Článek
Manželka mi občas vyčte těch 175 liber z rodinného rozpočtu, které jsem utratil za lístek na živý comeback Pythonů v londýnské O2 areně s názvem Monty Python Live (Mostly): One Down, Five To Go. Well, teď už je to bohužel: Two Down, Four To Go.
Osobně jsem těch peněz nikdy nelitoval, protože jsem mohl zblízka vidět inteligentní srandisty, jejichž humor místy hraničil s genialitou.
V roce 2014 už byl Terry Jones hodně nemocný, což ale veřejnost nevěděla a divák to neměl šanci odhalit. Nedá se vyloučit, že Jonesova nemoc byla tím hlavním důvodem, proč se pánové Cleese, Palin, Idle, Gilliam a jejich tento týden zesnulý parťák ještě jednou sešli.
Monty Pythoni se tehdy nesnažili vyseknout své báječné skeče a písničky přesně v té podobě, jak jsme je kdysi hltali v originálním provedení. Mělo to místy twist 21. století, bylo to lehce jiné a rozhodně ne trapné. Bylo to originální a raritní jako FTD, vzácná forma demence, která po dlouhém boji Terryho zahubila.
V Terrym Jonesovi neztrácí Británie, ale vlastně my všichni, zdaleka jen komika. Ve svých 77 letech odešel renesanční člověk – historik, odborník na středověké dějiny, aktivista, dokumentarista, autor dvou desítek dětských knížek, ale v neposlední řadě také jeden z režisérů pythonovských celovečerních filmů a údajně „srdce“ celé skupiny. Třeba kultovní Život Briana režíroval Jones úplně sám.
Farewell, Terry Jones. The great foot has come down to stamp on you. My god what pleasure you gave, what untrammelled joy and delight. What a wonderful talent, heart and mind
— Stephen Fry (@stephenfry) January 22, 2020
Odešel samozřejmě také představitel většiny ženských rolí v Monty Pythonově létajícím cirkusu. Členové satirické skupiny se prý původně dohodli, že ženské role bude hrát ten z nich, který disponuje nejmenším přirozením. Protože ale John Cleese odmítl, ujal se téhle, na první pohled nevděčné povinnosti, právě Terry Jones. A šlo mu to skvěle.
Jeho „ječák” prosté anglické ženy lze právem považovat za jeden z nezapomenutelných symbolů Monty Pythonů. Ostatně bych se vůbec nedivil, kdyby Michael Palin nebo John Cleese přišli s nápadem, aby Terryho pohřbili v ženských šatech a se šátkem na hlavě, se kterým se objevil v tolika senzačních skečích.
RIP Terry Jones. I'll never forget him turning up at the launch party for the Letters of Note book in 2013 & then reading aloud this letter about Monty Python & the Holy Grail. I could barely process it. He was the loveliest man. pic.twitter.com/lPF74uPHwQ
— Letters of Note (@LettersOfNote) January 22, 2020
Jeho Mandy, Brianova matka, sice šátek nenosila, ale zanechala nám prostřednictvím Terryho Jonese nejen vzpomínky na románky s římskými vojáky, nýbrž také několik snadno zapamatovatelných hlášek. Hordě Brianových stoupenců hledajících svého duchovního vůdce třeba suše odvětila: „There is a mess here, but no Messiah.” Kdybych se pokusil o překlad, tak tuhle slovní hříčku zkazím…
Doba, ve které se Terry Jones se svými kamarády nesmazatelně zapsal do dějin televizního a filmového humoru, se bude sotva někdy opakovat. Jednak se těžko sejde parta takto výjimečných a výjimečně švihlých jedinců, ale hlavně tu máme moderní membránu politické korektnosti. Ta by na obrazovku veřejnoprávní BBC druhé Monty Pythony sotva propustila.
P.S. Pokud se rozloučení s Terrym Jonesem bude streamovat, udělám maximum pro to, abyste o to na Seznam Zprávách nezůstali ochuzeni…
