Korupce je na vzestupu, vnímáme velmi znepokojivý globální trend, říká expertka

Korupce je prakticky po celém světě vnímána voliči jako palčivý problém. A podle dat z národních i celosvětových průzkumů se ji stále hůře daří vymýtit. V podcastu 5:59 znepokojivý trend rozebíráme s šéfkou organizace Transparency International.

Pokud jde o korupci, dokonce i země s až dosud silnými demokratickými institucemi a nezávislým soudnictvím bojují se sílícími problémy. Ostatně právě podezření z korupce a klientelismu ve vládě amerického prezidenta Donalda Trumpa stálo podle analytiků z velké míry za debaklem Trumpovy Republikánské strany v kongresových volbách.

Proč se korupci ve světě nedaří potírat? Jak zásadní je propad, který v tom ohledu zaznamenaly Spojené státy? Stává se z korupce nástroj vlivných skupin, jak upevnit politický vliv? A jak je možné negativním trendům čelit?

To jsou jen některá z témat, kterých se v rozhovoru pro podcast 5:59 dotýká výkonná ředitelka organizace Transparency International Maíra Martini. Níže nabízíme výběr z rozhovoru, jeho kompletní verzi si můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.

Index vnímání korupce, který zveřejňuje organizace Transparency International, v posledních letech vykresluje čím dál znepokojivější obraz. Jak vypadá situace v roce 2026? Jsou snahy o potírání korupce po celém světě i nadále oslabovány?

Každý rok zveřejňujeme Index vnímání korupce, který nabízí poměrně ucelený pohled na korupci ve veřejném sektoru, respektive na to, jak je ve veřejném prostoru vnímána. Poslední index jsme zveřejnili v únoru letošního roku a z něj je patrný klesající trend. Korupci se totiž po celém světě nedaří účinně omezovat.

Zhruba dvě třetiny zemí získaly méně než 50 bodů - index se přitom pohybuje na škále od nuly do sta. A počet zemí, které se pohybují nad úrovní 80 bodů - tedy takových, které považujeme za země s nízkou mírou korupce - se za poslední dekádu scvrknul z dvanácti na pouhých pět.

Vidíme tedy jasný trend, který se netýká pouze zemí, které byly historicky považovány za náchylnější ke korupci. Klesající tendence pozorujeme také v demokratických zemích, kde byla korupce ve veřejném sektoru méně rozšířená. To je velmi znepokojivé.

Co podle vás tento vývoj zapříčinilo?

Pozorujeme, že se hranice mezi veřejnou a soukromou sférou stále častěji stírají. Politické a ekonomické elity jsou úzce propojené, což vede k rozhodnutím, která upřednostňují soukromé zájmy před zájmem veřejným. To samozřejmě podkopává důvěru a má vliv na řadu dalších faktorů, což v konečném důsledku vede k oslabování demokracie.

Zároveň v zemích, kde se nedaří korupci účinně potírat, pozorujeme, že političtí lídři nejsou schopni prosazovat reformy, a také si všímáme útoků na klíčové instituce. Jde o kontrolní orgány, justici - o vše, co tvoří systém brzd a protivah v zemi. S tím souvisejí také omezení namířená proti novinářům a občanské společnosti.

Když se na druhou stranu podíváme na země, které se zlepšily, a zkoumáme jejich vývoj v delším časovém horizontu, tak vidíme, že k boji s korupcí přistupují systematicky. To znamená, že skutečně vynakládají značné úsilí na budování silných institucí a posilování jejich nezávislosti. A zároveň vytvářejí prostor pro aktivní občanskou společnost, svobodu médií a také pro organizace, které mohou kontrolovat vládu a dohlížet na transparentnost. Potřebujeme tedy ucelené a konzistentní reformy, které budeme prosazovat řadu let. Není to něco, co se dá uskutečnit z roku na rok, ale dosáhnout toho jde.

Demokratické země se v tomto žebříčku propadají. Kde je ten posun nejvíce patrný? Můžete to rozebrat na příkladu nějaké země, které se vedlo dobře, ale teď v žebříčku klesá?

V indexu máme hned několik takových příkladů, ale letos nás opravdu zaujala situace ve Velké Británii a hlavně ve Spojených státech, kde jsme zaznamenali pokles, který podle nás ještě neodráží, co se v zemi dělo v posledním roce. Index totiž vychází z dat, která byla nashromážděná předtím. Takže se domnívám, že skutečný dopad politiky, kterou prosazuje administrativa prezidenta Donalda Trumpa, pochopíme až v následujících letech.

