Hlavní obsah

Glosa: Každoroční zimní reflex. Sníh–chodník–Kubera

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Chodník a sníh, to je nebezpečná kombinace.

Reklama

Článek

Jde sice jen o obyčejné chodníky, ale nebyli bychom Češi, kdybychom v tom nehledali a nenašli nějaké háčky.

Už je to tady zase. Než začne sněžit a mrznout, všichni brbláme, že dřív bývalo více sněhu a hezčí zimy. Když pak napadne a my se brodíme neodklizenými chodníky, ještě před uklouznutím stačíme vykřiknout: „Kubera, sakra!“

Těžko říct, jestli by originální politik, který zemřel před čtyřmi roky, byl rád, že si na něj lidé vzpomenou vždy, až když napadne sníh. Čtyřiadvacet let byl primátorem Teplic, 20 let senátorem, dva roky předsedou Senátu… a nakonec zas ty pitomý chodníky!

Protože Jaroslav Kubera byl přátelský a veselý chlapík, který nikdy z ničeho nedělal velký problém, asi by si zapálil a pobaveně se chechtal. Rozhodně nejvíc tomu, že ani po 13 letech od doby, kdy v zákoně o pozemních komunikacích změnil pár paragrafů, pořád není všem úplně jasné, kdo má vlastně odklízet sníh.

Stalo se to teď stejně, jako se to stalo všechny předchozí zimy. A určitě nás to čeká za rok znovu. Začne sněžit a v různých médiích nebo právních poradnách se objeví články s naléhavými titulky: Jak to tedy vlastně je? Kdo zodpovídá za úklid sněhu na chodníku?

Pikantní je, že Kubera svou slavnou „chodníkovou novelou“ primárně neřešil, kdo má sníh odhrabat. On „pouze“ prosadil, aby ze zákona zmizelo nesmyslné ustanovení, podle nějž soukromí majitelé nesli odpovědnost za škody vzniklé na veřejném chodníku, který přiléhá k jejich domu.

Od roku 2010, díky Kuberovi, je takové škody – logicky – povinen nahradit vlastník. Což je v případě chodníků nejčastěji obec nebo město. Mnoho lidí následkem této novely natrvalo odložilo svá sněhová hrabla do sklepa: „Proč se namáhat, ať se nám tady klidně stará Vomáčková zabije pod okny, až se bude belhat na nákup! To není naše věc, ať se stará starosta.“

Ano, pořád sice jde jen o obyčejné chodníky, ale nebyli bychom Češi, kdybychom v tom nehledali a nenašli nějaké háčky. Takže Nejvyšší správní soud se už musel zabývat mimořádně závažnou otázkou: Co si vlastně představit pod takovým pojmem „chodník“? Naštěstí to ctihodní soudci hodili stěžovateli na hlavu s tím, že slova z běžné mluvy – jako chodec, vozidlo či křižovatka – také v příslušném zákoně nemají definici. Přesto všichni chápeme, co to je.

Hezký háček mají také obce. Odškodňovat úrazy na chodnících nemusejí, pokud u soudu prokážou, že vzhledem k rozsahu kalamity nebylo v jejich silách sníh a led dostatečně a včas odstranit. O tom se přesvědčil muž, který v roce 2014 uklouzl na chodníku a utrpěl úraz. Zažaloval město Svitavy o 80 tisíc korun. Neuspěl, protože alespoň nějak prý chodník prohrnutý byl.

Vlastně to máte stejné, jako když vlétnete autem do výmolu na silnici. Praskne vám pneumatika, utrhnete tlumič. Odškodnění se taky nedomůžete. Dozvíte se, že je to vaše chyba, neboť jste nepřizpůsobili jízdu stavu a povaze vozovky.

Takže závěrem. Milí chodci, vy musíte mít především pořádné obutí do sněhu! A rodiče s kočárky, vy zas jedině na zimních gumách s pořádným vzorkem! A ne že vám děti budou na těch zmrazcích poskakovat! A vy, majitelé domů, pokud jste aspoň trochu fit: zamést si před vlastním prahem nebo vyběhnout s hrablem je docela příjemná ranní rozcvička. Zákon nezákon.

Dvě minuty

Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.

Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.

Reklama

Doporučované