Rodičovská 800 tisíc. Institut Ivany Tykač radí premiérovi, co s vymíráním Česka

Premiér Andrej Babiš (ANO) během zářijového Fóra rodinné politiky před experty opakovaně chválil strategický dokument, který připravil Solvo Institut, založený a vedený Ivanou Tykač.

„Solvo udělalo analýzu velice poctivě, také dělali výzkum a ptali se, co si myslí Češi,“ zmínil například předseda vlády k prorodinné politice. Závěrem své řeči se k institutu opět vrátil: „To Solvo navrhuje opatření, která jsou zajímavá. Mluvíme o tom, ale je potřeba o tom mluvit v detailu.“

O dva dny později premiér zveřejnil na sociálních sítích video, kde o dokumentu Solvo Institutu znovu mluví. „Máme tady i podporu studujících rodičů. Těch návrhů je strašně moc,“ poznamenal.

Redakce Seznam Zpráv od Solvo Institutu neveřejnou část dokumentu, která podrobněji propočítává dopady jednotlivých opatření na porodnost a státní rozpočet, získala. V desateru Solva se píše například o osmileté školní docházce, možnosti čerpání rodičovské i pro prarodiče, zásadním navýšení rodičovského příspěvku, daňových úlevách či postupném navyšování důchodového věku.

Premiér Babiš už dříve redakci Seznam Zpráv potvrdil, že se problematice propadu porodnosti osobně věnuje. V květnu pod záštitou Úřadu vlády uspořádal na toto téma i konferenci.

„Zabýváme se tím dlouhodobě,“ ubezpečoval premiér i na Fóru rodinné politiky. „Stále hledáme odpověď a snažíme se najít řešení,“ dodal. Seznam Zprávy Andreje Babiše oslovily s dotazy ohledně dalších kroků a ptaly se i na inspiraci zmíněným dokumentem od Solvo Institutu. Do vydání textu premiér nereagoval.

Solvo v desateru tvrdí, že za 54 let – tedy v roce 2080 – by se mohla opatření v případě jejich zavedení v následujících letech přetavit do zhruba 93 tisíc navíc narozených dětí a dodatečných 84 miliard korun pro státní rozpočet.

Už za 24 let – tedy v roce 2050 – by mohla opatření podle autorů generovat státu 37 miliard korun. V opačném případě se bude Česko vypořádávat s nedostatkem ekonomicky aktivních lidí a růstem nákladů v sociální a zdravotní oblasti, varuje dokument.

„Tak ostrý podklad mu asi na resortech nenapíšou, to opravdu není zvykem. Prostě jsem si jistá, že si premiér už delší dobu uvědomuje, že je porodnost problém,“ uvedla v písemném vyjádření pro redakci Ivana Tykač, co podle ní Andreje Babiše na dokumentu zaujalo. Zároveň poznamenává, že Česko potřebuje plán, co se zemí, která dle jejích slov vymírá.

Ivana Tykač dále zmiňuje, že zvýšení porodnosti je jen jedním z bodů desatera. „Výsledkem by měla být eliminace schodku veřejných financí. Pokud tedy nebudeme uvažovat o radikální změně přístupu k imigraci,“ říká zakladatelka Solvo Institutu.

Aleš Rod, výkonný ředitel v Centru ekonomických a tržních analýz, který pro Solvo zajišťoval ekonomické propočty k navrhovaným opatřením, pak nízkou porodnost považuje za „jedno z největších dlouhodobých makroekonomických rizik České republiky“.

„Problém přitom není pouze fiskální. Stát může zvýšit daně nebo se zadlužit, ale tím nevytvoří nové zdravotní sestry, lékaře, pečovatele, techniky nebo další pracovníky, které bude ekonomika potřebovat,“ říká Rod.

Zjednodušeně: Bez dětí se postupně dostane celá Česká republika do zásadních potíží, stát nebude mít dostatek peněz ani pracovníků.

Loni se přitom narodilo jen 77 905 dětí, tedy nejméně od doby, kdy se statistiky vedou. Letos už Seznam Zprávy informovaly, že Český statistický úřad sleduje další pokles, který byl za první tři měsíce roku šest procent.

Pokud by trend pokračoval dál stejným tempem, narodilo by se v roce 2026 pouze 73 tisíc dětí. Vše tedy napovídá tomu, že se už tři roky po sobě posune rekord v počtu nejméně narozených dětí od začátku sledování statistiky v roce 1785.

Desatero Solva rovněž přichází s několika mechanismy, které mají provázaně v Česku zajišťovat dostatek lidí v produktivním věku. Opatření například navrhují část výuky vtěsnat už do školek a základní školu zkrátit na osmiletou. Více podpořit rodiny s dětmi a důchodový věk propojit s počtem dětí a zároveň oceňovat prarodiče, kteří se zapojují do péče o vnoučata.

Solvo navrhuje i výrazné navýšení podpory pro pečujícího rodiče: 400 tisíc korun ročně, ovšem maximálně dva roky. Fakticky tedy chce zdvojnásobit hodnotu rodičovského příspěvku.

„Státní příspěvek na každé narozené dítě by měl být nastaven tak, aby ženě poskytl jistotu, že se dokáže postarat o sebe i dítě, i kdyby otec selhal, a zároveň jí alespoň částečně kompenzoval příjem, o který přichází právě kvůli péči o dítě,“ podotýká Tykač.

Podle dokumentu jde o rozhodující náklad pro stát, který by v roce 2080 mohl znamenat dodatečný výdaj 74,3 miliardy korun.

