Článek
V rubrice Aréna názorů nabízíme prostor pro diskuzi. Publikované komentáře procházejí redakčním výběrem a úpravou, nemusí však vyjadřovat stanovisko Seznam Zpráv.
Přes české zdravotní pojišťovny každý rok protečou stovky miliard korun. Přesto pacient čeká měsíce na specialistu, v některých regionech hledá lékaře jen obtížně a jen velmi těžko se dozví, zda nemocnice, ve které se léčí, skutečně poskytuje kvalitnější péči než jiná. Teď se má způsob fungování zdravotních pojišťoven výrazně změnit. A už se ozývají varování, že jejich prostřednictvím získají příliš velký vliv velké firmy.
Taková debata je legitimní, ale neměli bychom kvůli ní přehlédnout podstatu celé změny. Tou je jednoduchá otázka: kdo má rozhodovat o penězích veřejného zdravotního pojištění a jak?
Národní asociace pacientských organizací (NAPO) z pozice zástupců pacientů připravovanou reformu podporuje. Ne proto, že by byla bez rizik nebo že by sama vyřešila všechny problémy českého zdravotnictví. Podporujeme ji proto, že mění několik pravidel, která potřebují změnu už dlouho.
Zdravotní pojišťovny a politika
Dnešní třicetičlenná správní rada VZP je z velké části výsledkem politických nominací. To není dobrý způsob řízení instituce, která hospodaří se stovkami miliard korun. Problém přitom není jen v samotném politickém vlivu. V současných správních orgánech zdravotních pojišťoven působí lidé, kteří jsou nejen politiky, ale současně i aktivními lékaři nebo zastávají významné funkce u poskytovatelů zdravotní péče. Mohou spolurozhodovat o úhradách, smlouvách nebo síti poskytovatelů a současně působit v prostředí, které je z veřejného zdravotního pojištění financováno.
Reforma by proto neměla být chápána pouze jako „odpolitizování“ pojišťoven. Jde o mnohem zásadnější věc: kdo má nést odpovědnost za jejich správu. Zdravotní pojištění financují především občané-jednotlivci a zaměstnavatelé. Je proto logické, aby právě oni měli větší možnost ovlivnit, kdo bude zdravotní pojišťovny spravovat. Navrhovaný model počítá s devítičlennou správní radou VZP. Tři členy mají volit zaměstnavatelé a živnostníci, tři zaměstnanci a lidé bez zdanitelných příjmů a tři členy jmenuje vláda. Žádná z těchto skupin tedy sama nebude mít většinu.
Důležitý je i způsob volby. Pojištěnci a plátci pojistného mají dostat možnost přímo rozhodnout, kdo je bude zastupovat. Volit bude možné také elektronicky. O tom, kdo zasedne ve správní radě, už nebudou rozhodovat především politické strany, ale lidé, jejichž peníze systém financují a jejichž zdravotní péči má pojišťovna zajišťovat.
Právě tady se ale objevuje nejčastější námitka: co když získá příliš velký vliv některý z velkých zaměstnavatelů? Je pravda, že jejich hlasy ve volbě nebudou mít stejnou váhu. Má záviset na objemu pojistného, které zaměstnavatel do VZP odvádí. Dává to logiku. Firma, která do systému odvádí miliardy, financuje jeho fungování podstatně větším dílem než malý zaměstnavatel. Z toho ale ještě neplyne, že velká firma dostane „svého“ člověka do správní rady a začne VZP řídit.
Zaměstnavatelé a živnostníci budou společně volit pouze tři z devíti členů správní rady. Ani velmi silný zaměstnavatel tak nemůže sám získat většinu správní rady. Kandidátem navíc není firma. Je jím konkrétní člověk, který musí splnit zákonné podmínky a získat podporu nejméně 50 pojištěnců VZP.
