Macinkův resort na druhé koleji, v čele české zahraniční politiky bude Babiš

Vláda Andreje Babiše hned vzápětí po svém jmenování vyslala ostré signály Evropě v podobě odmítnutí migračního paktu a nových emisních povolenek. Teď do Bruselu zamíří i sám premiér, kterého čeká vrcholný summit mj. ohledně finanční podpory pro Ukrajinu. Jak vypadá přeformátování české zahraniční politiky?

Jen co se nová koaliční vláda ujala moci, čeká na premiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše první velký moment na mezinárodní scéně po návratu do funkce. Hned ve středu dopoledne odlétá do Bruselu, kde o den později startuje očekávaný summit Evropské unie.

Lídři členských zemí se budou zabývat mimo jiné další finanční podporou Ukrajiny, která už bezmála čtyři roky čelí ruské invazi. Přičemž předseda vlády už o víkendu avizoval, že Česko neposkytne záruky pro tzv. reparační půjčku.

„Andrej Babiš bude pod tlakem,“ říká k průběhu summitu vedoucí komentářové sekce Seznam Zpráv Kateřina Šafaříková. Novinářka, která se dlouhodobě zaměřuje na Evropskou unii a českou zahraniční politiku, neočekává, že by Babiš – pokud by nakonec záviselo na jeho hlasu – byl tím, kdo celý summit v otázce finanční podpory pro Ukrajinu na roky 2026 a 2027 zablokuje. Do not mu nicméně může hrát fakt, že výhrady mají i některé další země.

Na stůl položila Evropská komise dvě možnosti: První je půjčka od Evropské unie, druhou už zmíněná reparační půjčka zajištěná zmrazenými ruskými aktivy. Tato cesta by však vyžadovala od unijních zemí záruky, které žádá Belgie, kde se většina zajištěných ruských peněz nalézá. „Nemáme peníze pro jiné státy a to musí vyřešit Evropská unie jiným způsobem, ale my jí nebudeme ručit za nic, ani tam nebudeme dávat peníze,“ uvedl však Babiš ve svém sobotním videovzkazu.

Podle Šafaříkové jde přitom v případě reparační půjčky o jediný způsob, jak Ukrajině pomoct bez toho, aniž by se muselo sahat do rozpočtů jednotlivých unijních států. „Takže jestli chce Andrej Babiš ušetřit českou státní kasu, první, co by měl na summitu udělat, je podpořit právě to evropské řešení půjčky pro Ukrajinu,“ říká komentátorka ve středečním vydání podcastu 5:59.

Vedle finanční podpory vůči Ukrajině se ale v těchto dnech otřásá dosavadní pozice Česka i v dalších ohledech. Koaliční kabinet hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě už například v úterý na svém zasedání odmítl unijní migrační pakt a také systém emisních povolenek ETS 2, přičemž oba balíčky už jsou v Evropské unii dohodnuty a schváleny.

Česká zahraniční politika vůči Evropě tak mění kurz – nebo minimálně dochází k jeho korekci. A nemusí jít jen o změnu obsahu, ale také stylu a způsobu, kdy nová vláda například zrušila dosavadní post ministra pro evropské záležitosti. Velký prostor pro ovlivňování agendy ale nově nemusí mít ani předseda Motoristů Petr Macinka, který se stal novým šéfem diplomacie. Ostatně samotný Babiš už několikrát prohlásil, že zahraniční politika země je záležitostí premiéra.

„Andrej Babiš má pravdu, že bude tou naprosto klíčovou postavou, i pokud jde o zahraniční, nebo ještě přesněji evropskou politiku Česka,“ podotýká Šafaříková s tím, že to ostatně vyplývá také z role, jakou lídrům vlád unijních zemí dává současné nastavení Evropské unie. Ministerstvu zahraničních věcí tak podle novinářky zbývá pozice „béčka“, které má na starosti zejména vztahy s jinými mezinárodními organizacemi nebo také bilaterální kontakty s konkrétními státy. Jednání v rámci NATO se pak už tradičně účastní hlavně prezident.

Hlavní chod v podobě evropské politiky však patří Andreji Babišovi. „Plus ještě podtrhuji, že je výrazným politikem, takže se do toho chce ‚obout‘ skutečně výrazně,“ dodává novinářka Seznam Zpráv.

Jak konkrétně a kde všude se Babišův rukopis – respektive rukopis vlády, kterou svou osobou zaštituje – projeví, si ale tuzemská veřejnost ještě bude muset počkat. Pokud by vodítkem mělo být programové prohlášení vlády, je zřejmé, že by se Česko mělo více orientovat třeba na spolupráci v rámci Visegrádské skupiny, která v posledních letech víceméně zamrzla.

Jenže jak Kateřina Šafaříková upozorňuje, není vlastně jasné, jestli se dá V4 v současné době vůbec považovat za reálnou věc.

Nehledě na předání moci v Praze totiž dál zůstávají na bodu mrazu vztahy dvou dalších členů Visegrádu: Polska a Maďarska. Mimochodem, dvou zemí s velmi odlišnými názory svých vlád na pomoc Ukrajině. „Takže nic jako V4 momentálně neexistuje. Existuje Polsko, Česko – nevíme vlastně, na které straně – a poté spolupráce (premiérů Maďarska a Slovenska) Viktora Orbána a Roberta Fica. A řekla bych, že nejenom českým, ale právě i evropským dramatem je, na kterou stranu se Andrej Babiš ve finále přikloní,“ míní komentátorka.

Při podrobném pročítání programového dokumentu Babišovy vlády ale podle ní uhodí do očí ještě jedna věc – co v něm chybí.

„O solidaritě s našimi partnery, s evropskými demokraciemi, s organizacemi, jichž jsme členem, tam není slovo ani jedno. Nechceme pomáhat Ukrajině; nechceme zvyšovat výdaje na zbrojení tak, jak vyplývá ze závazků v NATO; nechceme být solidární s ostatními státy Evropské unie, pokud jde například o vyrovnání se s klimatickou krizí a tak dále… A z toho mi vychází jedna jediná věc: Tato vláda nás deklaruje jako ty národní sobce, kteří nemají zájem jakkoliv spolupracovat s okolím,“ říká Kateřina Šafaříková.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, co by mohlo v realitě znamenat „odmítnutí“ migračního paktu nebo povolenek ETS 2. Nebo to, jaké postavy si premiér Babiš vybral do role důležitých poradců a spojek v oblasti zahraniční politiky. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.