Nominace na olympiádu už bez zlatého sentimentu. Kvalita se zvedne

K posledním úspěchům došel český hokej hodně podobnou cestou. Tři medaile reprezentační dvacítky v řadě i zlato „áčka“ z MS v Praze 2024 mají společný prvek. V kádru se objevil výjimečný hráč, který vyčnívá přes několik generací. U mladých hráčů šlo o Jiřího Kulicha, u dospělé reprezentace o Davida Pastrňáka.

Pak trenéři dokonale načetli situaci. Česko celkově nemá víc talentů než ostatní země typu Kanady nebo Švédska. Ale porazit je může: funkčnějším systémem a energií silného kolektivu. Nejde o žádné fráze, téma se dá dobře popsat do konkrétních příkladů.

„Hrajeme víc na srdnatost, soudržnost, bojovnost. Ano, tak to je prostě, nedá se nic dělat. Nemáme v NHL 80 hráčů. Dorůstají nám dobří kluci, posouvají se a budeme doufat, že směrem k olympiádě udělají další pokrok,“ říká v podcastu Nosiči ledu bývalý útočník a dnes trenér a manažer v Přerově Michal Mikeska.

Pro minulé mistrovství světa Radim Rulík vsadil na vyzkoušené jádro, které zářilo v Praze. Nebyla to chyba, spíš logická varianta. Vyšlo to jednou, třeba se stejná věc povede zase. Na tuhle myšlenku například vyhrál Třinec pět extraligových titulů v řadě za sebou. Pokud disponujete silným a soudržným celkem, je potřeba pořádně vymačkat jeho potenciál.

„Viděli jste třeba na konkrétní pozici o něco lepšího hráče. Ale pokud máte někoho vyzkoušeného, věříte mu a podařilo se s ním uspět? Je výš. A můj názor ale je, že teď bych už kluky z mistrovství světa na olympiádu nebral. Šel bych víc americkou cestou a díval bych se tam po mladších klucích,“ nabízí svůj pohled Michal Mikeska. Už třeba z toho důvodu, že tempo, kterým Amerika dokázala ve skupině přehrát národní tým, nebude výjimka. Na turnaji s hráči NHL půjde o standard.

Zavedená jména typu David Pastrňák, Filip Hronek, Tomáš Hertl nebo Martin Nečas budou jasnou volbou pro olympijský turnaj. Tady není co měnit. Ale blíží se chvíle, kdy by se do elitní kategorie měli posunout Jiří Kulich, kterému se podařilo vybojovat místo v NHL. V příštích letech by se na radar měli dostat i hráči z farem typu Stanislava Svozila nebo Jaroslava Chmelaře, kteří pod Rulíkem nastupovali v kategorii do 20 let.

Na farmě pak působí ještě jeden útočník, který vyletěl na špičku produktivity celé AHL. Jenže Matěj Blümel měl i tak trochu pech, že Dallas se zrovna koncentruje na Stanley Cup. Pro zapojování nových hráčů si nedělá prostor. A Blümel se na farmě neprofiluje jako bránící křídlo, i když v Evropě tuhle pozici dřív taky zastával, takže ho zase klub neplánoval do téhle role instalovat v NHL. Těžko si představit, že by chyběl v nominaci na olympiádu.

„Na něj se těším moc. Nejen proto, že měl teď sezonu s 80 body, ale už dva, možná tři roky tam dokazuje, co dovede. Kdybychom ho viděli teď v Evropě, řekneme si, že je hrozná raketa. Měl by se objevit v nominaci, to samé David Jiříček. Můj názor je, že takové typy hráčů by měly dostat přednost před obránci, které jsme na MS viděli teď,“ myslí si bývalý reprezentant Michal Mikeska.

Novými jmény pro reprezentaci mohou být i obránce Filip Král, který se vrací z AHL do Komety a pak Lukáš Rousek s Janem Myšákem, kteří se pohybovali na hraně NHL, ale jako kdyby se před nimi dveře zavřely. První tak odchází do Švédska, o osudu druhého zatím jasno není.

Na osudu hráčů z posledních medailových týmů do 20 let je vidět, kolik cesta do NHL zabere času.

„Pro nás je to třeba dominantní útočný hráč. Jenže pak přijdete do konkurence za moře, kde máte dalších deset dominantních útočníků ve vašem věku. A tam už rozhodují detaily. Řešíte, jestli se hráč vrací, jak pracuje v obranném pásmu a tak dál,“ upozorňuje Michal Mikeska.

Tím pádem se návrat starých pozic, kdy v éře kolem Nagana působilo v NHL kolem 70 českých hráčů, nejeví zrovna reálně. Pokud se podaří dostat ke 30 hokejistům s výraznou rolí v NHL.

Mikeska zdůrazňuje, jak je potřeba se na hráče umět dívat a hlavně podle toho umět i na sobě pracovat: „Dám za příklad Davida Pastrňáka, kde vidíte ofenzivní talent a že v obraně není úplně nejlepší. Jenže taky neřeknete, že by byl nějaký trouble maker. Ale všimněte si, že byl z našeho výběru suverénně nejsilnější v osobních soubojích. Nešlo ho odstavit od puku, neprohrál jediný silový souboj.“

Co dál uslyšíte v podcastu Nosiči ledu