Hřebík v chodidle jako vánoční tradice. Proč Sám doma pořád funguje?

Nostalgie po dětství, směšné násilí a pořádné americké Vánoce. Proč pořád milujeme komedii Sám doma? A šla by natočit i dnes? O tom jsme mluvili ve speciálním vydání podcastu Kulturák.

„Být sám doma je situace, která je zároveň děsivá i vzrušující. A přesně na tom ten film stojí,“ říká publicista a spisovatel Antonín Tesař na debatě v pražském Biu Oko, kde podcast Seznam Zpráv Kulturák promítal jednu z nejslavnějších amerických vánočních komedií. Sám doma, film režiséra Chrise Columbuse z roku 1990 s Macaulayem Culkinem v hlavní roli, se stal kasovním trhákem. Pětatřicet let po premiéře se pravidelně vrací do vánočního programu televizí i nabídky streamovacích platforem.

Podle Tesaře je komedie o klukovi, kterého rodina na Vánoce zapomene doma, snímkem o překonávání hranic. „Všechny postavy jsou od začátku stavěny do situací, které jsou něčím za hranou – děsivé, nekomfortní, ale zároveň vzrušující,“ říká kritik. I divák přitom musí ukázat, že má silný žaludek. Zvlášť ve chvílích, kdy osmiletý Kevin různě kreativními pastmi bojuje s Mokrými bandity, kteří se snaží vloupat do jeho domu. Co je bude bolet víc – žehlička v obličeji, nebo hřebík v chodidle? „Jako diváci si pořád říkáme: Je to ještě v pořádku, nebo už je to moc? A právě v tomhle hravém testování hranic je síla toho filmu,“ myslí si Tesař.

Debata před projekcí Sám doma přesahovala k obecnějším úvahám. „Násilí v dětských příbězích tu nebylo proto, aby traumatizovalo, ale aby zpřítomnilo ohrožení a ukázalo, jak se v něm dá přežít,“ vysvětlovala spisovatelka a scenáristka Klára Vlasáková. „Každý z nás má pohádku, která ho vyděsila. A právě proto si ji pamatujeme dodnes.“

Proč byly americké vánoční filmy 80. let minulého století tak ztřeštěné? A která pohádka nás traumatizovala? Poslechněte si Kulturák o filmu Sám doma.