Vybělit se do krásy. Světlá pleť je ideál v Indii i Africe, říká vítězný filmař

Český dokumentární film Zářit nahlíží do Nairobi, Nového Dillí a Soulu. Ukazuje, že představa o kráse je po celém světě stejná.

Manzi Wa Kibera žije v Keni v jednom z největších slumů na světě, Joanne v indickém velkoměstě, Češka Tina se přestěhovala za přítelem do Soulu. Žijí na různých místech světa, ale mají mnoho společného. Chtějí zářit. Jak toho dosáhnou? Ideálně pomocí co nejsvětlejší barvy kůže.

„Žijí ve společnostech, kde je světlá barva pleti spojována s vyšším statusem,“ vysvětluje autor filmu, dokumentarista Martin Páv. „Ať už to znamená být atraktivnější při hledání partnera, nebo předstírání, že je člověk součástí nějaké vyšší sociální třídy.“ dodává.

Snímek, který tuto sobotu večer získal jednu z hlavních cen na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, vznikl mimo jiné díky Pávovu dlouhodobému zájmu o postkolonialismus. Umělec se jím zabývá také v akademické rovině. Na téma zesvětlování pleti jako přiblížení se ideálu krásy ale narazil díky článku.

„Byl o tom, jak mladí rappeři na Jamajce používají zesvětlující krémy, aby jim byla vidět tetování. Začal jsem si dělat rešerše a najednou mi došlo, že je to obrovské globální téma, které se týká všech nezápadních kultur,“ vysvětluje Páv, mimo jiné autor filmů Kibera - příběh slumu a spoluautor oceňovaného dokumentu Dajori.

Proč je světlá pleť globálním ideálem? „Samozřejmě, že v tom můžeme číst dědictví kolonialismu, ale rozhodně to není jen tohle,“ myslí si Páv. „Vždy šlo o společenské postavení. Chudého člověka jste poznali podle toho, že pracuje venku a svítí na něj slunce. Do jisté míry to fungovalo i v Evropě, ale to se poté mění s industriální revolucí, kdy chudý člověk je ten, kdo je zavřený v továrnách a slunce nevidí. Tady se ideály krásy mění.“

Jaké máme motivace zářit? Kdy je úleva být normální a kdy jde o politický tlak? Poslechněte si podcast Kulturák s dokumentaristou Martinem Pávem.