Sudety po Gertě Schnirch: Léčíme ještě trauma, nebo ho už jen prodáváme?

Román Vyhnání Gerty Schnirch spisovatelky Kateřiny Tučkové vyšel v roce 2009. V době, kdy se v české společnosti jen neochotně mluvilo o komplikovaném vztahu Čechů a Němců v období druhé světové války. Její próza toho ale hodně změnila.

„Někde jsem četla, že věci, které se společnost snaží silně vytěsnit a vytlačit, jsou jako míč, který čím víc stlačíte pod vodu, o to víc pak vyskočí. Přesně takhle přede mnou to téma vyskočilo,“ říká Kateřina Tučková o svém debutovém románu z roku 2009, Vyhnání Gerty Schnirch. O tom, že napíše román, který českou literaturu zásadně ovlivňuje dodnes, začala přemýšlet poté, co se přestěhovala do vyloučené brněnské lokality. Uvažovala o tom, proč se čtvrť kdysi plná fabrik a prosperujících podniků tak změnila.

„Odpovědi jsem nacházela mezi řádky, v zámlkách. Bylo to místo, kde žili Češi, Němci a Židé vedle sebe, mluvilo se tam tím pověstným brněnským hantecem, který je mixem češtiny, němčiny a jidiš,“ vypráví Tučková a o čtvrti mluví jako o malých, brněnských Sudetech.

„Tehdy jsem se dozvěděla o ženách, které byly odsunuty, zařazeny do pochodu smrti. Nastoupily na trasu k rakouským hranicím a skončily v hromadném hrobě v Pohořelicích. Skutečnost, že někde 30 kilometrů za Brnem je hromadný hrob, kde leží na tisíc žen, dětí a starých lidí, mě absolutně šokovala. Bylo to něco, co nikdo nevěděl nebo nepřiznával.“

Vyhnání Gerty Schnirch se zpětně jeví jako impulz ke velké společenské změně. Román Kateřiny Tučkové pomohl otevřít potlačované trauma. A také pomohl k renesanci žánru, kterému v Kulturáku pracovně říkáme „sudetský román“.

„Vnímám tam komerční potenciál, čtenářský úspěch, který tyhle romány přinášejí. Vidíme to i na prózách, které mají Sudety přímo v názvu,“ myslí si literární kritik Kryštof Eder. „Určitá vlna tohoto typu psaní spojeného s národnostním střetáváním, s odsunem a tak dál už prostě nemá co objevit. Ty příběhy byly tolikrát vyprávěné, že každá další kniha míří jen na zaručený čtenářský zájem a úspěch. Na druhou stranu jsou pořád části Sudet, které jsou literárně nedotčené. Spisovatelé by se tam mohli vydat a třeba se podívat, jak se tam žije teď. To je hrozně přehlížená perioda, přitom zásadní.“

„Nejsem tak podezíravá, abych v tom zájmu vnímala komerční potenciál jako prioritu. Zájem o Sudety ukazuje ještě jeden aspekt: Kolika z nás se to týká. Kolik lidí mělo mezi prarodiči někoho, kdo měl německou národnost, kdo pracoval v německé továrně, kdo měl německé spolužáky,“ oponuje Kateřina Tučková.

Jak se posunula diskuze o Sudetech? A kam se vyvíjí literatura o nich? Poslechněte si Kulturák o románech jako Vyhnání Gerty Schnirch nebo aktuální Úlice.