Článek
Existuje přece jen jedna otravnější věc, než je covid-19. A tou je hořká pachuť, která zůstala ve společnosti po letech intenzivního boje s tímto onemocněním.
Zanedlouho nás čeká jedno nehezké výročí. „Oslavíme“ čtyři roky s koronavirem, tím otravným nepřítelem, který po celém světě napáchal nezměrnou škodu.
Bylo by krásné si žádnou z covidových událostí už nikdy nepřipomínat, radovat se, že se nemusíme schovávat za respirátory nebo zůstávat večer co večer doma. A vůbec vytěsnit celou pandemii. Bylo by velmi příjemné myslet si, že covid byl jen temnou epizodou, kterou odvála minulost. Něčím, co se nikdy nestalo. To bychom si ale jen zadělali na další potíže uvnitř naší už tak dost nemocné společnosti.
Covid tu s námi bohužel pořád je. A i přesto, že je počet nemocných pouhým zlomkem toho, co ještě nedávno evidovaly zdravotnické úřady, stín virového onemocnění nás bude ještě nějakou dobu strašit. Covid totiž napáchal škody i jinde než na plicích nemocných. Minimálně v našich hlavách.
A přesto jsme tohle kolektivní trauma záměrně odsunuli kdovíjak daleko. Odmítáme se o něm jen bavit, natož si za minimálně dvouleté bezprecedentní fungování vystavit pomyslný účet.
Kdokoli zavadí o covidové téma, protočí oči a honem od něj utíká pryč. Jistě, je to zcela přirozené a vlastně i pochopitelné, ale přiznejme si, takové útěky do bezpečí nejsou bez rizika. Účty neskládají ani běžní občané, ani politici. Nikdo. A nikomu.
Covid přitom prohloubil několik už dříve započatých krizí. Nelze se v souvislosti s pandemickými roky donekonečna ohlížet jen za ekonomickými dopady, jakkoli jsou nezpochybnitelné a bolestivé. Nemůžeme období definované rouškami a respirátory vidět jen optikou rodinných, firemních a státních rozpočtů.
Koronavirus turbulentně polarizoval společnost. Zapříčinil příklon k dezinformacím a konspiračním teoriím, odvál mnohé voliče do náruče populistů a extremistů, prohloubil nedůvěru veřejnosti k médiím a nezájem o veřejné dění. Způsobil dost možná pokles produktivity, rozhodně změnil rodinné či partnerské vztahy, a hlavně – mnohé připravil o jejich blízké.
Není tedy na čase konečně otevřít tuhle třináctou komnatu?
V opačném případě by se totiž mohlo stát to, co mnozí zažívali a bohužel stále zažívají po prodělaném covidu. Znáte to možná sami nebo z doslechu od někoho blízkého. Je vám špatně, potom trochu líp, a když máte pocit, že si zas bez problému vyšlápnete schody, uvědomíte si, že je vám vlastně pořád tak trochu blbě.
I kdyby nebyly žádné nové případy nákazy, nad koronavirem jsme ještě definitivně nevyhráli.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
