Vendula Pizingerová: Chlap je sexy, když má okolo pasu taštičku na nářadí

Vendula Pizingerová se velkou část svého života věnuje práci s nemocnými dětmi. K lidem přistupuje citlivě a s opravdovým zájmem o to, co se skrývá pod povrchem. V rozhovoru otevřeně hovoří o komplikovaném manželství s Karlem Svobodou, vyrovnávání se s jeho smrtí, o stárnutí, umění i o svém snu fotit akty starých lidí.

Vendulo, jak bys charakterizovala svůj dosavadní život – svých třiapadesát let na světě?

Jsem člověk, který žije z momentu. Teď se cítím dobře, takže vlastně všechno dobré. Nerada se vracím do minulosti, i když staré historky ráda vyprávím. Ale pak se zase rychle vrátím do současnosti. Kdo hodně vzpomíná, nežije naplno přítomností. Zlé věci, a že jich bylo, si musí člověk překlepat sám. Mám pár přátel, kteří pomůžou, ale ten nejtěžší stav musím zvládnout já sama.

Musela ses vyrovnat s úmrtím dítěte i manžela. Jak jsi to dokázala?

Člověk je jako jedinec životaschopný. Přežila jsem s velkými psychickými újmami. Jen díky tomu, že jsem veselý člověk a žiju dopředu, se mi to daří.

Třeba s Kapkou naděje pořádáme ozdravné pobyty pro děti po transplantaci kostní dřeně. Potkala jsem tam paní na vozíku, která přišla o nohy, když byla se svou dcerou v nemocnici. Sama, s dětmi, málem bez prostředků.

Její příběh mě posadil na zadek. Řešíme blbosti a přitom někdo bojuje o základní důstojnost. Včera jsme změřili její starý vozík a dnes jí objednali nový. Tohle má smysl.

Máš mladšího partnera, řeší se to i v médiích. Jak to neseš?

Dřív se řešilo, že mám staršího muže, teď, že mladšího. Mezi prvním a současným partnerem je 50 let rozdíl. Ale je to pořád chlap – ponožky na stole nechá, bez ohledu na věk. U žen je to někdy i o vzhledu, ale já se díky práci nemám čas řešit. Stáří je především mentální věc. V Kapce mám samé mladé lidi, takže mě to drží. Ano, je to zavazující mít o 16 let mladšího manžela.

Jak tvůj manžel zvládá, že jsi veřejně známá?

Zvládá to dobře, protože doma je jednička on. Je autoritativní, když se postaví mezi futra, víš, kolik uhodilo. Někteří chlapi nesnesou, když je žena známá – nejdřív jim to imponuje, pak je to začne štvát. Ale můj muž články o mně nečte, historky neposlouchá. Má úplně jiné zájmy – obchod, přírodu, myslivost. A všechny vtipy o myslivcích jsou pravdivé.

Cítíš se v něčem jako boomer?

Jsem stará škola – miluju rozhovory s přáteli, knížky, umění. Ale umím i nastříhat video na Instagram a poslouchám i podcasty. Mám ráda věci s historií, které něco vydrží a které mají nějakou vypovídací hodnotu a zajímají mě.

Jaké podcasty posloucháš?

Mám ráda historické a krimi podcasty. Myslím, že někteří lidé, kteří se jim věnují, jsou neuvěřitelně úspěšní – hlavně ti, co zpracovávají historii. Dělají si poctivé rešerše, ověřují fakta a výsledek je často opravdu fascinující. Člověk se dozví spoustu věcí, které si třeba ani nepamatoval ze školy. Ráda si takhle oživuji paměť. Mimochodem, my dva jsme byli spolu v soutěži Máme rádi Česko – a docela jsme se chytli!

Máš ráda staré filmy?

Mám ráda staré filmy, ale na černobílé se už nekoukám. S mámou a babičkou jsme milovaly klasiky s Marvanem nebo Burianem. Myslím, že filmová tvorba sedmdesátých a osmdesátých let byla fantastická. Spousta režisérů nebo kameramanů točila i v zahraničí, a ta estetika má pořád co nabídnout. Dnes přeje doba spíš mladším ročníkům – ale ne vždy je to o skutečném umění.

Doba je i taková, že lidé se rádi fotí.

Když je to vkusné, proč ne. Jsou ženy, kterým je přes třicet – a jsou nádherné. Panebože, tak ať to klidně ukážou! Nemyslím do detailu, samozřejmě. Ale každý věk má něco do sebe. Celý život pracuju s malými dětmi, často nemocnými, a focení mě opravdu baví. Říkala jsem si, že bych jednou chtěla fotit černobílé akty starších lidí. Fascinuje mě jejich vnitřní krása – ty ruce, oči, vrásky. Jen zatím nevím, kde bych našla ty správné modely.

