Kdo nám krade fotbal? Kužel, má jasno Slavia. Ale podezřelí jsou tu všichni

Vrahem čistého času hry je podle Slavie kužel. Nikoli Jarda Kužel z Okresního přeboru, ale sada kuželů, rozmístěná u hřišť v roli držáků na míče namísto tradičních podavačů. Jenže skutečný čas hry v české lize úpěl i před kužely.

V jednom aspektu se zatím léčba českého fotbalu vůbec nedaří. Jde o skutečný čistý čas hry v průběhu ligového utkání. V utkání tuzemské nejvyšší soutěže uvidíte totiž v průměru o 7 minut reálné hry méně nežli třeba ve francouzské Ligue 1. Celková délka utkání je přitom v zásadě stejná.

A kam se tedy těch 7 minut poděje? To je jednoduché, utopí se v různých prostojích a nanicovatých časových prolukách. Na hřišti se totiž každou chvíli na někoho nebo na něco čeká. A nijak zvlášť se přitom nepospíchá.

O víkendu se na sociálních sítích objevila čísla společnosti Opta, porovnávající tento jev v 10 nejsilnějších evropských ligách. Jejich výběr přitom vychází z koeficientového žebříčku zemí, sestaveného podle výsledků v evropských soutěžích UEFA. A protože jsou v něm české kluby desáté, srovnala Opta s elitou i českou Chance ligu.

V tomto konkrétním ohledu, tedy při srovnávání zprůměrovaných čistých časů hry, se české barvy vskutku nemají čím pochlubit. Prohlédněte si ostatně žebříček sami:

Do diskuse k tématu se aktivně zapojili zástupci fotbalové Slavie. Šéf klubu Jaroslav Tvrdík upozornil, že v úvodu české sezony došlo v meziročním srovnání k dalšímu pokrácení času čisté hry.

Loni podle něj trval čistý čas v prvních třech utkáních Slavie v ligovém ročníku 51 minut a 5 sekund. A aktuální čísla za první tři kola slávisty doslova zděsila. Příslušná hodnota se totiž posunula na 39:20. 

Velkou roli v tom sehrálo soupeřovo zdržování hry, konkrétně pak zejména v utkání na Slovácku. A podle slávistů je vinna také novinka sezony: sada kuželů rozesetá kolem hřiště, sloužící tu nově v roli držáků na míče.

Po několika kontroverzích mezi hráči a tradičními podavači míčů se totiž vedení české ligy rozhodlo zaměnit živé lidi za kusy plastu. A to přesně podle anglického vzoru, uplatněného odnedávna v Premier League, navíc ze zcela stejných pohnutek.

Zatímco v Anglii si na nový systém nikdo nestěžuje, podle Slavie je teď ke kuželům od branky daleko. A trenér Jindřich Trpišovský přišel s nápadem, že by se živí podavači míčů mohli vrátit a se systémem novým nějak zkombinovat.

Jisté je, že kuželů držících míče je v české lize u hřišť přesně stejné množství jako v Anglii. A jsou rozmístěny i ve stejných rozestupech od sebe. Celý koncept užívaný v Anglii byl do Česka převzat v podobě takříkajíc „jedna ku jedné“, jde o naprosto identické řešení. Český mistr si ho ovšem evidentně neoblíbil.

Obvykle právě favoriti soutěže, tedy Slavia, Sparta či Plzeň, musí ve svých zápasech velmi často čelit „trikům kolem chronometru“, které zhusta uplatňují jejich soupeři. Ti se snaží hru co nejvíce rozdrobit, dosáhnout mnohých přerušení a prodlevy natahovat, co to jde.

Důvod je jasný: není-li míč zrovna ve hře, nemůžu inkasovat. Obvykle také platí, že čím je akce soupeře souvislejší, o to větší v sobě nese potenciál nebezpečí pro vaši branku.

Ovšem pozor! Ve chvíli, kdy jde do vedení favorit, role se logicky obracejí. A to si potom s herním časem dovedou porůznu pěkně pohrát i zástupci ligových premiantů.

Česká liga byla co do čistého času hry nejslabší v top 10 ligách už v předchozí sezoně. Tedy ještě před nástupem kuželů, jež jsou v české lize od prvního kola tohoto ročníku novinkou. Je dost možné, že kužely opravdu přinášejí už tak zoufalému množství čistého času hry další krácení.

Základní podstatu problému ale zjevně neřeší. Ta tu totiž byla přítomna už před kužely. Takže o co jde? O mozaiku, do které si nějaké to sklíčko své vlastní viny na problému průběžně vkládá prakticky každý, kdo má s ligou něco společného. Hráči, rozhodčí, diváci, stav hracích ploch… Cokoli a kdokoli vás napadne.

Ponejvíce samozřejmě hráči. Už jen proto, že technika ovládání míče není v české soutěži v průměru stejně vysoká jako u plejerů z ligy anglické, španělské či německé, vypadá hra v Chance lize jinak.

Zatímco jinde se s míčem nejčastěji nápaditě kombinuje, s cílem soupeře přehrát za pomoci fotbalového umění, v Česku volíme jiné formy hry. Souboje, nákopy, fauly… Z toho plyne, že hra pak není ani zdaleka tak spojitá, když ji velmi často musí píšťalka přerušovat. A v tu chvíli nastává proluka, pauza, nehraje se.

Jednak je těch proluk v Česku hodně a jednak trvají dlouho. Ani za tím nemusí být úmysl. Jen zvyk. V principu tu všem všechno docela dlouho trvá. To je první půlka problému. A že se sudí k popohánění hráčů uchylují jen v těch nejflagrantnějších případech, obvykle v závěru utkání, je ta půlka druhá.

Cílem hry je vyhrát utkání, potažmo pak soutěže či tituly. Dlouhá čistá hra se může hodit favoritům, jimž se dlouho (nebo vůbec) nedaří prolomit soupeřův obranný val.

Samozřejmě je zájmem fanouška, který si zaplatil za vstupenku, aby za své peníze viděl víc kopání do míče než čekání na kopnutí do míče.

I pro fanouška je sice nejdůležitější metou výhra jeho týmu, ale i zážitek ze zápasu svou roli hraje. A půjde-li to takhle dál, bude ten zážitek kratší a kratší. Až si jednoho dne divák řekne, že za takový camfourek hry své peníze utrácet nebude. Liga teď sice zažívá opak, divácký boom, ale pozor: zlepšovat věci jde ztěžka, kazit je a ničit naopak velmi snadno. Ono stačí vědět o slabině a nijak ji neřešit. Vedení ligy by se tedy na reálný čistý čas zápasů a efektivní nástroje, jak s ním pracovat, mělo opravdu zaměřit co nejdříve.

Nosiči vody v podcastu debatují také o mnoha dalších tématech. Dívají se na krizi ve Viktorii Plzeň, probírají, proč Baníku Ostrava kombinace ligy a pohárových předkol evidentně nesvědčí. A dojde i na bilanci letních přestupů Manchesteru United. Poslechněte si novou epizodu Nosičů vody!