Česko je málo proočkované, musíme začít něco dělat, říká expert ke chřipce

Česko vplulo do chřipkové epidemie výrazně dříve než minulou zimu. Šíří se navíc i vysoce nakažlivý subtyp, který nezohlednila aktuálně dostupná vakcína. Většina Čechů se ale očkování tak jako tak dlouhodobě vyhýbá. Důsledky rozebíráme s epidemiologem Petrem Smejkalem z Institutu klinické a experimentální medicíny.

Chřipková epidemie začala letos v Česku podstatně časněji než loňskou sezonu. Zatímco tehdy šlo o polovinu ledna, tentokrát ji Státní zdravotní ústav (SZÚ) ohlásil už o měsíc dříve. Česko tak míří do vánočních svátků a Silvestra s chřipkou na krku.

Navíc už i na českém území se šíří vysoce nakažlivá subvarianta viru H3N2. Podle SZÚ jde o chřipku, která bude „lépe unikat protilátkám“ vytvořeným v těle po aplikaci aktuálně používaných vakcín.

„Vznikla v době, kdy už složení vakcíny (pro aktuální sezonu) bylo finalizované. Takže se do ní nedostala,“ vysvětluje infektolog a epidemiolog Petr Smejkal z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) situaci okolo subvarianty - neboli „subklády“ - označované písmenem K. V rozhovoru pro podcast 5:59 dodává, že ačkoliv jde o nakažlivější chřipku, není potvrzené, že by vedla k závažnějšímu průběhu onemocnění. I proto tak podle Smejkala platí, že „nás nečeká nic hrozného“.

Když je ale něco nakažlivější, zpravidla to znamená rychlejší nákazu většího množství lidí. Epidemiolog upozorňuje, že se proto dá předpokládat větší počet hospitalizovaných a více pacientů také může skončit na jednotkách intenzivní péče. Petr Smejkal podotýká, že tuto rovnici by mohla změnit vyšší proočkovanost populace. Ta se ale v případě Česka dlouhodobě drží na velmi nízké úrovni, kdy nedosahuje v průměru ani deseti procent. Patří tak k nejnižším v Evropě.

Ve chvíli, kdy se šíří chřipka, proti které vakcíny nejsou na první pohled tolik účinné, by se přitom očkování mohlo zdát jako méně podstatný faktor. Jenže podle lékaře z IKEM tomu tak rozhodně není. „Už od covidu všichni víme, že vakcíny nás často nechrání proti nákaze, ale chrání nás proti těžkému průběhu a hospitalizaci,“ říká Smejkal s tím, že v tomto parametru jsou očkovací látky i vůči subkládě K nadále účinné mezi 60 a 80 procenty.

Malá proočkovanost proti chřipce se v Česku netýká jen společnosti jako celku, ale například i rizikové populace, kde tento podíl pod Petra Smejkala činí zhruba 28 procent. Světová zdravotnická organizace však požaduje 75 procent, tedy skoro třikrát více.

Za nedostatečná se tuzemská čísla nemusí jevit jen tehdy, když Česko atakuje nakažlivější subvarianta. „Neuvědomujeme si, že vlastně každá chřipková epidemie je každý rok závažná. Na chřipku totiž umírá spousta lidí, kteří nejsou testováni,“ zdůrazňuje epidemiolog, podle něhož během chřipkové sezony může toto onemocnění způsobit například infarkty myokardu nebo srdeční selhání. U pacienta se však souvislost nezjistí, protože nebyl testovaný.

„Na začátku toho ale byla chřipka, víme to ze studií. Čili musíme si uvědomit, že je to větší problém, než si myslíme. A začít nejenom o tom mluvit, ale začít něco dělat, a to zejména s prevencí,“ míní Smejkal, který v podcastu 5:59 označuje nízkou proočkovanost české společnosti za „chronický problém, který tu máme léta“. Zdůrazňuje přitom, že se týká i zdravotníků a pracovníků v sociálních službách.

Zařízení jako nemocnice nebo domovy pro seniory mnohdy v době chřipkových epidemií zpřísňují svůj režim. „Myslím, že je lehké pokrytectví zakázat návštěvy očkovanému příbuznému, který má respirátor a dodržuje veškerá hygienická pravidla (…) a poté tam pobíhá zdravotník nebo pracovník té sociální instituce, který není očkovaný,“ podotýká expert, podle kterého je potřeba riziko pojmenovat a následně ho řešit.

Výrazně ze Smejkalova pohledu chybí například přehled, do jaké míry je proočkovaný personál nemocnic a sociálních zařízení, který o pacienty a klienty pečuje. Epidemiolog je přesvědčený, že by se ukázal výrazný rozdíl mezi tuzemskou situací a tím, jaká panuje třeba ve Spojených státech, kde podle Smejkala nemocnice - pokud se chtějí považovat za kvalitní - dosahují u svých zdravotníků třeba více než 90procentní proočkovanosti.

V Česku, ale také například v Rakousku však český expert popisuje situaci diametrálně odlišně. Za možné příčiny nižší proočkovanosti personálu pak označuje mimo jiné fenomén, který prý nastiňují některé studie - totiž přesvědčení části zdravotníků, že vlivem svého neustálého promořování v nemocnicích získávají robustnější imunitu než jiní lidé. Takovou, která jim umožní zvládnout v podstatě jakékoliv infekční onemocnění.

„(Je to) syndrom ‚zdravého zdravotníka‘, který si myslí, že je jakýsi supermuž nebo superžena - že jejich imunita je robustní, že jsou to sportovci a že se vlastně nemusí očkovat,“ říká epidemiolog IKEM Petr Smejkal s tím, že jde ale o „totální mýtus“.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jaká opatření by podle lékaře Smejkala mohla vést k vyšší proočkovanosti zdravotníků a pečovatelů. Anebo jak se vlastně může stát, že vakcína „mine“ aktuálně se šířící subtyp chřipky. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.