A vám to počasí nepřipadá divné? Jak lidé (ne)vnímají klimatickou změnu

Země napříč Evropou zasáhla vlna veder. Částečně jsou podle meteorologů tropické teploty způsobené prouděním velmi teplého vzduchu ze Středomoří, podílí se na tom ale také jasná obloha nebo dopady klimatických změn v posledních dekádách. Sociálně psychologickou rovinu celé věci rozebíráme v podcastu 5:59 s environmentálním psychologem Janem Krajhanzlem.

Evropa se už druhý týden v řadě potýká s vlnou veder. Teploty v některých městech na jihu přesahují i 40 stupňů Celsia. Tropické počasí způsobuje dehydrataci, zdravotní problémy a v některých případech i úmrtí. V souvislosti s vysokými teplotami podle Světové zdravotnické organizace dokonce každoročně na planetě zemře skoro půl milionu lidí. Spolu s klimatickou změnou navíc prudce roste počet lidí vystavených extrémním vedrům.

Sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl v podcastu 5:59 poukazuje na to, že i v Česku byly extrémní teploty vždycky. Co se ale mění, je jejich frekvence. Ta se dle řady studií publikovaných v prestižních časopisech, ale třeba i českých expertů z organizací jako CzechGlobe nebo Fakta o klimatu jednoznačně znásobuje.

„Není tam příliš o čem polemizovat. Je to stejně jasné jako to, že když zapneme vypínač, běží nám elektřina, nebo něco podobně jednoduchého,“ popisuje psycholog a zakladatel a ředitel Institutu 2050.

Někteří političtí reprezentanti, jako třeba český ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě), přesto stále pronášejí věty jako „klima je over“. A i tuzemský šéf resortu životního prostředí Igor Červený (taktéž Motoristé sobě) mluvil o tom, že už končí povyk kolem klimatické krize. Na druhou stranu je dnes podle psychologa už jen málo lidí, kteří by změny klimatu jako takové popírali.

„Je to vlastně věc, kterou třeba (kanadská klimatoložka) Katharine Hayhoe doporučuje jako dobrou startovní otázku pro rozhovor u rodinného oběda, kde různí členové rodiny vidí téma klimatické změny různě. Ona říká: ‚Zeptejte se na to, jestli jim nepřipadá, že je trošku divné to počasí, které v posledních letech zažíváme.‘ A na tomhle se opravdu spousta lidí shodne,“ vysvětluje Krajhanzl.

Vraťme se ale ke konkrétnímu problému posledních dní: vlně veder. U těch už by podle environmentálního psychologa byly názory roztříštěnější. Změny klimatu, které k podobným výkyvům počasí přispívají, totiž nejsou vidět. „Velký problém je to, že vlny veder prostě nemají jednoznačnou visačku, která by říkala, že to dnešní vedro je změna klimatu. A hrozně špatně se to někomu vysvětluje,“ popisuje expert.

Krajhanzl zároveň popisuje, že třeba voliči už zmíněné strany Motoristé sobě se často nad podobnými problémy nezamýšlejí, nejsou pro ně důležité a nehledají odpovědi na to, proč se počasí mění. V podstatě si prý řeknou něco jako: „Bylo vedro, bude vedro.“ Jiné skupiny obyvatel, typicky s vyšším dosaženým vzděláním, ale podle psychologa pátrají po sofistikovanějších důvodech. Někdy se nicméně při hledání řešení zase uchýlí k logicky znějícím argumentům, které už jsou vyvrácené.

Je tak důležité si uvědomit, komu v debatě o klimatu naslouchat. Krajhanzl podotýká, že vědecká obec se stále těší v Česku velké důvěře veřejnosti. Což může být zásadní pro lidi, kteří řeší řadu jiných problémů, a tak nemají čas, energii nebo náladu se sami klimatickými otázkami zaobírat.

„Pro tyhle lidi je hrozně důležité, že umí přijít někdo, kdo je pro ně odborně uvěřitelný, zároveň třeba lidsky srozumitelný a kdo jim ty věci umí podat. To znamená: Tohle je ta skupina, pro kterou je popularizace a osvěta pořád mimořádně důležitá,“ říká psycholog.

Expert zároveň zdůrazňuje, že je důležité neztrácet v debatě o dopadech klimatických změn ze zřetele „běžné domácnosti“ v Česku. Příkladem v tomto ohledu může být téma dopravní chudoby. Typicky se projevuje například v odlehlejších oblastech, kde lidé potřebují auta, aby se dokázali zaopatřit, a zároveň mají nižší příjmy než ve větších městech. Pro takové rodiny je v už tak náročné době velmi stresující, pokud se - jako poslední dobou - začne mluvit o zdražování pohonných hmot.

Není to podle Krajhanzla zároveň tak, že by nízkopříjmoví obyvatelé změny klimatu obecně neřešili. Ze sociologického hlediska sice jsou v této problematice významnější rozdíly mezi nejrůznějšími příjmovými skupinami, ale problém prý nelze vnímat černobíle. Je třeba zohledňovat strachy všech skupin obyvatel, a to nejen v otázkách už zmíněné dopravní chudoby.

„Vede nás to k tomu, že bychom všichni, kteří máme nějaký vliv na veřejné politiky, měli velmi intenzivně přemýšlet o tom, jak nepřenášet náklady za ochranu klimatu na běžné domácnosti,“ popisuje Krajhanzl.

Lidi, kteří nejsou motivovaní řešit klimatické otázky, podle něj zároveň už nezajímají hrozby, které mohou změny klimatu přinést. Další stres a úzkosti si v době, kdy se svět potýká s válkou na Ukrajině nebo na Blízkém východě, nechtějí přidávat. „Na co naopak velmi dobře slyší, je diskuze o odolnosti,“ říká expert. Politici by s nimi tak podle psychologa například mohli diskutovat o elektrifikaci vozového parku v Česku skrz debatu o tom, že díky elektroautům bude Česko méně závislé na dovozu fosilních pohonných hmot a potažmo tedy odolnější vůči některým dopadům dění na Blízkém východě.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak si sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl vysvětluje zjevný rozpor mezi tím, jak se Češi vztahují ke Green Dealu, a jak rozdílně oproti tomu vnímají některá konkrétní opatření, která jsou s ním spojená. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.