A můžeme popsat, co to přesně znamená z hlediska korupce? Jaké kroky Trumpovy administrativy vedly k tomuto hodnocení? Zajímají mě konkrétní a měřitelné problémy, které ukazují na to, že se situace v oblasti korupce ve Spojených státech zhoršuje.

Je to řada věcí. Jde třeba o výrazné oslabení kontrolních orgánů, které dozorují výkon moci. Na federální úrovni se dramaticky snížil počet zaměstnanců těchto institucí a ty už nebyly schopné plnohodnotně plnit svou kontrolní roli.

Dochází také k zásahům do nezávislosti justice a ke snahám ovlivňovat její rozhodování. A dále k ústupu od důležitých legislativních opatření: například jsme roky i s dalšími organizacemi občanské společnosti pracovali na právních regulacích, které měly přispět k rozkrývání skutečných vlastníků firem ve Spojených státech. Trumpova administrativa ale v podstatě zmařila veškerý pokrok, kterého se v této oblasti podařilo dosáhnout.

Vedle toho jsou tu samozřejmě kroky, které ovlivňují celosvětový boj s korupcí, jako je třeba Zákon o zahraničních korupčních praktikách. Spojené státy po léta stály v čele snah o to, aby korupčníci, kteří uplácejí aktéry v zahraničí, nesli za své činy zodpovědnost. Na začátku druhého prezidentského období Donalda Trumpa ale bylo vymáhání tohoto zákona pozastaveno. Mimo to ale jde také o občanskou společnost.

Všechny kroky, které Spojené státy přijaly na začátku Trumpovy druhé vlády - například demontáž americké rozvojové pomoci nebo odvetná opatření či stigmatizace organizací občanské společnosti po celém světě - mají své důsledky. Zjevně jde o finanční dopady - práce řady organizací byla závislá na rozvojové pomoci. Právě díky ní mohly vykonávat důležitou práci napříč celým světem.

Ale nejde jen o peníze. Takové kroky zároveň do jisté míry povzbuzují další politické lídry, aby jednali stejně. Od začátku loňského roku až do současnosti jsme tak zaznamenali rostoucí počet vlád, které útočí na občanskou společnost a snaží se přijímat zákony omezující její fungování. Jde například o zákony o zahraničních agentech - a vím, že o podobných návrzích se diskutovalo i tady v Česku - nebo o kampaně, jejichž cílem je zdiskreditovat organizace občanské společnosti, případně o šikanózní žaloby, jejichž cílem je taková občanská sdružení umlčet. Myslím si, že to všechno souvisí se způsobem, jakým Donald Trump vede Spojené státy.

A nelze přehlížet ani signál, který Trump vysílá tím, že neřeší své vlastní střety zájmů. Před několika měsíci musel zveřejnit povinné majetkové přiznání. Ukázalo se, že se jeho majetek během výkonu druhého prezidentského mandátu poměrně výrazně rozrostl. To je problematické, protože všechno, co až dosud američtí prezidenti v této souvislosti dělali, bylo založené na dobrovolnosti. Ve Spojených státech totiž neexistují žádná pravidla pro řešení střetu zájmů na nejvyšších politických postech.

Trumpovo jednání je tedy v současnosti nemorální a neetické, ale nemusí být nutně nezákonné. Což ukazuje, jak důležité je mít pro fungování státu jasně stanovená a vymahatelná pravidla. Potřebujeme právní rámec, který jasně stanoví, co se od veřejných představitelů požaduje. A musí být možné ho vymáhat - musí nám umožnit obracet se v případě porušení pravidel na soudy a zajistit, aby za jejich porušování někdo nesl odpovědnost. A toho se nám ve Spojených státech jednoznačně nedostává.

Doufám, že pokud dojde ke změně vlády, případně teď po změně sil v Kongresu, bude možné tyto nedostatky začít napravovat, aby bylo pro veřejné činitele obtížnější využívat své funkce k vlastnímu obohacování nebo k obohacování lidí ze svého okolí.

Vy jste mluvila obecněji o tom, že se stírá hranice mezi byznysem a veřejnou sférou. Co se za poslední rok změnilo, že se to stále prohlubuje, a jaké to má důsledky?

Myslím, že důvodů je víc. Ale jedním z těch klíčových jsou samotné náklady spojené s volbami. Peníze v politice jsou zkrátka velký problém. Abyste byli zvoleni, musíte utratit hodně peněz, a tím pádem potřebujete mít i dobré vztahy s těmi, kteří potřebnou ekonomickou silou disponují.

