Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Návrh novely je teprve v první fázi připomínkového řízení a je pravděpodobné, že se v něm ještě bude dost věcí měnit, než se dostane na stůl vládě. Obecně lze ale říci, že míří hned do několika oblastí, které zásadně mění, přičemž jde zejména o omezení politického vlivu na chod zdravotnictví.
Chce vystrnadit politiky z řízení největší zdravotní pojišťovny a minimalizovat roli ministerstva v systému vyjednávání o úhradách péče. Chce prodloužit horizont, v němž se úhrady dojednávají, aby bylo možné řídit strukturu poskytovatelů péče (například nemocnic a jejich lůžek). Chce zřídit pojišťovnám servisní organizaci (podle některých „superúřad“). A chce osladit účast na prevencích finanční odměnou. A ani to není všechno.
S jistotou lze konstatovat, že na rozdíl od „velké reformy“ předchozího ministra Vlastimila Válka, která byla jen souhrnem drobných kosmetických úprav, má Vojtěchův záměr ambici skutečně říznout do zaběhaných struktur a změnit vnitřní fungování systému. Bude to velké, těžké, politicky velmi citlivé a vyvolá to spoustu odporu.
Paralela s maturitou v úvodu není samoúčelná. Pokud Vojtěch touto zkouškou projde, významně zvýší šanci prosadit další své velké záměry, ať už jde o změny v kompetencích nelékařských pracovníků, změny ve vzdělávání lékařů nebo velkou reformu hygienických služeb. Platí to samozřejmě i naopak - krach této klíčové reformní snahy by zásadně oslabil Vojtěchovu pozici i v dalších záměrech.
Proto je namístě zamyslet se nad tím, jak na tom Vojtěch nyní, chvíli před maturitou, vlastně je. A není to bohužel jenom veselá podívaná.
Tiskové zprávy ministerstva vyzdvihují různé úspěchy, například nedávný vládní souhlas s elektronizační novelou nebo strategickým plánem nemocničních investic. K dobru lze Vojtěchovi určitě přičíst práci s daty a jejich otevřeností. Stejně tak tlak na dokončení centralizace nejnáročnějších chirurgických výkonů v onkologii.
Naproti tomu v mnoha menších otázkách, které jsou ale dobře viditelné, snadno politicky uchopitelné, široce pochopitelné a měly by bezprostřední dopad na každodenní život v Česku, jde Vojtěch od porážky k porážce. Jen z poslední doby se nabízejí tři příklady - očkování v lékárnách, regulace alkoholu a vyhláška o školním stravování. Ve všech třech případech se Vojtěch v koalici střetl s motoristickým ministrem pro potírání prevence Borisem Šťastným a prohrál.
Myšlenku omezení prodeje alkoholu ve večerkách v nočních hodinách zadusil Šťastný hned v zárodku, očkování v lékárnách zabil ruku v ruce s SPD na vládě, kam Vojtěch vyrazil podepřený širokou odbornou shodou, ale nikoli shodou koaliční.
Případ stravovací vyhlášky pro školy je snad vůbec nejsmutnější. Dokument vznikal dlouhá léta ve Státním zdravotním ústavu za pomoci expertů na stravování a na základě nejčerstvějších (a velmi znepokojivých) poznatků o škodlivosti takzvaných ultrazpracovaných potravin, které jsou dnes standardní součástí repertoáru (nejen) většiny školních jídelen. Po třech dekádách tak vznikla nová pravidla pro školní vaření. Chemicko-potravinářská lobby, která práškovými šmakuládami školní jídelny ráda a ochotně zásobuje, spustila povyk.
Na tento povyk pramálo překvapivě zareagoval Andrej Babiš (k silným odpůrcům vyhlášky patří Potravinářská komora v čele s Agrofertem) a ozvaly se i SPD a Motoristé. Boris Šťastný udělal z otázky, zda mají děti ve školních jídelnách jíst zdravěji, kulturní válku a označil vyhlášku za „progresivistické zlo“.
Ministrům Vojtěchovi a Plagovi nezbylo než sklopit uši a nechat si uložit potupný úkol vykostit vyhlášku tak, aby si každá jídelna mohla vařit, co se jí zlíbí, přesněji řečeno co jí obchoďáci potravinářských gigantů nabídnou nejlevněji. Právo potravinářů cpát do dětí amarouny v prášku (vydávané za bramborové pyré) přelité tradiční UHO je nedotknutelné. Jak upozornily Hospodářské noviny, navržené vykuchání vyhlášky by v Česku zavedlo evropsky zcela unikátní systém, v němž stát absolutně nezajímá, co děti ve školách jedí.
Právě tyto tři Vojtěchovy politické debakly ve zdánlivě malých bitvách nedávají velkou naději na rozumné prosazení větších změn.
Adam Vojtěch nastoupil ve svém druhém období na ministerstvo téměř vzorově. Kompetentní, připravený, odhodlaný. Vzal si s sebou jako náměstka Ladislava Švece, který poslední roky strávil přípravou koncepčních změn zdravotnického systému a jejich projednáváním s odbornou veřejností. Během pár týdnů vznikly na ministerstvu konkrétní legislativní návrhy i harmonogram dalších změn. Jenže Vojtěch jako by zapomněl, že ministr sice má být v optimálním případě trochu vizionář, ale hlavně musí být za všech okolností politik, v tomto konkrétním případě politik koaliční.
Pohled na Vojtěcha, obrněného odbornými souhlasnými stanovisky, daty a koncepčními myšlenkami, jak podléhá nekonstruktivnímu populismu a pustým ideologickým frázím Borise Šťastného, je na jedné straně velmi smutný, ale je to také cenná lekce z reálné politiky. Když o své věci nedokážete přesvědčit nejen koaličního partnera, ale ani premiéra, můžete mít vize, můžete mít odbornou podporu, ba dokonce můžete mít i pravdu. Bude to k ničemu.
Možná se to ještě nějak spraví. Možná Vojtěch menší prohry politicky zobchodoval za budoucí prosazení velkých změn. Takové informace ale v tuto chvíli nemáme.
Nový zákon o veřejném zdravotním pojištění je mnohem složitější materie. V této fázi ji Vojtěch konzultuje s aktéry ve zdravotnictví a i tady panuje nervozita.
Někdy je až komická. Naposledy ambulantní specialisté na svém sjezdu Vojtěcha obvinili, že chce zdravotnictví zestátnit a fakticky převést na Národní zdravotní službu britského střihu – to kvůli roli ministerstva v dohodovacím řízení a nové úloze Kanceláře zdravotního pojištění. Souběžně lékařská komora a odbory varují, že Vojtěch chce zdravotnictví privatizovat, aby jej ovládly obří finanční skupiny – to kvůli omezení politického vlivu na řízení pojišťoven i dohodovací řízení.
Zdravotní pojišťovny, jichž se věc týká zcela bezprostředně, mají také dost výhrad, ale aspoň nejsou a priori proti.
Co si z komplexní změny vezmou opoziční strany, ale hlavně koaliční partneři, aby podepřeli své skomírající preference, případně co si vezme do hlavy premiér Andrej Babiš, až se zase s někým poradí, to samozřejmě nevíme, potenciál je nekonečný. Vojtěch by to ale vědět měl. A to předem, dřív než přinese svůj návrh na vládu a narazí s ním do zdi jako s očkováním v lékárnách.
Vizionářství může protentokrát nechat na svém náměstkovi. Jestli mají jeho záměry projít, bude se Vojtěch muset stát politikem na plný úvazek.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
