Sankce Rusko nepoložily. Ta klíčová přišla až v prosinci, upozorňuje expert

Už více než rok se Západ snaží Moskvě navýšit cenu za invazi na Ukrajinu. Nové sankce proti Rusku přijaly v posledních dnech Evropská unie i vlády ve Washingtonu a Londýně. Zároveň se ale dosud nenaplnily scénáře, podle kterých měla ruská ekonomika vlivem sankcí nevyhnutelně zamířit ke dnu.

Sankce, které Evropská unie proti Rusku dosud přijala, jsou podle Francesca Giumelliho, profesora z Groningenské univerzity v Nizozemsku, zcela bezprecedentní. A to i přes to, že všechny tyto restrikce proti Rusku už byly v minulosti použity i proti jiným zemím. „Výjimečné je ale to, že teď byly přijaty všechny ve stejnou dobu a proti jednomu velmi důležitému hráči. A to je v historii skutečně unikátní,“ říká odborník na sankce Giumelli.

Rok a den po vypuknutí války na Ukrajině přijala Evropská unie v sobotu už desátý balík sankcí, který zasáhne ruské banky, oslabí export ruských surovin i technologií, které lze využít k válečnému úsilí. Na zbraně a armádu mířily už i předchozí balíky, stejně tak na finanční sektor a firmy vlastněné ruskými oligarchy.

„Z nedávné doby je tu i cenový strop pro ruskou ropu. Zavedla ho Evropská unie ve spolupráci s dalšími partnery a jeho smyslem je, aby se trh s ropou úplně nevymkl kontrole, kdybyste nemohli nakupovat surovinu od jednoho z velkých producentů, jakým je právě Rusko,“ popisuje Giumelli, proč je lepším řešením než zákaz dovozu ruské ropy právě kontrola její ceny. „Tím zajistíte, že Rusku nebudou plynout z prodeje ropy tak velké zisky, jaké by jinak inkasovalo,“ vysvětluje sankční expert.

Jenže i přes tvrdé restrikce to vypadá, že ruská ekonomika nekolabuje. Podle Francesca Giumelliho je to ale především proto, že se hospodářství pod taktovkou Vladimira Putina transformovalo na válečnou ekonomiku. Zásadní jsou výdaje, které míří do armády a spolu s centrálním řízením nafukují ruský hrubý domácí produkt. Fungují jako doping ruské ekonomiky.

Peníze investované do armády ale nevytváří nic, z čeho by Rusko mohlo v budoucnu ekonomicky těžit. „Když v roce 2022 a 2023 vyrobíte hodně tanků, nezaručí vám to ekonomický růst v letech 2024 nebo 2025. Proto je zavádějící hodnotit skutečný dopad sankcí pohledem na velikost ruského HDP,“ vysvětluje profesor Giumelli.

Restrikce, které země Evropské unie i státy skupiny G7 přijaly, považuje odborník na sankce Giumelli za kroky správným směrem. „Myslím, že sankce jako mechanismus plní svůj úkol. To, co dokáží, je výrazně navýšit náklady Ruska na to, co podniká. A to už se děje,“ připomíná Giumelli obtíže Ruska vybavit své vojáky na Ukrajině zásobami a materiálem.

Zároveň ale varuje před přehnanými očekáváními. „Předpoklad, že jen a pouze sankce můžou položit ekonomiku, je od začátku chybný. A u tak velkého hospodářství, jako je to ruské, to platí dvojnásob.“ Situace je podle Giumelliho ještě o to složitější, že Rusko dokáže, alespoň krátkodobě, přežít bez dováženého zboží.

K tomu, aby válka na Ukrajině co nejdříve skončila, jen samotné sankce podle Giumelliho stačit nebudou. Kromě nich se musí podle jeho názoru posílat Ukrajině vojenská pomoc, zapomínat se nesmí ani na diplomacii a vedení mírových jednání. „Ideálně bychom potřebovali toto všechno aplikovat naráz,“ vysvětluje Giumelli a připomíná, že nastavené sankce zůstávají klíčovou částí plánu na ukončení války na Ukrajině.

Musí se ale také kontrolovat. A právě v tom má Evropská unie značné rezervy. Chybí lidské zdroje, které by obcházení sankcí kontrolovaly, chybí jeden evropský úřad, který by měl agendu centrálně na starosti, a zlepšit by se evropská sedmadvacítka mohla také v předvídání toho, kdo, kdy a jak se bude snažit sankce obcházet. Odhadnout to totiž podle profesora Francesca Giumelliho z Groningenské univerzity v Nizozemsku lze.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakým způsobem je možné protiruské sankce obcházet nebo jak důležitou roli v jejich vynucování hrají Čína a další velcí hráči. Celou epizodu si poslechněte v přehrávači v přední části článku.