Pátá porážka a zase vyloučený kapitán. Kdy začne reprezentace vítězit?

Od letního mistrovství světa počítá fotbalová reprezentace jen samé porážky. Pokud nezapomeneme letní fiasko 0:3 s Mexikem, už je jich šest za sebou. Tak černá šňůra nemá v samostatné éře obdoby.

„Je čas to napravit,“ hecoval trenér Santi Denia, než vymyslel sestavu na odvetu proti španělským mistrům světa. Bodovat se znovu nepovedlo. Sympatická byla jedině pasáž ve druhém poločase, kdy stadion Sparty při mnoha závarech vibroval nadějí. Ano, bylo příjemné, že si Češi vypracovali šance proti neporazitelným šampionům, jenže nakonec ani jednou nevystřelili na branku, což vadí.

Možná se budete divit, ale navzdory páté porážce v Lize národů a škaredému skóre 2:12 má národní tým stále šanci, že neskončí poslední ve skupině. Musí však v neděli zvítězit v Chorvatsku. Může to dokázat? A pokud ano, jak se k tomu dopracuje?

„Je to velká motivace. Musíme to Chorvatům znepříjemnit co nejvíc. Každopádně se ve skupině srážíme s tou největší kvalitou, která ve fotbale existuje. Je to pro nás hodně užitečná zkušenost,“ prohlásil záložník Lukáš Provod.

Proti Španělsku mohla být maximem remíza, kterou nejprve odfoukl nešťastný zákrok záložníka Lukáše Ambrose, který ve 36. minutě zahrál rukou na hraně pokutového území, čímž zavinil penaltu. V půlce druhého poločasu pak doplatil na pomalejší pohyb kapitán Ladislav Krejčí, který zbytečně fauloval jako poslední hráč a byl vyloučen. Ačkoli oba stěžejní verdikty rozhodčí potvrdil až podle rady od videa, na první pohled byly jasné.

Právě individuální chyby mužstvo potopily. Jak Ambros před penaltou, tak především Krejčí před vyloučením se měli zachovat jinak. „Víme, že na téhle úrovni je klíčové dohrát zápas v jedenácti. Takovým momentům se musí předcházet tím, že vzadu nezůstane jeden hráč na jednoho. Na tom musí zapracovat celý tým,“ hodnotil Santi Denia.

Navíc příště Krejčí hrát nebude. Vyloučili ho podruhé za sebou a znovu bude v trestu, čímž se trenérovi bortí plány o sehrané defenzivní čtveřici. Mimochodem, jen tři fotbalisté v samostatné reprezentační historii viděli červenou kartu víckrát než jednou: Byli to Pavel Nedvěd, Tomáš Řepka a Radoslav Látal.

Česko v elitní skupině Ligy národů znovu padlo, protože narazilo na ohromnou sílu, které se nejprve leklo. Promarnilo první poločas, v němž bylo bojácné a prakticky impotentní. Navíc zdaleka ne poprvé. Vlastně se soustředilo jen na to, aby nedostalo gól, což se stejně nepovedlo. „Ano, byli jsme příliš pasivní,“ uznal útočník Adam Hložek a trenér přemýšlel, jestli je to „mentální, nebo taktický problém“.

Jako by se tým svezl se stadionem na Letné, od kterého si hráči slibovali, že je rozparádí. Jenže atmosféra zamrzla. Ačkoli bylo téměř vyprodáno, většina fanoušků se jen přišla na fotbal podívat, skandovalo se pomálu. Ani kotel za brankou nebyl zdaleka tak nabitý a hlučný, jak by si sváteční duel zasloužil. Dokonce i mohutný transparent s českým srdcem se napoprvé rozvinul šejdrem.

Největší povyk a hlavně výraznou změnu zápasového rytmu způsobil až odvolaný španělský gól zkraje druhého poločasu. Kdyby platil, bylo by to 0:2 a hotovo. Z pravého křídla se Yéremy Pino rozběhl za ostrým nákopem od brankáře Simóna, bezpracně se odpoutal od Krejčího a chladnokrevně zakončil podél brankáře Kováře. Videorozhodčí však na záznamu našli těsný ofsajd.

Naštěstí pro zápas.

Naštěstí pro Čechy, kteří se v tu chvíli konečně zbavili bázně a na soupeře zadupali.

„Jo, probudilo nás to. Dostali jsme druhou šanci,“ souhlasil stoper David Zima, který vzápětí po dlouhém autu přestřelil. Provodova tečovaná rána se následně zatočila vedle tyče. Krejčí si parádně vyskočil na rohový kop, ale míč mu sjel po čele. Pak Červ nadvakrát nepropálil hráz před sebou. No konečně! Chytili se diváci, začali křičet, skákat a rázem byla zábava, kterou málem vygradoval Hložek, jehož hlavička po Coufalově trestném kopu břinkla z horní strany do břevna.

