Sportovní prohlídka ukáže, jak jste na tom se zdravím. Kdy má smysl a kolik stojí

Hýbete se, ale nevíte, jestli to děláte dobře. Nebo se nehýbete, ale rádi byste začali - a nechcete se po prvním týdnu zranit nebo onemocnět. Anebo sportujete náruživě a rádi byste se posunuli na závodní úroveň. Ve všech případech se vám může hodit, když vás prohlédne lékař a zodpoví vám některé otázky.

Stále častěji proto vznikají medicínská zařízení specializovaná na kompletní sportovní prohlídky, které mohou odhalit skryté problémy před tím, než přerostou v něco většího. A takovou kontrolu může absolvovat kdokoli. Jak vyšetření vypadá, si v pražském Ústavu preventivního a sportovního lékařství vyzkoušeli redaktoři Seznam Zdraví+.

Nedávno mi bylo čtyřiatřicet, mám sedavé zaměstnání, které kombinuji se sportem. Za míčem jsem běhal, co si vzpomenu, dál jsem se o svůj pohybový aparát nijak zvlášť nestaral, zranění jsem buď přechodil, nebo nedoléčil.

A tak jsem byl zvědavý, jak si stojím. Vlastně ležím - začínáme totiž na spánkové diagnostice. Dozvídám se, co můžu udělat lépe pro kvalitní odpočinek, jaké denní rytmy pro mě dávají smysl a kdy má cenu chodit cvičit, abych měl na sport dost energie a trénink stál za to. Ocenil jsem i informaci, co dělá s mým organismem narůstající deficit odpočinku, protože v poslední době nespím úplně dobře. Nemůžu se tak divit, že nemám tolik síly, naopak potřeba cukru a rychlých kalorií je na vrcholu. Že se to podepisuje i na psychice jsem taky trochu tušil, ta to ale odstartovala, takže jde o začarovaný kruh.

Následuje setkání s nutriční terapeutkou, tuším, že ani tady mě nepochválí. Diagnostika těla díky mému pravidelnému pohybu na první pohled neukáže žádný větší problém. BMI mám v nadváze, tuk trochu přibyl. Nejde ale o nic zásadního, je to pro sportovně založené lidi často nevypovídající ukazatel. Při rozboru jídelníčku ale musím s pravdou ven. Nutriční terapeutka mě naštěstí nesoudí a spíš se snaží přijít s návrhy, jak moje stravovací návyky zlepšit tak, abych je dokázal dodržovat delší dobu. Domlouváme se, že zkusím jíst pravidelněji, přidám víc zeleniny a vlákniny. Bude to výzva. Co se jídla týče, nemám právě silnou vůli.

Mířím na fyzioterapii, kde se ukazuje, že některé klouby nejsou tak pohyblivé, jak by měly. Vzhledem k sedavému zaměstnání se není čemu divit. I tady se dozvídám, co se s tím dá dělat. Měl bych se víc starat o záda, ale to půjde - v naší rubrice o tom píšeme často, takže cestu znám. Nejde jen o posilování, bohužel pro mne je třeba také protahovat a pracovat na mobilitě. A to já nerad.

A na závěr to nejhorší. Zátěžové EKG a spirometrie. Poběžím pod dohledem na pásu, budu na sobě mít elektrody a masku, ve které mi bude nepříjemně. Uvidím, jak jsou na tom moje plíce a srdce. Jako extrémně soutěživý člověk se na test těším. A trochu se ho i bojím.

Pás se rozbíhá a já s ním. Postupné zvyšování tempa, otravná maska a nakonec i rozvázaná tkanička - na to se moje roztěkaná hlava soustředí víc než na běh. Test tak ukončuji o něco dřív, než je moje ego ochotné akceptovat.

Takže když dojde na vyhodnocení, sedím u lékaře rudý a zadýchaný. Že si srdce dělá, co chce, jsem věděl, tlak nebyl ideální ani před zátěží. Poprvé v životě se ale dozvídám, jak jsou na tom moje plíce, kolik kyslíku spotřebovávají moje svaly a spoustu dalších věcí, které nadšence do zdravotnických dat potěší. Oblíbený ukazatel VO2Max mám překvapivě pozitivní (55), vlastně mě to fascinuje. Při zátěži se mi spotřeba kyslíku zvedne až patnáctinásobně, což je hodně, takže jsem spokojený. Z prohlídky pak odcházím s poctivým manuálem na vlastní tělo.

Je mi 47 a už jsem zažila období, kdy jsem se hýbala hodně, i časy, kdy jsem pohybu moc nedávala. Zhruba poslední dekádu se snažím sportovat pravidelně a poděkovat tak svému tělu za to, že mi umožnilo stát se dvojnásobnou mámou, vyšlápnout spoustu kopců a žít život, jaký mě baví. Deset let běhám a nedávno jsem přidala i posilování, používám chytré hodinky, ale nikdy jsem nebyla u sportovního lékaře.

Na prohlídku vyrážím vybavená teniskami, sportovním oblečením a velkou zvědavostí, co mi výsledky o mé kondici asi prozradí. Dotazník o spánku jsem vyplnila už doma a na místě jsem si hned na začátek odbyla vážení na biodynamické váze. Výsledek mě docela potěšil - nacházím se v tabulce spíš v hodnotách „méně tuků, více svalů“, a to mi úplně stačí, vyšší cíle nemám.

