Změna jako za průmyslové revoluce, svět jede z kopce a ženy s ním

Rok 2026 se, alespoň na poli zahraniční politiky, rozjíždí zběsilým tempem. Hnacím motorem změn i zmatků je hlavně americký prezident Donald Trump. Ten zahájil vojenskou operaci proti Venezuele, unesl tamního státníka a jeho ženu a i přes dílčí ústupky stále trvá na připojení Grónska ke Spojeným státům. V jakém světě to žijeme? Co nás dovedlo až sem? A co se bude dít dál? Otázky pro hostky podcastu MDŽ.

Události roku 2026 jsou překotné na světové i české politické scéně. Doma se premiér s prezidentem přetahovali o jmenovaní Filipa Turka ministrem životního prostředí, předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura z SPD pronesl xenofobní novoroční projev a mění se i postoj Česka k Ruskem napadené Ukrajině.

Právě mír na Ukrajině se zatím, i přes různá prohlášení amerického prezidenta a jeho administrativy, domluvit nepodařilo. Křehká zůstává situace v pásmu Gazy a turbulentní chvíle prožívá i Írán, do jehož ulic vyráží desetitisíce demonstrantů a kde se Donald Trump také angažuje, zatím ne skrze vojenskou sílu.

„Hroutí se režimy, a to i ty demokratické, hroutí se pravidla diplomacie, obchodních styků, ale hroutí se nám i struktura pracovního trhu nebo úloha moderní vzdělanosti,“ říká v podcastu MDŽ historička a ředitelka Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky Adéla Gjuričová. Najednou podle ní zjišťujeme, že období studené války bylo docela stabilním systémem .„Hroutí se i ta zatím velmi křehká hodnota diverzity v naší společnosti,“ dodává. Televizní obrazovky jsou plné záběrů z vysokých diplomatických jednání, kde už zase sedí kolem stolu samí muži.

Jasný příklon světa k autoritativnímu stylu vládnutí pozoruje i seniorní výzkumnice Ústavu mezinárodních vztahů Míla O’Sullivan. „Je to velice maskulinní diplomacie, vidíme mobilizaci maskulinních ideálů v mezinárodní politice a ti autoritáři se zároveň učí od sebe navzájem, to je nová realita, která stále posiluje,“ popisuje výzkumnice O’Sullivan a dodává, že jsou to právě autoritářské režimy, které míru žen ve veřejném životě potlačují.

Podle Adély Gjuričové šok z aktuálního světového dění prožíváme především proto, že jsme jako evropská společnost žili poslední dekády v iluzi, že zvítězila liberální demokracie, všichni s tím souhlasí a není cesta zpět. „To nás teď stojí nervy. (…) Asi jsme narazili na meze té kulturní změny,“ popisuje historička a dodává, že možná šlo spíš o to, jak se změna propagovala. „Upřednostňování genderových a LGBTQ+ perspektiv vytvořilo obrovskou veřejnost, která s tím nebyla srozuměná a která teď instaluje demokratickými prostředky tyto nové diktátory,“ myslí si Adéla Gjuričová z Ústavu pro soudobé dějiny.

Za nesouhlas veřejnosti podle ní často může i nešťastné používání některých pojmů, které se místo jako analytické nástroje popisování reality používaly k morálnímu pohoršení se. „Najednou nahlížíme na časy, v nichž nebylo možné vnímat kolonialismus nebo otroctví nějakým způsobem, ale my je teď takto vyhodnotíme a morálně se nad tím pohoršíme, to je něco, co nám neudělalo dobrou službu,“ domnívá se historička Gjuričová.

Podle Míly O’Sullivan je to ale právě i přetrvávající koloniální myšlení, které dnes umožňuje změny, kterých jsme svědky. Svět se podle ní vrací k základům, na kterých byl vystavěn, tedy právě ke kolonialismu a imperialismu.

Hledání historických paralel s dnešním děním se odehrává i ve Spojených Státech. Situaci v oblastech, kde operují agenti Úřadu pro imigraci a cla (ICE), kteří mají zatýkat nelegální migranty, už někteří komentátoři přirovnávají k situaci v Německu ve třicátých letech minulého století. Historička Gjuričová před podobnými paralelami varuje. Historie má podle ní pomoci porozumět kořenům dřívějších událostí a změn, ale nepoužívat stejné pojmy k interpretaci dnešního dění.

„Když začala válka na Ukrajině, zlobila jsem se na lidi, kteří říkali: My Češi o tom něco víme. Nám sem Rus vletěl v osmašedesátém,“ vysvětluje Gjuričová na praktickém příkladu. „Já jsem říkala: Moment, to byl Sovětský svaz. Měla jsem potřebu to zpřesňovat. To je totiž příklad toho morálního pohoršování se nad dějinami, které nám v ničem nepomůže.“

Jednu alespoň trochu funkční paralelu dneška s minulostí ale přece jen historička Gjuričová nabízí, a to období průmyslové revoluce. „To byl proces, který změnil rozložení měst, změnil funkce členů rodiny a změnil samozřejmě masovost výroby,“ připomíná. A i když to podle ní nejde přenést na dnešní dobu, lze si díky tomu uvědomit, že „ta změna může být i takhle hluboká a dalekosáhlá. To je pro dnešní žití v technologické změně užitečné.“

Nestabilní období pak podle historičky vyústilo ve vznik sociálních hnutí i politických stran, které opět stabilitu zajistily. I tady může být paralela inspirující,

I dnes, stejně jako v období průmyslové revoluce, se musí lidé skokově vyrovnat s technologickým pokrokem, který zasahuje prakticky do všech sfér života. A není řeč jen o AI, ale i o sociálních sítích, skrze které se podle Míly O’Sullivan mobilizují autoritářské režimy a skupiny, které je pro podporu svého vlivu používají. Skrze sociální sítě například státníci vydírají a ponižují jiné státy a diplomacie.

Známá jsou v tomto ohledu třeba prohlášení Donalda Trumpa na jeho sociální síti Truth Social a výzkumnice O’Sullivan přidává i příklad Dmitrije Medvěděva, který na sociálních sítích ponižuje Evropu, když o ní mluví jako o staré a křehké ženě, což je v jeho vidění světa urážka. „A to se všechno sdílí přes nová média a dostává se to mezi další aktéry,“popisuje Míla O’Sullivan z Ústavu mezinárodních vztahů.

Proč si dnešní autoritářské typy režimů často vybírají za terč právě ženy? Jaký je a v budoucnu bude vztah mezi Spojenými státy a Evropou? A proč je třeba kromě AI používat i tradiční inteligenci a nezanevřít na humanitní obory? Poslechněte si audio na začátku článku.