Cukrovky přibývá. Život s ní je často ukazovaný jako načančaná realita

V Česku žije přes milion lidí s cukrovkou – a každoročně je diagnostikována dalším zhruba 120 tisícům. Po sedmdesátce má diabetes skoro každý třetí. Alarmující je i její rostoucí výskyt u dětí. Co do úmrtnosti v souvislosti s tímto onemocněním se řadíme mezi nejpostiženější země Evropy.

A znepokojující čísla dál rostou. Podle Státního zdravotního ústavu může počet diabetiků do roku 2030 dosáhnout 1,3 milionu.

Při diabetu neboli cukrovce I. typu imunitní systém ničí buňky slinivky břišní, které produkují inzulín. Pacient je kvůli nedostatku inzulínu celoživotně odkázán na jeho podávání (injekčně, pomocí per nebo pump). Nemoc se často projeví v dětství nebo v pubertě, ale může se rozvinout i v dospělosti. Mezi typické příznaky patří žízeň a časté močení, únava nebo úbytek hmotnosti.

Podle psycholožky Judity Konečné by o chronických onemocněních, jako je cukrovka, měli mít povědomí i lidé, kteří je nemají. Pochopení je pro pacienty důležité, aby mohli svou nemoc zvládat. To potvrzuje také diabetička I. typu Kateřina Fortelková, která se aktivně věnuje šíření osvěty o cukrovce.

„Diabetes mi diagnostikovali v osmnácti a byla to velká rána, život se obrátí vzhůru nohama… Stejně jako společnost, tak ani já jsem neměla ponětí, co všechno diabetes obnáší,“ říká Kateřina Fortelková.

„Nejvíce mi pomohlo to, když jsem se rozhodla, že sama začnu pomáhat. Na sociálních sítích je načančaná realita, jak se diabetikům daří, ale ono to tak vůbec není – není jednoduché cukrovku zkorigovat a diabetik se s tím hodně pere,“ dodává.

Sociální sítě neslouží lidem jen k budování komunit, podle Helpio získává 87 procent oslovených diabetiků informace o nemoci prostřednictvím sociálních sítí. „A jak se říká, internet snese všechno. Je skvělé, že jsou informace dostupné, ale lidé si musí dávat pozor,“ vysvětluje Kateřina Fortelková.

Ve spolupráci s diabetoložkou natáčí například edukační videa a podílí se na tom, aby se na internet a k pacientům dostávaly ověřené informace od lékařů.

„Diabetik si musí vážit veškeré jídlo, počítá sacharidy, někdy i tuky a bílkoviny, na to si píchá inzulín. Tím udržuje hladinu cukru v krvi v normě. A tu hladinu cukru rozhazuje i spousta jiných věcí – například stres, emoce, váha, podnebí, hormony – je tam vážně spousta faktorů,“ popisuje Kateřina Fortelková.

„Když to nebudeme řešit, tak dlouhodobý následek je, že můžeme mít poškozené orgány, oslepnout, skončit s amputací nohy. A krátkodobě můžeme upadnout do hypoglykémie – což je nízká hladina cukru v krvi. Když uvidíte diabetika s hypoglykémií, hlavně mu nepíchejte inzulín!“ dodává.

Při hypoglykémii (nízká hladina cukru v krvi) člověk může omdlévat, třást se, mít zrychlený puls, poruchy řeči nebo vidění, neovládat končetiny… Je třeba mu okamžitě zavolat záchranku a podat cukry.

Diabetici se mnohdy potýkají s nepochopením na pracovištích i ve školách. Není výjimkou, že učitel nepovolí dítěti s cukrovkou se při vyučování najíst, ostatní děti si z něj utahují kvůli píchání inzulínu… Kromě toho je málo dostupná odborná psychická pomoc, která má na zvládání a průběh nemoci významný vliv.

„Kapacity jsou, jaké jsou, to víme,“ říká Judita Konečná a dodává: „Snažím se lidem říkat, ať necílí jen na psychology se zkušeností s diabetem, ale na jakékoli terapeuty. Aby se nebáli oslovit někoho, na koho mají třeba doporučení.“