Článek
V hlavách lidí se často sport rovná běh. Média, sociální sítě i filmy a seriály jsou plné lidí, kteří běhají, někteří dokonce i maratony nebo ultramaratony. Jenže značná část těch, kteří například po třicítce či čtyřicítce běhat začnou, brzy skončí, protože jim tento pohyb žádnou radost a uspokojení nepřináší, nebo se rovnou po pár týdnech zraní.
„Běh se dá provozovat prakticky kdykoliv a kdekoliv a nic moc k němu nepotřebujete, takže to bývá první věc, která člověka napadne. Přitom běhání často, zejména v začátcích, není nijak zvlášť příjemná aktivita, a také zdaleka ne každý umí běhat aspoň přibližně správně,“ říká pražský chirurg a celoživotní vytrvalostní sportovec Ondřej Vojtěchovský.
Pokud chce začít běhat člověk, který se věkem blíží čtyřicítce, nebo dokonce padesátce, hodně podle lékaře záleží na tom, jestli má jeho tělo na čem stavět. Pro zjednodušení to ilustruje dvěma příběhy lidí ve středním věku, které typově vídá kolem sebe. „Představte si muže, který do dvaceti let hrával na okresní úrovni fotbal nebo florbal, pak nastoupil do práce, hýbat se přestal a nabral deset, patnáct kilo. A vedle něj ženu, která vlastně nesportovala nikdy a z těhotenství si odnesla bolavá záda a 25 kilo navíc,“ popisuje. Jak by měli začít?
