Střet velmocí v Arktidě? „Pozornost se upíná ke Špicberkám,“ říká expert

K „urvání“ Grónska silou ze strany Spojených států by podle nového ujištění Donalda Trumpa dojít nemělo. Donedávna jen stěží představitelný požadavek amerického prezidenta na zisk ostrova nicméně nasvítil širší spleť mocenských zájmů v oblasti Arktidy. Kdo tahá za delší konec provazu?

I vzhledem k drsným přírodním podmínkám zůstávala Arktida dlouho víceméně stranou pozornosti. Jde přece jen o oblast, kterou vystihují nízké teploty, led a věčně zmrzlá půda. Už před nějakým časem se však o území kolem severního pólu začalo mluvit více v souvislosti s klimatickými změnami a táním ledové pokrývky, což by nehostinnou část světa mohlo učinit dostupnější například pro ty, kdo by toužili po jejím větším ekonomickém využití.

Vývojem událostí ale zatřásl americký prezident Donald Trump, který ze získání Grónska – největšího ostrova světa, který z většiny leží za polárním kruhem – učinil jednu ze svých priorit.

Své odhodlání nejprve potvrdil i ve středu v projevu v Davosu, kde nicméně prohlásil i to, že k dosažení svého cíle nehodlá použít sílu. V noci pak oznámil, že se šéfem NATO Markem Ruttem dospěli k „rámci budoucí dohody ohledně Grónska a celé arktické oblasti“ s tím, že proto nezavede dodatečná cla proti osmi evropským zemím. Později pro CNBC řekl, že dohoda o Grónsku má mít věčné trvání a její součástí bude přístup k nerostným surovinám pro Spojené státy i jejich evropské spojence. Napětí ohledně oblasti ale nadále trvá.

Do popředí debaty světových mocností, která stále trvá, se přitom spolu s Grónskem dostala právě i širší arktická oblast. A také zájmy, které se v jejím rámci snaží uplatňovat nejen Spojené státy, ale také další země. Samotný Trump ostatně opakovaně prohlásil, že USA musejí Grónsko získat i proto, že ho jinak ovládne Rusko nebo Čína, které už prý v blízkosti ostrova zesilují své námořní a vojenské aktivity.

Jak tato tvrzení zapadají do toho, co se v oblasti reálně odehrává?

„Ten bezpečnostní rozměr je tu jasně daný. Určitě tu jsou ruské ambice rozvíjet v Arktidě svůj vliv,“ říká analytik Ondřej Ditrych z Ústavu Evropské unie pro studium bezpečnosti (EUISS) v Paříži. V rozhovoru pro podcast 5:59 odkazuje na to, že Rusko v arktické oblasti už několik let posiluje a modernizuje své vojenské kapacity, byť nemalou část těchto jednotek Kreml po zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 převelel do tohoto konfliktu.

O vliv v Arktidě se pak kromě Ruska snaží také členské státy NATO. V případě americké administrativy pak expert upozorňuje také na nedávno zveřejněnou národní bezpečnostní strategii, v níž Spojené státy pod Donaldem Trumpem daly mimo jiné najevo, že západní polokouli považují za svou sféru vlivu, ze které budou chtít odstínit vliv ostatních světových hráčů.

„Takže si myslím, že ten bezpečnostní argument (ze strany Donalda Trumpa) je do jisté míry srozumitelný. Ale zdá se, že to není argument jediný,“ zdůrazňuje Ditrych s tím, že velkou roli nejspíše hrají i obchodní zájmy, například v podobě těžby kritických minerálů a vzácných zemin, které jsou důležité pro americký obranný průmysl.

Tlak na získání Grónska, který teď šéf Bílého domu vůči evropským spojencům z NATO nepokrytě a velmi razantně buduje, se stal v oblasti obepínající severní pól novým odstínem mocenských zájmů. V dosud existující spleti zatím byly výrazné jiné linky, například už zmíněné ambice Ruska, pro které ostatně ruská část Arktidy podle Ondřeje Ditrycha představuje „strategickou bázi“. A to vlivem klíčové role, jakou hraje těžba tamních nerostných surovin pro ruské hospodářství.

Expert zároveň upozorňuje, že Moskva v Arktidě používá metody, které jsou Evropě známé i odjinud: hybridní kampaně a operace. „Vidíme tu strategické dezinformace, kdy jedním z cílů je i Grónsko; vidíme tu třeba využívání námořních plavidel ke špionáži nebo sabotáže podmořských kabelů v oblasti Špicberk nebo Faerských ostrovů,“ uvádí Ditrych a dodává, že hybridní působení je dnes „dominantním nástrojem“ výkonu ruského vlivu v Arktidě.

Cílem přitom může být také testování toho, jak na tyto hybridní kampaně odpoví NATO i jednotlivé státy. Podle analytika se navíc Rusko snaží využívat nejrůznější lokální kontexty, jako jsou třeba spory o kontrolu nad oblastmi rybolovu nebo také specifické statusy některých území.

Například u zmíněných Špicberk, což jsou souostroví spadající oficiálně pod správu Norska, platné dohody umožňují využívat jejich přírodní zdroje většímu okruhu zemí. Právě proto je toto území z pohledu Ondřeje Ditrycha kandidátem na místo, kde by se situace mohla vyhrotit a přinést eskalaci, byť třeba nezamýšlenou. Silové řešení ze strany Spojených států v otázce Grónska sice expert nepovažuje za příliš reálný scénář, možnost budoucího konfliktu mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí v Arktidě je už prý ale potřeba brát vážně.

„Na druhou stranu si nemyslím, že by Rusko mělo nějaký bezprostřední zájem a plán, jak takový konflikt tady zahájit. Myslím, že v tuto chvíli stále spíše můžeme uvažovat o scénářích nějaké nekontrolované, nezamýšlené eskalace,“ podotýká analytik z Ústavu Evropské unie pro studium bezpečnosti.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakým způsobem se v Arktidě angažuje Čína nebo s jakými plány pro tuto oblast přichází Evropská unie. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.