Článek
Plánovaná jednání mezi americkým a ruským prezidentem vzbuzují naději, že by mohlo dojít v nějaké podobě k uzavření dohody o alespoň dočasném zastavení bojů.
Pravděpodobnost takového vývoje je opravdu těžké odhadnout, v minulosti ovšem vždy podobné naděje skončily zklamáním. Za celou dobu trvání války se nepodařilo dosáhnout dohody, která by přinesla byť jen krátkodobé přerušení veškerých bojů, ačkoliv určité dílčí dohody do jisté míry platí.
Připomeňme si ty nejdůležitější:
- Únor/březen 2022: Na přelomu února a března se několikrát mluvilo o krátkodobém humanitárním příměří, které by mělo umožnit odchod (alespoň části) civilistů z města Mariupol. Dohody vydržely ovšem po časově omezenou dobu a podle svědectví z místa byly opakovaně porušovány.
- Březen 2022: Měsíc po zahájení ruské invaze na Ukrajinu proběhlo v Istanbulu jednání delegací Ukrajiny a Ruska na vysoké úrovni. Ukrajinská strana nabídla deklaraci neutrality a mezinárodně garantovanou bezpečnost výměnou za stažení ruských vojsk z okupovaných území. Ruská strana po jednání oznámila, že „radikálně sníží vojenskou aktivitu“ v okolí Kyjeva a Černihivu jako gesto dobré vůle – to ovšem v situaci, kdy jejich pozice byla vojensky neudržitelná a Moskva přehodnocovala vlastní strategii. Boje také naplno pokračovaly na jiných frontách. Po odhalení masakru civilistů v Buči a pokračující ruské ofenzivě na Donbasu byly mírové rozhovory na jaře 2022 přerušeny bez dohody.
- Leden 2023: Rusko vyhlásilo jednostranné příměří po dobu pravoslavných Vánoc. Mělo trvat od poledne 6. ledna do půlnoci následujícího dne. Po několika hodinách příměří byl na Ukrajině vyhlášen letecký poplach kvůli ruskému náletu. K příměří se také vůbec nepřipojily jednotky wagnerovců, které v té době tvořily zhruba desetinu ruských sil. K zastavení bojů na frontě také nedošlo.
- Únor 2025: Jednání mezi USA a Ruskem v Saúdské Arábii vedla k dohodě o 30denním příměří v oblasti „energetiky a infrastruktury“ po telefonickém rozhovoru mezi Trumpem a Putinem. Zelenskyj s částečným příměřím v souladu s výsledkem jednání souhlasil zpětně a v situaci, kdy USA výrazně omezilo spolupráci s Ukrajinou v dodávkách techniky i sdílení zpravodajských informací. Už 20. března Ukrajina obvinila Rusko, že pokračující nálety dronů a řízených střel míří i na energetickou infrastrukturu, kterou měla dohoda chránit. Nezdálo se, že by dohoda měla výrazný efekt, útoky na ukrajinskou energetiku skutečně pokračovaly i v následujících týdnech. Ale je pochopitelně těžké posoudit, jak by situace vypadala bez dohody.
- Březen 2025: Na konci stejného měsíce se v rámci jednání vedených USA Ukrajina a Rusko dohodly, že se nebudou navzájem napadat v Černém moři. Tato dohoda je jednou z těch úspěšnějších.
- Duben 2025: Putin vyhlásil „velikonoční příměří“ od 18:00 místního času 19. dubna do půlnoci 21. dubna, údajně z humanitárních důvodů. Ukrajina obratem vyjádřila skepsi vůči tomuto prohlášení a Zelenskyj uvedl, že útoky dronů na ukrajinské území během něj pokračovaly. Později tvrdil, že ruské síly příměří velmi často porušovaly. I podle ukrajinských údajů (sebraných například zde) byla ruská vojenská aktivita nižší než v jiných dnech.
- Květen: Rusko vyhlásilo jednostranné příměří u příležitosti 80. výročí porážky nacistického Německa ve druhé světové válce. Ukrajinští představitelé obvinili Rusko z celkem 734 případů porušení vlastního příměří. Podle statistik se skutečně příměří do množství střetů na frontě nijak výrazně nepromítlo.
Pohled do dosavadního průběhu konfliktu tedy nedává příliš mnoho nadějí na rychlé dosažení dohody. Příměří bývala obvykle iniciativou jedné ze stran; pokud došlo na dvojstranná jednání, pozice obou zemí si byly tak vzdáleny, že nedošlo k žádné shodě. A pokud už vznikla nějaká dohoda, tak na její dodržování neměl kdo účinně dohlížet, takže tresty za porušení prakticky neexistovaly.
Ostatně ani předchozí fázi ruské agrese – tedy obsazení Krymu v roce 2014 a následnou válku na Donbase – se přesně z těchto důvodů nepodařilo ukončit.