Nestačí vědět, kolik výkonů nemocnice udělala
Druhá podstatná změna je pro pacienta možná ještě důležitější – informace o kvalitě péče. České zdravotnictví velmi dobře ví, kolik výkonů lékaři a nemocnice provedli a kolik za ně pojišťovny zaplatily. Mnohem hůř ale dokáže odpovědět na otázku, co tyto výkony skutečně přinesly.
Pacient nepotřebuje co největší počet vyšetření nebo operací. Potřebuje, aby mu léčba pomohla. Představme si dvě nemocnice, které provedou stejný počet operací. V jedné z nich nastává méně komplikací, pacienti se rychleji vracejí do běžného života a výsledky léčby jsou lepší. Měla by dostat zaplaceno úplně stejně jako nemocnice s horšími výsledky? Podle nás ne.
Potřebujeme proto mnohem lepší data. Musíme vědět, kde se léčba daří dobře, kde vznikají zbytečné komplikace, kde pacienti čekají příliš dlouho a jak sami pacienti hodnotí výsledek léčby. Právě tady může sehrát důležitou roli silnější Kancelář zdravotního pojištění. Pokud bude skutečně schopna shromažďovat a vyhodnocovat data za zdravotní pojišťovny, může pomoci změnit způsob, jakým se péče nakupuje.
V praxi jde o velmi jednoduchý princip: neplatit pouze za to, že byl proveden výkon, ale také za to, že pacientovi skutečně pomohl.
Nejde o to platit méně, ale lépe
Třetí oblastí chystané reformy jsou úhrady zdravotní péče. Dnes stát každý rok nastavuje velkou část pravidel prostřednictvím úhradové vyhlášky. Systém je složitý a velká část peněz se rozděluje podle pravidel, která vznikala postupně a často reagují na politický a ekonomický tlak jednotlivých skupin.
Takový systém má své limity. Samotné zvýšení objemu peněz totiž automaticky neznamená lepší zdravotní péči. Pacientovi příliš nepomůže, že zdravotnictví dostane další miliardy, pokud stále čeká několik měsíců na vyšetření u specialisty. Proto podporujeme větší prostor pro přímé vyjednávání mezi pojišťovnami a poskytovateli.
Pojišťovna by měla mít možnost zaplatit víc tomu lékaři, který rozšíří ordinační dobu a výrazně zkrátí čekací lhůty. Stejně tak by měla umět zohlednit výsledky nemocnice. Pokud některé pracoviště dosahuje u určitého typu léčby lepších výsledků a má méně komplikací, měl by to systém umět ocenit. Nejde o to platit méně. Jde o to platit lépe. A především platit za péči, která skutečně zlepšuje zdraví a život pacientů.
Neměnit nic není řešení
Reforma samozřejmě není bez rizik. Ani my ji proto nechceme podporovat bez výhrad. Budeme požadovat transparentní volby, jasná pravidla proti střetu zájmů a veřejně dostupná data. Budeme také chtít vidět, zda změny skutečně vedou k lepší dostupnosti a kvalitě péče.
To ale není argument pro zachování současného systému. České zdravotnictví čeká stárnutí populace, více lidí s chronickými nemocemi a stále dražší možnosti léčby. Peněz nebude nekonečně mnoho. O to důležitější bude umět rozhodovat, kam je poslat.
Zdravotní pojištění není majetkem státu, politických stran ani velkých firem. Je to veřejný systém financovaný především z peněz lidí a zaměstnavatelů. Ti, kdo ho financují, proto musí mít možnost podílet se na jeho správě. A pacient musí mít jistotu, že peníze, které do systému všichni společně vkládáme, neslouží jen k placení co nejvyššího počtu výkonů, ale především k zajištění dostupné a kvalitní péče.
Nejde tedy jen o to, kdo bude sedět ve správní radě. Jde o to, za co budou zdravotní pojišťovny platit a komu budou za své rozhodování odpovídat. Právě v tom vidíme hlavní smysl připravované reformy.