Překvapení se dostavuje u pohovoru nad spánkovým dotazníkem. Mám pocit, že spím celkem slušně, podle lékaře tady ale je prostor pro zlepšení. Chvíli řešíme, jak mi dokáže spánek rozhodit třeba to, když jdu cvičit nebo běhat po šesté hodině večer. Doufám, že dostanu nějaký recept, jak rozjeté tělo zklidnit a uspat, ale spíš se shodujeme, že nejlepším řešením je dostat většinu dynamické pohybové aktivity do první poloviny dne. Jak to skloubit s prací na plný úvazek je ale trochu jiná otázka, s níž mi už lékař neporadí.

Na vyšetření u fyzioterapeuta jsem zvědavá. Už delší dobu mě totiž občas bolí v oblasti beder. Dostávám pochvalu za předvedený dřep a předklon, už méně fyzioterapeut ocení úklony do stran a konstatuje, že mám zablokovaná SI spojení na levé straně. Hned si odnáším dva cviky, které mi pomůžou, a připomínáme si, že protahování po běhu by nemělo trvat pár vteřin.

Následuje balanční test, ze kterého se dozvídám, že bych měla pro dobro svých kolen víc trénovat například výpady, a taky test síly rukou, který se mi tak úplně nevede. To vím, ruce mám slabé. Takže odteď se vrhnu na posilování paží a výpady.

Po změření tlaku (v normě!) a kapacity plic (v normě!) se už dostávám na zátěžový test na běhacím pásu. Má trvat zhruba pět minut, to se coby vytrvalostní typ za běžných okolností teprve začínám dostávat do otáček. Tady se ale musím přizpůsobit rychle a zhruba po třech minutách běhu s elektrodami na těle a maskou na obličeji, díky nimž přístroje měří můj tep a dech, ze mě leje pot. Z pásu odskakuju asi o chvilku dřív, než bylo třeba, ale i tak mám radost z výsledku - VO2Max (maximální spotřebu kyslíku) mi spočítali na 50, což je o něco víc, než mi hlásí moje hodinky.

Z kliniky odcházím s tím, že to vlastně nedělám úplně špatně, a pocit mám tentokrát podpořený i daty. Vím, jaké změny by mi prospěly a na co se soustředit. Teď to ještě převést do reality…

Profesionální sportovci tvoří jen malou část klientely sportovních klinik. V posledních letech přibývá spíše hobby sportovců, případně lidí ve středním věku, kterým odrostly děti a oni mají zase možnost se víc věnovat sami sobě. A typickými návštěvníky jsou i rodiče se sportujícími dětmi. „Chodí pravidelně k pediatrovi na povinné preventivní prohlídky. Ty ale nemusí být úplně podrobné,“ říká Kristýna Pastrňáková, ředitelka Ústavu preventivního a sportovního lékařství (ÚPSL).

Zmiňuje například to, že ne každý pediatr nebo praktický lékař má ve své ordinaci třeba EKG, kde by mohl provést alespoň základní vyšetření v klidu. Kliniky nabízejí různě důkladné prohlídky podle toho, jak podrobný přehled o vlastním těle chce kdo mít, a také podle toho, kolik je ochoten do vyšetření investovat. Základem by měl být pohovor s lékařem o anamnéze, klidové EKG a případně základní vyšetření kostry a svalů, které může odhalit zásadní dysbalance. Některé kliniky nabízejí i další vyšetření, která si potom klient samozřejmě doplácí.

Například ÚPSL, jak jsme si vyzkoušeli, nabízí v rámci prohlídky zátěžový test, možnost setkání se sportovním lékařem, fyzioterapeutem, spánkovým odborníkem či nutriční specialistkou, která s klientem probere například jídelníček a stravovací návyky.

I zde si klient vyšetření platí sám. Pokud se ale odhalí nějaký problém, stává se z něj pacient, a jeho další léčbu už potom hradí pojišťovna. „Když něco zjistíme, třeba u kineziologického vyšetření nebo v kardiologické části, můžeme zajistit návaznou péči,“ potvrzuje Kristýna Pastrňáková. To je výhoda koncentrace více odborníků pod jednou střechou, že už člověk nemusí hledat specialistu jinde.

Že se podobné prohlídky dostávají do obliby, dokazuje podle Pastrňákové nárůst zájemců. „Podle nás opravdu platí, že pohyb není jenom výkon, ale že je to hlavně lék. A je to ten nejlevnější.“ V ústavu se tak snaží, aby podobná vyšetření byla pravidelnou součástí života aktivních lidí každého věku.

„Vnímáme trend longevity,“ potvrzuje Pastrňáková. Podle ní ale nejde jen o nejvyšší možné číslo na narozeninovém dortu. „Chcete se dožít stovky, chápeme, ale důležitá otázka je, v jakém stavu. Takže spíš než na longevity cílíme na long vitality (funkční a odolný organismus i v pokročilém věku - pozn. red.).“

Zvýšenou pozornost, kterou lidé věnují svému zdraví, pak potvrzuje například i rostoucí trend chytrých hodinek, prstenů a dalších zařízení, která člověku každodenní život zaznamenávají a v aplikaci radí, co a jak dělat. „V této době všechny tyto technologie mají samozřejmě svoje místo, lidé je budou využívat. My se nicméně snažíme, aby se lidé naučili vnímat svoje tělo a číst jeho signály,“ vysvětluje Kristýna Pastrňáková, proč metriky v aplikacích nejsou tím jediným zdrojem informací. Navíc odborník s profesionálními přístroji podle ní dokáže udělat přesnější obraz toho, jak svému tělu rozumět.