Když jsme u toho, dostala jsi někdy nabídku na focení?

Myslíš nahé focení? Ano, několikrát. Jsem prvoplánový typ – úzký pas, ňadra dmoucí, blonďaté vlasy, dlouhé nohy. Jednu nabídku jsem dostala od Gdovína, a když zemřel Karel, tak z Playboye, že bych si mohla přivydělat a ještě prodat nějakou inzerci.

Všechny nabídky jsem odmítla. Asi jsem se nikdy necítila na to dost použitelná, je to také o nějakém vnitřním pocitu. I když, moje nahé fotky se objevily v bulváru, ale pocházely z domácího archivu – někdo je ukradl. Mám děti a úplně mi to nepřijde vhodné. Ale je to o úhlu pohledu.

Jak by na to reagovali tvoji synové?

Pepíčkovi jsou čtyři, ten by řekl, že jsem nejkrásnější. Ale dvacetiletý Kuba by s tím určitě nesouhlasil – byl malý, když jsme zažívali to nejhorší období s médii a paparazzi se nám váleli u popelnic. Mediální svět ho nezajímá.

Uklidnil se nějak vztah se synem Karla Svobody?

Je to status quo. Nikde jsem se k tomu nevyjadřovala. Ty jsi první po dlouhé době. Myslím, že je to škoda, protože Jakub tím přišel o bratra. Jana (Wallace-Svobodová) žije v Americe, s ní máme normální vztah.

Petra vlastně chápu – celý ten příběh mu zničil život. Jeho výpovědi plné hořkosti o mně to jen potvrzují. Mrzelo mě to, ale někteří lidé se mi později omluvili. Jednali v emocích, pod nátlakem. Bylo to šílenství. V podstatě jsem zachránila deník Šíp od krachu.

Ale někteří ti nikdy neodpustili.

Je to jednoduché – když si někdo neumí vysvětlit sebevraždu, hodí to na někoho jiného. Nejjednodušší verze je: mladá žena, dluhy, nevěra. Každopádně to, že jsem byla označená za vraha, pro mě vůbec fajn nebylo. Celý život pomáhám nemocným dětem a ohrožovalo to nadaci i mě samotnou. Měla jsem rok a půl staré dítě, byla na ulici a neměla kam jít. Tohle si nikdo neuvědomil.

Působím silně, rázně, ale jsem v jádru hodně introvertní. Karlovu smrt jsem zpracovávala roky. Milovala jsem ho. Byli jsme komplikovaní, vášniví, hádaví, ale silně spojení. Je to téma na román a jednou ho snad napíšu.

Nabídl ti někdo z Karlových blízkých pomoc?

Ano, bylo jich spousta. Lidé, kteří účinkovali v muzikálech a se kterými jsme nějakým způsobem šli životem. Myslím si ale, že čím byl Karel starší, tím měl méně opravdových přátel a bohužel dokázal lidi velice špatně odhadnout.

Co ti na mužích připadá sexy?

Chlap je sexy, když je chytrý. Chlap je sexy, když je vtipný. A pak je chlap strašně sexy, když má nářadí v tašce kolem pasu. Kdyby někdo natočil pornofilm „Kutil Tim“, bude velmi úspěšný. Sexy je mužská hruď nebo miminko na ní, prostě spousta věcí, ale v našem věku je na prvním místě inteligence.

O čem si nejvíc povídáš s kamarádkami?

O lásce – ať už ji mají, nebo hledají. Hodně z nich je bez partnera a touží po vztahu. Řešíme taky stárnutí, hubnutí, humor a historii – ale ta baví jen někoho.

Máš nějaký projekt, který bys ráda realizovala?

Nadační fond Kapka mě hodně zaměstnává. Ale s manželem si říkáme, že bychom jednou chtěli statek za Prahou, se zvířaty. On je myslivec, umí zpracovat zvěřinu. Možná by tam mohla být i restaurace s domácí kuchyní. Je to možná, nebo nikdy – člověk nikdy neví.

Kam se Vendula Pizingerová schovala po smrti manžela Karla? Co udělala s plným kufrem harlekýnek od kamarádky? A proč se už nedívá na černobílé filmy? Poslechněte si upřímný rozhovor o životě, lásce a překonávání těžkostí v aktuální epizodě podcastu Boomer Talk.