Podle mě je to velmi důležité, protože miliardáři a firmy, které politickým stranám přispívají, od nich pak obvykle mají i určitá očekávání. A jakmile se dostanou k moci, chtějí po těch, které podpořili, aby ta očekávání naplnili. To je podle mě klíčové. Musíme regulovat vliv peněz na politiku a zajistit spravedlivé podmínky pro ty, kteří nechtějí mít úzké vazby s ekonomickou elitou, aby měli šanci se demokratických voleb účastnit. Teď dochází k čím dál větší koncentraci moci, což vede k rostoucí nerovnosti. Moc drží stále menší počet lidí, což je další z aspektů.

A je to také globální problém?

Je to celosvětový problém, ano, netrápí to jen Evropu. Rozhodně to platí i pro Spojené státy. Podívejte se třeba na Donalda Trumpa. Je obklopený asi 12 nebo 15 lidmi a jsou to právě oni, kdo mohou mít přímý vliv na největší ekonomiky světa. To je docela znepokojivé.

A pak tu máme ještě nepřiměřený vliv technologických společností. Nejen, že mají ekonomickou sílu, ale také moc nad tím, jak budeme dění kolem sebe a ve světě vnímat. Spoustu z toho, o čem přemýšlíme, jaké informace konzumujeme, to vše určují algoritmy, tedy technologické firmy. K moci peněz se tak přidává další vrstva. A pak je tu ještě jedna věc. Čím dál tím víc vlád po celém světě chce využívat umělou inteligenci a chce digitalizovat, takže se stávají svého druhu rukojmími.

Potřebují služby, které poskytuje jen velmi úzká skupina firem. A tak se brzy dostaneme do situace, kdy na nich budeme závislí. Během finanční krize se o bankách říkalo, že jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly, že není možné nechat je padnout. A to se teď děje s technologickými firmami, jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly.

Musíme se proto zabývat tím, jak zabránit zneužívání moci na všech těch zmíněných úrovních - v rámci závislosti zemí a vlád na technologických firmách, kolem ovládnutí narativu ve společnosti, ale i tím, jaký vliv mají samy ty firmy na regulaci v oblasti technologií. Ovlivňují její tempo i diskuzi, která se kolem regulace vede, zkrátka všechno. Všechny tyto věci dohromady přispívají k tomu, že je stále těžší hranice mezi byznysem a veřejnou sférou odlišit.

A dá se vůbec říci, kde leží ta hranice, kdy už se dá říci - tady dochází k ovládnutí státu?

Je to složité, ale k ovládnutí státu podle mě dochází ve chvíli, kdy zákony začnou zvýhodňovat spíš menší skupiny na úkor široké veřejnosti. Tak to, myslím, začíná. A pak najednou vidíte, že i kontrolní orgány, orgány činné v trestním řízení a soudy začnou přijímat rozhodnutí, která podporují právě ty menší skupiny.

A nakonec jsou to právě ty vlivné soukromé společnosti, které z vládní politiky těží, nebo ji dokonce tvoří?

Rozhodně. To je to, čeho jsme teď svědky. Velký lobbing ze strany mocných korporací, které diktují legislativu, tempo jejího schvalování, nebo i to, zda se o daném tématu vůbec bude mluvit. A když už ano, tak jakým způsobem. Velmi často jsme byli svědky skandálů, v nichž se přišlo na to, že si samotné firmy připravují legislativu, která je pak předložena v Kongresu, a pak i schválena.

Je to nerovnováha v přístupu k moci a v tom, jak jde, s její pomocí protlačit nařízení a zákony. Existují k tomu i data, zajímavá čísla několik let dávala dohromady třeba organizace V-Dem (Varieties of Democracy). Z nich vyplývá, že vlády mají tendenci čím dál tím méně zdůvodňovat své kroky a rozhodnutí před svými voliči. Lidé zároveň vnímají, že politici víc naslouchají malé skupině firem nebo jednotlivců, kteří si formují politiku tak, aby z ní měli prospěch. Je to znepokojivý trend a musíme hledat způsoby, jak ho zvrátit.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč Maíra Martini vidí v Rusku dokonalý příklad využívání korupce jako záměrné politické strategie k upevnění moci, nebo proč si i Evropská unie co do boje s korupcí musí zamést před vlastním prahem. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.