V celém loňském roce, kdy hodnota rodičovského příspěvku byla 350 tisíc korun, stát vyplatil na této podpoře bezmála 28 miliard korun. Pokud by tak příspěvek byl zmiňovaných 800 tisíc, stát by zaplatil 63,75 miliardy korun.

„Vyšší finanční zabezpečení může rodinám významně pomoci a ocenit společenskou hodnotu péče. Konkrétní částku je ale potřeba posoudit společně s tím, co bude následovat po druhých narozeninách dítěte,“ hodnotí nápad Irena Přibylová, ředitelka Sítě pro rodinu. Zdůrazňuje, že konec podpory musí být provázaný s dostupnou kapacitou péče o děti, jinak hrozí rodinám náhlý propad příjmů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí vedené Alešem Juchelkou (ANO) pak v rámci prorodinné politiky zvýší od příštího roku rodičovský příspěvek na 400 tisíc korun. Na primární prevenci rodin má pak mířit 198 milionů korun.

Marie Oujezdská z Národního centra pro rodinu volá po komplexním přepracování rodičovského příspěvku. „Už nikdo neví, za co rodičovský příspěvek je. Aby to bylo pro pečujícího rodiče ekvivalent k pracovní činnosti, nutně by to měla být náhrada ušlé mzdy po nějakou dobu. Na tři roky ne, tolik peněz žádný stát nemá,“ konstatuje.

V návrhu Solva ale Oujezdská postrádá flexibilitu, kterou mají rodiče v západních a severských zemích. „Je tam i možnost kombinace během pracovního týdne. Mít třeba čtvrtinový nebo tříčtvrtinový úvazek a k tomu příspěvek,“ podotýká s dovětkem, že v dalších zemích se rodičovský příspěvek i více rozprostírá do delšího časového období. Rodiče mají podle ní třeba ve Švédsku možnost podporu pobírat 480 dní, které si mohou rozložit až do 12 let dítěte.

Solvo pak navrhuje třeba i možnost, aby rodičovský příspěvek mohli pobírat prarodiče. „Dobrovolné zapojení prarodičů může některým rodinám výrazně pomoci. Již dnes mohou prarodiče zajišťovat péči, zatímco rodič pracuje nebo studuje a pobírá rodičovský příspěvek. Skutečným přínosem nového opatření by proto bylo především pracovní volno a odpovídající zabezpečení pracujícího prarodiče, který péči převezme,“ hodnotí Irena Přibylová.

Desatero Solva přichází i s dalšími opatřeními pro rodiče. Navrhuje například to, aby vysoké školy studujícím rodičům povinně zajistily kapacitu péče pro děti s argumentem, že mladí lidé by tak nemuseli odkládat zakládání rodiny až po dokončení školy.

„Mohla bych to podpořit, pokud je k tomu poptávka. Pomohlo by to asi mladým vyučujícím, doktorandům a mladým vědeckým pracovníkům. Těm už jednoduše hoří biologický věk,“ říká Aneta Ženíšková, zakladatelka Spolku studujících rodičů, doktorandka a zároveň i asistentka senátorky Vladimíry Ludkové (ODS). Dodává ale, že v reálu je nejefektivnější, když rodina dostane prostor zařídit se podle svých potřeb.

Solvo Institut se ve svém dokumentu vypořádává i s otázkou, kde na takovou podporu stát vezme peníze. Navrhuje opětovně přistoupit k postupnému růstu důchodového věku o tři měsíce každý rok až na úroveň 72 let. Postupné zvedání důchodového věku by probíhalo od roku 2030 do roku 2057.

Pro státní rozpočet by to znamenalo dodatečných 128,7 miliardy korun v roce 2080. Jak částka 400 tisíc ročně pro rodiče, tak důchodový věk 72 let mají být podle autorů impulzem ke společenské diskuzi.

„Je to scénář, na kterém ukazujeme ekonomické souvislosti a možnosti dlouhodobého financování prorodinné politiky a samozřejmě nejen prorodinné politiky,“ poznamenává Aleš Rod.

Pro desatero je rostoucí důchodový věk zásadním zdrojem příjmů – lidé déle odvádějí daně a sociální pojištění a současně později čerpají starobní důchody. „Modelovali jsme také opačný scénář, ve kterém důchodový věk zůstává fixován na 65 letech. V takovém případě by desatero jako celek zůstávalo trvale nákladové, přibližně v rozsahu 80 až 90 miliard korun ročně,“ říká Aleš Rod.

Ivana Tykač měla právě s tímto hlavním principem desatera narazit už před létem, když ho prezentovala na vládní akci, kterou moderoval přímo Andrej Babiš. Podle informací Seznam Zpráv se proti tomu premiér, který navyšování věku odchodu do důchodu odmítá, ostře vymezil.

Solvo Institut ovšem na daném opatření trvá a Ivana Tykač i směrem k možnosti, aby stát více podporoval zapojení prarodičů do péče, poznamenává, že senioři jsou aktuálně daleko více aktivnější.

„V 65 letech, což je podle programového prohlášení vlády zamýšlená hranice důchodového věku, většina lidí na důchodce opravdu nevypadá a ani se tak necítí,“ říká Tykač.

Desatero Solvo Institutu ale není jediným komplexním plánem, který v Česku vznikl v reakci na klesající porodnost.

Organizace PAQ Research, založená sociologem Danielem Prokopem, zveřejnila 11 opatření odstraňujících bariéry pro zakládání rodin. Na rozdíl od desatera klade větší důraz na dostupné bydlení a navrhuje například definovat bytovou výstavbu jako veřejný zájem, motivovat obce ke stavění, podporovat obecní výstavbu a daňově podporovat dlouhodobé nájmy na úkor krátkodobých pro turisty.