Do toho trenér Denia šokoval nasazením prvních náhradníků. Neuhodli byste je: Nastoupil boleslavský křídelník Martin Šubert a hlavně osmnáctiletý Idris Hopi, který má v Teplicích odehráno pouhých 12 ligových zápasů.

Španělskému kouči nemůžete upřít, že by se nesnažil reprezentaci výrazně rekonstruovat. Jde si za svým a nebojí se odvážných tahů. Během minulého srazu například udělal z nezkušeného jabloneckého obránce Slámy čtyřikrát hráče základní sestavy, tentokrát vyrazil dech s mladičkým Hopim. A málem to vyšlo dokonale, protože černovlasý kudrnáč mohl v 80. minutě vyrovnat. V bezvadné šanci přestřelil. Kromě toho předvedl ještě dvě zajímavé kličkované, takže se vlastně stal nejpříjemnějším zjevením večera.

Revoluční změna stylu, ke které se Denia rozhodl, má však mouchy. Ťukes po zemi, který kouč vyžaduje, dokáže mužstvo uplatňovat zpravidla jen dvě třetiny hřiště. Ano, nezbavuje se zbytečně míče, hráči se nabízejí do kombinace, nicméně ve finální pasáži je to nevýrazné. Hráčský materiál a málo společných tréninků zatím nedovolují víc. Denia si po pokaženém postupu do útoku často zapnul zimní kabát až ke krku, jak mu vadily nedostatky.

Proti Španělsku poslal do branky Matěje Kováře, který celkem překvapivě dostal přednost před Kinským s Horníčkem, dvěma jedničkami z Premier League. Do středu zálohy dal pracanty Červa s Králem, čímž se mezi 11 nevešel bývalý kapitán Tomáš Souček. Na hrotu pak běhal Ryan Naderi. Důrazný útočník z Glasgow Rangers se však nedostal k jedinému zakončení a už vystřídaný pak sledoval, jak Španělé skórují podruhé. V posledních vteřinách vytrestal Marc Pubill zbytečné Součkovo zaváhání před vlastní šestnáctkou. Místo rychlé přihrávky Souček přidržel míč, ztratil ho v souboji a pak vleže sledoval zkázu.

Porážka 0:2 proti Španělsku jistě není devastující zpráva, nicméně Denia a jeho hráči vnímají, že na chválení to rozhodně není. Fotbalové Československo zažilo šest porážek za sebou jen jedinkrát v dějinách, v těžkých poválečných časech v roce 1948.

Pravda, při pekelně těžké skupině v Lize národů, do které se Češi dostali, se jiná bilance nečekala, ale stejně je to pro psychiku sportovce krajně nepříjemné. Přičíst k tomu musíte ještě mizérii s vyloučenými, na což reprezentace také není zvyklá. Během pěti zápasů pod Deniou dohrávala potřetí v deseti. Dvakrát bez vůdce Krejčího, jednou bez Pavla Šulce, který proti Angličanům dostal červenou už po 24 minutách.

Proč se oslabení přihodilo tentokrát? Ladislav Krejčí v 71. minutě ani nečekal, až se rozhodčí podívá na monitor se záznamem. Rovnou z ruky svlékl svítivě žlutou pásku a předal ji Coufalovi. Tušil, že žlutá karta, kterou původně dostal za stažení Fernándeze, není dostatečný trest. Fauloval totiž jako poslední hráč týmu, proto musel ven. Podcenil situaci a mužstvo pak v deseti mohlo na zázrak zapomenout. Nejlepší pasáž utkání tak típl kapitánův kiks. „Byla to situace, se kterou jsme si jednoznačně měli poradit lépe,“ diplomaticky řekl Denia.

Španělsko je úřadujícím mistrem světa i Evropy a zároveň po čtvrtečním večeru prodloužilo sérii bez porážky na unikátních 43 zápasů. Přitom nemohlo použít zraněné supermany Yamala, Rodriho, Olma nebo Oyarzabala.

Z českého pohledu je chvályhodné, že favorit ve druhém poločase znervózněl a byl donucen k chybám. Na druhou stranu v kolonce českých střel na branku křičí nula. „Všichni víme, že na ofenzivní fázi musíme ještě pracovat. Ale slibuju, že na Chorvaty se připravíme tak, jako by to bylo finále mistrovství světa,“ prohlásil Santi Denia.

Pokud chce národní tým začít vítězit – a už v neděli večer to nutně potřebuje –, musí před brankou soupeřů přidat důvtip, přesnost, originalitu a hlavně klid. Tam, kde se zápasy rozhodují, dlouhodobě strádá.