Předchozí konce
Pokusů přitom bylo dost. Například v červnu 2014 nově zvolený ukrajinský prezident Petro Porošenko vyhlásil jednostranné týdenní příměří na východě Ukrajiny jako úvodní krok svého 15bodového mírového plánu. Cílem bylo dát proruským povstalcům příležitost složit zbraně výměnou za amnestii a zahájení dialogu o mírovém řešení konfliktu. Příměří bylo opakovaně porušováno a Porošenko je po 10 dnech, 30. června 2014, ukončil s odůvodněním, že separatisté nabídku nepřijali a pokračovali v bojích.
Na začátku září 2014 ukrajinská armáda utrpěla vážnou porážku v Ilovajském kotli a brzy poté byla v Minsku za účasti Ukrajiny, Ruska a OBSE podepsána 12bodová dohoda známá jako Minský protokol. Požadovala okamžité oboustranné zastavení palby na Donbasu, výměnu zajatců, humanitární pomoc a stažení těžkých zbraní od frontové linie. Příměří však opět dlouho nevydrželo, nepomohla ani dodatečná dohoda na vytvoření 30kilometrové nárazníkové zóny podél linie kontaktu.
Na začátku února 2015 Rusko boje eskalovalo a po pádu doněckého letiště a obklíčení Debalceva došlo k uzavření Druhé minské dohody. Vyjednavači Německa, Francie, Ukrajiny a Ruska dohodli komplexní mírový plán, který požadoval mimo jiné okamžité příměří, stažení těžkých zbraní oběma stranami, dohled OBSE, amnestii pro účastníky bojů, výměnu zajatců, poskytnutí humanitární pomoci, obnovu socioekonomických vazeb, zvláštní status pro některé části Donbasu a obnovení kontroly Ukrajiny nad státní hranicí.
Boje sice po podpisu částečně polevily, nikdy však zcela neustaly a žádný z politických bodů Minských dohod nebyl plně uskutečněn.
Na sklonku léta 2015 se Ukrajina a proruští separatisté za zprostředkování OBSE dohodli na úplném klidu zbraní od 1. září s cílem podpořit křehké příměří. Od počátku září tak boje do značné míry utichly, což mimo jiného vedlo OBSE k opatrnému optimismu ohledně možnosti posunu v politických jednáních.
Ale řešení znovu nebylo trvalé. V létě 2019 s novým ukrajinským vedením pod Volodymyrem Zelenským – který kandidoval pod heslem smírného vyřešení konfliktu – přišel čas na další klid zbraní. 21. července 2019 vstoupilo v platnost nové „neomezené“ příměří. To vedlo k nebývale výraznému poklesu násilností na frontě – úroveň bojové aktivity klesla na „nejnižší hodnoty“ od počátku konfliktu, uvedli například představitelé francouzské diplomacie.
Klid zbraní umožnil mimo jiné úspěšné odsunutí vojáků ze tří klíčových úseků fronty a usnadnil provedení výměn zajatců koncem roku 2019. Přesto šlo spíše o zmírnění konfliktu – úplného politického urovnání dosaženo nebylo a spor o status Donbasu přetrval.
V prosinci stejného roku pak „mírový proces“ zdánlivě úspěšně pokračoval. Po tříleté pauze se v Paříži setkali nejvyšší představitelé Francie, Německa, Ukrajiny a Ruska, aby podpořili mírový proces. Zelenskyj a Putin se na summitu zavázali k úplnému respektování příměří na východě Ukrajiny a dohodli se na výměně všech zbývajících zajatců „všichni za všechny“ do konce roku 2019. Zároveň bylo zjevné, že představy obou stran si jsou stále hodně vzdálené, a v řadě ohledů ke shodě nedošlo.
Stejný scénář?
V minulosti dohody porušovaly obě strany, zjevně a opakovaně to však byla Moskva, která nebyla spokojena. Řešení „ukrajinské otázky“ si očividně představuje jinak, než všichni její dosavadní partneři v jednáních.
Kreml si proto často i silou – třeba vojenskými operacemi v září 2014 a na začátku roku 2015 – vynucoval změny nebo nové dohody. Mohutný tlak na frontě v poslední době by mohl být snahou podobný přístup zopakovat.
V případě dohod z Minsku také Kreml dokázal situaci připravit tak, aby porušení smluv nebylo spojeno s výraznými sankcemi. Dohody byly právně nezávazné a už jen dohled nad jejich dodržováním byl často obtížný (a v některých fázích prakticky nemožný).
V současné situaci má Rusko navíc na bojišti jasnou strategickou iniciativu spojenou s převahou v počtu mužů a v menší míře i techniky a vojenského materiálu. Západní pomoc Ukrajině je sice nezanedbatelná, ale na současné úrovni zjevně nedostatečná k dosažení ukrajinské převahy. A Ukrajina se nepochybně dopustila přehmatů politických i vojenských.
Ruské hospodářství má zjevně prohlubující se problémy, ovšem ty se s přerušením bojů nevyřeší. A ruská armáda zřejmě není v horším stavu než před rokem či dvěma lety – a velmi pravděpodobně naopak v lepším. I pokud tedy na setkání Trump-Putin k uzavření nějaké dohody o příměří dojde, zda vydrží déle než několik týdnů, je velmi nejisté.
