Článek
Hnutí ANO sice loni v předvolební kampani slibovalo, že se daně zvyšovat nebudou. Jenže priorita střídá prioritu, plánované výdaje narůstají a prostor pro úspory se hledá ztěžka. Do hry se tak znovu dostává otázka, kde získat další příjmy.
Vládní politici zatím otevřeně připouštějí především úvahy o zdanění hazardu či nikotinových sáčků. Podle informací Seznam Zpráv Byznys jsou však znovu ve hře také sektorové daně mířící na konkrétní odvětví.
Pro politiky mohou být lákavé – voličům se snáze vysvětluje, proč mají více odvést velké a ziskové firmy, než proč by se měly zvyšovat daně z příjmů všem.
Sektorů, kterým se v posledních letech dařilo, je hned několik. Patří mezi ně banky, energetika, rafinérie, telekomunikace a zbrojní průmysl. Každé z těchto odvětví těží z jiných okolností. Bankám pomohlo úrokové prostředí, energetice a rafinériím vývoj cen komodit, zbrojařům rostoucí výdaje na obranu. Pro vládu jsou tato odvětví zajímavá také proto, že případné zdanění jejich mimořádných zisků může přinést do rozpočtu významné částky.
Výnos pro státní kasu ale může být nakonec nižší, než vláda očekává. „Samotný princip zdanit mimořádné zisky špatný není. Je ale třeba zajistit, aby se tomu nešlo snadno vyhnout. Problém je hlavně v tom, že nadnárodní skupiny můžou část zisků přesunout do jiných zemí, takže jednostranně zavedená daň vybere jen zlomek toho, co by mohla. To jsme ostatně viděli i u minulé české windfall tax, která vybrala výrazně méně, než se čekalo,“ míní odborník na daně Miroslav Palanský z Centra veřejných financí.
Ekonom Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) je z principu proti mimořádnému zdanění úspěšných odvětví. Podle něj takový postup může firmy odrazovat od podnikání a investic.
„Je snadné vybrat odvětví, kterému se daří, a část jeho zisků mimořádně zdanit. Jenže podnikání stojí na principu, že kdo nese riziko ztráty, musí mít také právo nést zisk. Stát vytváří nebezpečný precedens: každé úspěšné odvětví se může stát dalším daňovým terčem,“ varuje.
Která odvětví jsou na mušce?
V úvahách politiků se podle informací SZ Byznys objevují také obchodní řetězce, u nichž by ale bylo nejprve nutné ověřit, zda skutečně dosahují zisků, které lze označit za mimořádné.
Další zdanění řetězců by podle Tomáše Prouzy, prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu, mohlo vést ke zdražení potravin. „Oni už přemýšlejí nad čímkoli. Ale zdražovat potraviny není to nejchytřejší, když restartuje inflace,“ řekl pro SZ Byznys.
Vyšší ceny by mohly odradit část zákazníků, což by se následně promítlo i do odbytu potravinářských výrobců. Mezi největší z nich patří Agrofert, bývalá firma premiéra Andreje Babiše. Prouza proto upozorňuje i na možný dopad sektorové daně na domácí potravinářství.
„Při jakémkoli zdražování lidé začnou kupovat míň a nejvíc to padne na české potravináře. Předpokládám, že nikdo nebude zavádět sektorové daně, které by poškodily Agrofert,“ uvažuje Prouza.
Vysoký zisk automaticky neznamená mimořádný zisk. Rozhodující je také to, jaké náklady firmy mají, jaká rizika nesou a jak si vedou v delším období. Kde tedy v poslední době mimořádné zisky skutečně vznikaly?
„V posledních letech bych to s jistotou řekl o energetice a rafinériích, částečně o bankách a teď nejspíš o zbrojařích. U obchodních řetězců nebo telco (telekomunikace, pozn. red.) by se to muselo nejdřív pořádně spočítat,“ upozorňuje Miroslav Palanský.
Rod odmítá představu, že lze mimořádné zisky jednoduše určit podle toho, kterému odvětví se právě daří. „Banky spravují obrovská aktiva, zbrojní průmysl těží z geopolitické situace, obchodní řetězce mají vysoké tržby, ale relativně nízké čisté marže. Telekomunikace jsou zase kapitálově náročným odvětvím,“ vypočítává okolnosti, které k vyšším ziskům jednotlivých sektorů vedou.
„Samotná vysoká ziskovost není důkazem tržního selhání. Pokud je problémem nedostatečná konkurence a ekonomická renta vznikající díky tržní síle, řešme konkurenci a odstraňujme podmínky vstupu na trh, nikoliv dodatečné zdanění úspěchu,“ nabádá Rod.
Banky: první na ráně
Právě banky jsou zatím nejviditelnějším terčem vládních výhrad. Že by si stát mohl sáhnout na jejich zisky, naznačuje premiér Andrej Babiš v posledních týdnech stále zřetelněji. „My určitě budeme s bankami jednat,“ řekl.
Bankovní zisky opakovaně označuje za extrémní. Argumentuje tím, že se od roku 2021 zdvojnásobily, zhruba ze 70 na 140 miliard korun. Bankéřům zároveň vyčítá nenasytnost. „Kdo tady nejvíc vydělává, kdo je nejvíc nenasytný? No komerční banky,“ prohlásil nedávno.
