Spory o film Sbormistr. V čem selhali tvůrci i část kritiků

Film Sbormistr nesmí po rozhodnutí soudu do vysílání veřejnoprávní televize. Tedy alespoň prozatím. Dění kolem cenami ověnčeného snímku, který popisuje sexuální zneužívání v dívčím pěveckém sboru, nicméně vedle samotného právního sporu přináší i širší otázku, jak vyprávět společensky důležité příběhy, aniž by tvůrci překročili eticky přijatelný práh.

Z pohledu nasbíraných cen a diváckého zájmu v kinech je to jeden z předních českých filmů poslední doby. Drama Sbormistr režiséra Ondřeje Provazníka letos v únoru vyhlásili čeští kritici nejlepším filmem minulého roku, v polovině března pak získalo tři sošky Českého lva včetně ceny pro Kateřinu Falbrovou za nejlepší ženský výkon v hlavní roli. V kinech snímek po uvedení loni v létě vidělo více než 120 tisíc diváků. A vedle jeho současné dostupnosti na placených platformách měla Sbormistra v dubnu odvysílat Česká televize.

Z premiéry na veřejnoprávních obrazovkách ale zatím nebude nic, neboť Obvodní soud pro Prahu 4 nedávným předběžným opatřením zakázal televizní vysílání Sbormistra v Česku. Reagoval tak na žalobu ženy, která ve snímku inspirovaném kauzou zneužívání sboristek v pěveckém souboru Bambini di Praga pod vedením Bohumila Kulínského poznala svůj vlastní příběh. Tvrdí, že film zasáhl do jejích práv na ochranu osobnosti.

Finální soudní verdikt teprve zazní později. Zásah justice je nicméně jen pokračováním sporu mezi zmíněnou ženou a tvůrci Sbormistra, kteří v únoru oznámili, že přejmenují hlavní postavu, která ve filmu nesla shodné křestní jméno se stěžovatelkou. Produkční společnost endorfilm vedená Jiřím Konečným se ale zároveň dlouhodobě hájí tím, že snímek je uměleckou fikcí pouze inspirovanou skutečnými událostmi, nejde tak prý o příběh žádné konkrétní osoby. Otázky kolem vzniku Sbormistra tím ale patrně uspokojeny nejsou, a to nejen ty právní.

„Obhajoba tvůrců filmu má jeden velmi slabý bod,“ komentuje etickou rovinu kontroverzí analytický filozof Tomáš Koblížek, který se ve Filozofickém ústavu Akademie věd ČR zaměřuje především na oblast kontroverzního jazyka a kontroverzního umění. Pokud totiž platí, že někdo chce ve filmu obecně pojednat nějaký problém - v tomto případě zneužívání ve vztahu k dětem - stejně se podle Koblížka nevyhne nutnosti zobrazit konkrétní postavy, které nějak vypadají, nějak se jmenují a které se také pohybují v nějakém konkrétním prostředí. „A tady došlo k tomu, že filmaři nedostatečně anonymizovali ten původní příběh,“ říká akademik v rozhovoru pro podcast 5:59.

Nejde přitom jen o čistě filmařské kvality Sbormistra, kde se velká část kritiků shoduje, že obsahově jde o vydařený snímek. Jenže z pohledu Tomáše Koblížka je problémem to, že tvůrci použili existující příběh bez svolení jeho nositelky. Přičemž jeho zpracováním ve filmu vytahují oběť opět do centra dění ve chvíli, kdy se stále vyrovnává se svou minulostí, k čemuž ale potřebuje patřičný klid a soukromí.

Autoritou vyprávějící takový příběh vycházející ze skutečných událostí by podle filozofa primárně měly být samotné oběti, ačkoliv v principu nemusí být špatně ani situace, kdy se „síla hlasu přenáší na filmaře“. Jenže jen za určitého předpokladu. „Špatně je to v okamžiku, kdy k tomu nemáte svolení, kdy předtím neproběhne nějaká komunikace. A to je věc, o které ti filmaři rozhodně měli vědět. Podle mě o ní určitě věděli, protože to jsou velcí profesionálové,“ zamýšlí se Koblížek.

V neposlední řadě upozorňuje i na to, jak složitým uměleckým řemeslem je právě filmová tvorba, kde něco natočit zahrnuje obrovské množství kroků a rozhodnutí. Přičemž některá mohou být dobrá, jiná zase špatná. A byť Koblížek věří, že v případě Sbormistra sledovali jeho autoři skutečně dobré úmysly, nemůže se prý ubránit dojmu, že k některým aspektům byli minimálně vědomě lhostejní: „Věděli, že tohle může něco způsobit, vlastně na to byli i upozorněni. A stejně konali jinak.“

V reakci na předběžné opatření soudu producent filmu Konečný zmínil lítost nad nemožností snímek prozatím odvysílat. Ve vyjádření pro ČTK zároveň dodal, že „film Sbormistr vždy stál na straně obětí, jeho smyslem je upozornit na mechanismy zneužívání moci a manipulace a přispět k prevenci“. Režisér filmu Ondřej Provazník už dříve vyjádřil lítost nad tím, že jeho snímek některé skutečné oběti psychicky zasáhl. A jak už bylo zmíněno, autoři se také rozhodli pro změnu jména hlavní postavy.

Filozofovi Tomáši Koblížkovi nicméně v celém sporu chybí ze strany tvůrců jasná a ničím nepodmíněná omluva. „Nikdy nerozumím tomu, že lidé vidí problém v tom uznat chybu, (…) že tady existuje nějaké zvláštní přesvědčení o tom, že když se omluvím, tak něco ztratím. Myslím, že ten film by vlastně něco získal, kdyby za ním tahle velká omluva stála,“ zdůrazňuje a dodává, že v obecné tenzi „umění vs. zranitelní lidé“ vždy film stojí až na druhém místě: „A bude z něj velký film, když respektuje to, co natáčí. A to se v tomhle případě nestalo.“

Kritický je ale host pondělního vydání podcastu 5:59 také směrem k členům Sdružení české filmové kritiky, kteří Sbormistra ověnčili cenou za nejlepší film roku 2025. Z Koblížkova pohledu totiž svým krokem z pozice autority vlastně posvětili, že je v pořádku, když filmaři překročí hranici v tom smyslu, že postupují bez ohledu na souhlas obětí. „Docela by mě zajímalo vysvětlení, proč filmovým kritikům nevadí, že tam ta komunikace neproběhla,“ vrací se analytický filozof k únorovému hlasování a předávání Cen české filmové kritiky.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, kde přesněji podle Tomáše Koblížka leží hranice mezi uměleckou svobodou a právem člověka na ochranu vlastního příběhu. Anebo uslyšíte jeho odpověď na otázku, jestli část odpovědnosti neleží také na straně diváků. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.