Článek
„Jsem technooptimista, možná naivní. Ale pravda je taková, že dnes máme k dispozici technologii, jejíž schopnosti a možnosti dalece přesahují to, co jsme si ještě před několika lety dokázali představit.“
Služba ChatGPT dostala v posledních několika týdnech výrazná vylepšení. Má dnes „oči“ a taky „uši“ a v mobilní aplikaci si s ní popovídáte. Umí mluvit překvapivě dobrou češtinou. A taky skoro všemi ostatními jazyky, samozřejmě.
Bude to znít asi kontroverzně, a možná se to nehodí do textu nezávislého pozorovatele. Ale opravdu si myslím, že dnes není mnoho lepších způsobů, jak utratit necelých 500 korun měsíčně než za placenou verzi ChatGPT.
Protože co se mě týče, zaplatil bych klidně i desetkrát tolik. A stále bych si myslel, že je to málo. Že je to i tak prakticky zadarmo.
Za měsíc to bude přesně rok, kdy firma OpenAI spustila ChatGPT. Ke skutečnému průlomu došlo už o rok dřív, kdy představila model GPT-3. Ale ChatGPT znamenal, že se to najednou všichni dozvěděli, během pouhých pěti dní milion lidí, následovaly stamiliony.
Přesto mnozí nedokážou docenit důležitost toho, co to znamená.
Takže řečeno zjednodušeně a po lopatě: velké jazykové modely jsou něco jako lidské myšlení ve zkumavce. Jen místo zkumavky jde o paměť počítače. Zmapovali jsme jazyk, uložili ho na harddisk a s údivem zjistili, že ta „věc“ dokáže přemýšlet. Anebo to aspoň velmi úspěšně předstírat.
To je podstata téhle revoluce. Že budou počítače umět docela dobře překládat a psát, tedy tvořit věty a texty, jsme věděli. Ale až v posledních dvou letech jsme zjistili, že dokážou logicky uvažovat, řešit matematické úlohy, někdy velmi obtížné, nebo například programovat.
Bylo mi letos 55, počítače jsem vystudoval koncem osmdesátých let, zažil jsem webovou revoluci a nástup mobilů. Devadesátá léta jsem dlouho považoval za nejzajímavější období života. Ale dnes vidím, že to, čeho jsme svědky v generativní AI, je o řád zajímavější a důležitější, protože to má potenciál změnit nejen to, jak se díváme na svět, ale především to, jak v tom světě vidíme sami sebe.
Rozumím velmi dobře obavám lidí, kteří považují umělou inteligenci za riziko pro budoucnost. A jestliže žijeme v éře globálního pesimismu, dokážu pochopit, že pro mnoho lidí včetně AI expertů je to další položka na seznamu hrozeb, které můžou zničit svět. Stejně jako změna klimatu nebo světová válka.
Na rozdíl od nich má však zároveň potenciál svět zachránit. Jsem technooptimista, možná naivní. Ale pravda je taková, že dnes máme k dispozici technologii, jejíž schopnosti a možnosti dalece přesahují to, co jsme si ještě před několika lety vůbec dokázali představit.
Tu technologii dnes máme každý na dosah ruky.
Můžete se díky ní například dozvědět, co se právě teď děje ve světě důležitého. Nechat si vysvětlit věci, kterým nerozumíte, třeba jako desetiletému školákovi. Nebo českou politiku, tu umí popsat nejlépe žáci první třídy.
Můžete s ní vyřešit hádanku, se kterou si nevíte rady. Jenom ji vyfotíte. A můžete klást otázky, které se lidem položit zdráháte. Konečně třeba pochopíte kvantovou teorii a zjistíte, že Schrödingerova kočka je trošku něco jiného, než co si většina lidí myslí.
Můžete si nechat spočítat matematický příklad, který vaše děti dostaly u maturity. Vyfotit obsah ledničky, požádat o seznam potravin, které na té fotce jdou poznat, a vymyslet podle něj jídlo, které si uvaříte k večeři. Recept je přiložen, pochopitelně.
A když ji sníte (uvařit si musíte sami, bohužel!), a váš partner půjde spát, můžete vést s ChatGPT půlhodinovou debatu o vašem oblíbenému románu.
Někteří říkají: „Na tyhle hlouposti nemáme čas.“ Jiní: „Inteligenci potřebujeme lidskou, ne umělou.“ Nebo: „A není to humbuk? Nepočkáme, až to přejde?“
Nepřejde. A ano, vím, že žijeme v křehkém a nervózním světě, kde se nějaké „hraní“ s umělou inteligencí může zdát banální až dětinské. Ale přesto je právě teď ta nejlepší chvíle začít. Možná máme to ohromné štěstí, že jsme u toho, kdy se rodí jedna z největších revolucí naší éry.
Možná ne. Ale i tak je to zážitek, který takhle levně jinde nekoupíte.