Vládu dráždí také rostoucí sazby hypoték. Hnutí ANO přitom v předvolební kampani slibovalo dostupnější bydlení a levnější úvěry. Ministryně financí Alena Schillerová chce prosadit návrh, který by mladým rodinám zvýšil daňový odpočet na hypotéky až o 50 tisíc korun, a to už od příštího roku.
Pokud by hypoteční sazby dál rostly, banky by mohly čelit ještě ostřejšímu tlaku. Schillerová jim na sociálních sítích vzkázala: „Kdo příliš napíná strunu, neměl by být překvapený, když praskne. Byla by škoda znovu otevírat debaty, které už jsme považovali za uzavřené.“
Podle Roda jsou české banky vysoce ziskové, to však samo o sobě není důvodem k mimořádnému zdanění. Levnější hypotéky to podle něj stejně nepřinese.
„Čistá úroková výnosnost bankovních aktiv je dnes nižší než její dlouhodobý průměr. Vysoké absolutní zisky nejsou samy o sobě důkazem mimořádné ekonomické renty. Ptejme se raději, zda bankovní trh dostatečně konkuruje a efektivně financuje ekonomiku, například startupy a inovace. Mimořádné zdanění není nástrojem, který by tyto problémy vyřešil, a už vůbec ne cestou ke zlevnění hypoték v prostředí přetrvávajících inflačních rizik a vysokých nákladů dlouhodobého financování,“ přimlouvá se ekonom Rod.
Rafinérie: první konkrétní krok
Zatímco u bank a dalších sektorů zůstává mimořádné zdanění ve fázi úvah, u rafinérií už vláda udělala konkrétní krok. Návrh na jejich zdanění prošel prvním čtením.
Palanský z Centra veřejných financí považuje zdanění mimořádných zisků rafinérií za ekonomicky obhajitelné. Jejich výsledky totiž v posledních letech ovlivnily i vnější okolnosti, zejména válka a vývoj cen ropy a pohonných hmot. „Rafinérie v posledních letech vydělávaly hlavně díky vnějším okolnostem (válka, ceny ropy a paliv), ne díky vlastnímu výkonu, a to je přesně situace, kdy je zdanění mimořádných zisků ekonomicky obhajitelné,“ komentuje ekonom Palanský.
Samotný princip ale podle něj neznamená, že je správně nastavený i konkrétní návrh. Palanský vládě vytýká, že daň míří de facto na jedinou firmu, Orlen, a při výpočtu vychází jen z jednoho srovnávacího roku místo z průměru za delší období. Podobně návrh kritizuje i Rod.
„Navržená daň míří na jeden subjekt, zdaňuje růst hrubé rafinérské marže, která není ziskem, a srovnává jej s jediným, z pohledu podnikání dosti specifickým rokem. Může tak postihovat i běžné zvýšení objemu výroby,“ kritizuje Rod.
Návrh vychází z polského modelu, podle Roda mu však chybí důležitá pojistka, která by firmám ponechala prostor pro přirozený růst podnikání a běžné tržní výkyvy. „Poláci mají sice vyšší sazbu, ale referenční marži navyšují o 20 %, aby vytvořili prostor pro přirozený růst podnikání a běžné tržní výkyvy odvíjející se od momentální vysoké poptávky. Český návrh tuto toleranci nemá,“ všímá si ekonom Rod.
Za problematické považuje také to, že navrhovaná daň zatíží domácí rafinérský průmysl, zatímco dovoz hotových pohonných hmot obdobné české dani nepodléhá. „V době, kdy Evropa hovoří o strategické autonomii a zachování výrobních kapacit, jde o zvláštní hospodářskou politiku,“ kritizuje.
Kdo daň nakonec zaplatí?
Politici rádi zdůrazňují, že chtějí zdanit velké korporace, nikoli běžné lidi. Jenže firma není vždy konečným nositelem daňového břemene. V závislosti na podobě daně a situaci na trhu se její náklady mohou promítnout do výnosů vlastníků, mezd zaměstnanců, cen pro zákazníky nebo podmínek pro dodavatele.
Rozhodující je především to, co přesně stát zdaní. Pokud jde skutečně jen o zisk nad běžnou úroveň, dopad může nést hlavně akcionář. Pokud se ale daň vztahuje například na obrat, případně má firma silnou pozici na trhu, může část nákladů přenést na zákazníky.
„Když se zdaňuje opravdu jen zisk nad běžnou úroveň, platí to hlavně akcionáři – firma nemá důvod kvůli takové dani měnit ceny ani výrobu. Když se ale zdaňuje obrat nebo když má firma na trhu silné postavení, velká část se přenese na zákazníky ve vyšších cenách,“ říká Palanský.
Rod upozorňuje ještě na další, méně viditelný důsledek. Mimořádné zdanění může ovlivnit rozhodování firem o investicích, které se nemusí uskutečnit vůbec. „Investice, která se kvůli nepředvídatelnému daňovému prostředí v Česku vůbec neuskuteční. Stát sice vybere miliardy dnes, ale může přijít o budoucí pracovní místa, produkci a daňové příjmy.“
Konkrétní dopady sektorových daní na českou ekonomiku je proto potřeba propočítat. Ekonomové se shodují, že potřebné nástroje existují a že rozhodnutí nelze stavět jen na dojmu, že některé firmy vydělávají příliš mnoho. Vedle možného výnosu pro rozpočet je nutné zvažovat také dopady na ceny, konkurenci, investice a budoucí daňové příjmy.
