V českém fotbale pořád nejsme zvyklí na zahraniční majitele, poznal Kameník

Fotbalový trenér Jan Kameník si v druholigovém Vyškově udělal dobré jméno. Třikrát hrál s  kosmopolitním týmem baráž o postup, třebaže čelil nejrůznějším problémům, které vyvrcholily prodejem licence do Příbrami. Ostatně moc nechybělo a trénoval ligu tam.

Teď se snaží 43letý kouč nastartovat mezi elitou Slovácko, srdeční záležitost. Jaké hodnoty vyznává, si můžete přečíst v první části rozhovoru pro Seznam Zprávy zde.

Ve druhé části v útrobách stadionu v Uherském Hradišti vypráví také o tom, jak fungovala ve Vyškově americká společnost Blue Crow Sports, která vlastní například španělský Leganés. V Česku usilovala o Olomouc, Hradec Králové a podle informací Seznam Zpráv také o Karvinou. Teď je blízko k tomu, aby převzala Pardubice.

Kameník také vysvětluje, proč stál o veterána Milana Petrželu a v čem může být nápomocný nový člen slováckého vedení Tomáš Skuhravý.

Vyzkoušel jste si v regionálním derby být jako hlavní trenér na lavičce Zlína i Slovácka. Je v tom rozdíl?

To už je pět let, co jsem byl v derby na lavičce Zlína. Pamatuji si to, ale že bych to extrémně prožíval, to ne. Derby vám přinese dobrý počet diváků, je to regionální svátek, má to svou přidanou hodnotou, emocí bylo hodně. Důležitostí utkání utrpěla kvalita hry. Zápas ve Zlíně nebyl takový, jaký jsme odehráli třeba se Sigmou. Specifické je, že se pozdravíte s lidmi, které znáte. Ve Zlíně se moc nemění - kustodi, maséři, sekretáři, hlasatele, pořadatele, mluvčí. Snažím se chovat tak, abych si mohl s člověkem podat ruku, když se s ním potkám po letech. Vztahy tam mám dobré.

Dbáte i na kulturu na lavičce, aby realizáky po sobě moc neřvaly?

Jestli cítím někde rezervu, tak tady jedna z nich je. Je potřeba to hlídat. Je tam se mnou už rok Ríša Dostálek, který je klidnějším typem trenérem. Darko Šuškavčevič také. Měl bych mít za sebou lidi, kteří by v pravý moment měli zasáhnout.

Změnili jste domácí lavičku, na Slovácku to byla vždy levá při vstupu na hřiště, teď jste vpravo. Proč?

Přišel impuls od vedení, že si můžeme vybrat. Byli jsme z toho překvapení, většinou je to jasně dané. Udělali jsme změnu. Na většině stadionech je pravá lavička domácí. Tady to bylo naopak.

Změnili jste i kapitána. Pásku po Vlastimilovi Daníčkovi převzal Michal Trávník. Z jakého důvodu?

Velmi jednoduchého - Vlasta měl na jaře velké absence kvůli zdravotním problémům. Měli jsme radost, že se začal v přípravě vracet, absolvoval testy před sezonou, dobře se to rozběhlo. Řekli jsme si v realizáku, že by bylo dobré, kdyby se věnoval sám sobě, svému zdraví a byl oproštěný od věcí, které kapitánská páska přináší - zodpovědnost, komunikace s médii a tak dále. Michal Trávník kapitánskou pásku měl, pokračovali jsme v tom a dovysvětlili, proč změnu děláme, že to není nic proti Vlastovi, že naopak velmi ctíme jeho přínos do kabiny. Bylo to odsouhlasené i Vlastou. Nebylo to tak, že bychom mu to oznámili. Probrali jsme to s ním, bylo to s jeho souhlasem. Michal Trávník tu výzvu přijal.

Ve vzduchu pořád visí omlazovací řez, průměrný věk sestavy je nad třicet let. Nechcete omladit tým na sílu?

Možná to tak jde. Je to jedna z věcí, která nás při doplňování kádru zajímá. Ale možnosti nejsou už moc velké. Sledujeme to zleva zprava, každý den přichází řada profilů hráčů. Musíme být obezřetní a mít šťastnou ruku. Úkol to je velmi náročný, každý chce dobrého hráče s potenciálem a ještě levného.

Tohle se podařilo před sezonou Dukle, přivedla mladíky z druhé ligy jako Isifeho nebo Jedličku. Tu soutěž máte skvěle zmapovanou i vy…

Nespíme. Tipy jsou, něco nám nevyšlo, někde jsme zase nebyli přesvědčení. Z týmu Vyškova, který byl v baráži, se podívejte, kolik hráčů v úvodu nastoupilo. Filip Vedral ve druhé lize, Tomáš Ulbrich ve Zlíně dostal pár minutek. Není to tak jednoduché, že vezmete hráče a dáte ho do první ligy. Abdoulaye Sylla šel do Olomouce a na jaře toho moc neodehrál.

Mimochodem, kdybyste baráž proti Dukle zvládli, trénujete teď ligovou Příbram?

Byla to jedna z možností, nebylo od ní daleko.

Ve Vyškově jste odvedl kus práce. Jak jste strávil smutný zánik klubu a prodej licence?

To bylo těžké. Všichni jsme cítili, že jsme to po dvou letech v těžkých podmínkách někam dostrkali, konečně se někam dostali. Hráli jsme tři baráže. Nejtěžší chvíle byla, kdy to skončilo zápasem s Duklou. Obrovské vzduchoprázdno. Všichni věděli, že se už nikdy nepotkáme. Přiváděli jsme hráče, kteří mají dobrý charakter, o které se můžeme opřít. Kluci šli do prodloužení s Duklou přes závit. Neměli jsme tolik možností na střídání. Nehráli jsme tak těžké zápasy jako Dukla v lize, která na jaře hrála skvěle. Věděli jsme, že v baráži můžeme jen získat.

I Pardubice měly co dělat, aby v baráži s Chrudimí udržely ligu. Ukazuje se, že průchodná je. Teď se budete chtít baráži z druhé strany vyhnout obloukem, že?

Tam nechce nikdo z ligy. Jednou se to stane. Už jen tím, že rozpočty ve druhých ligách se navýšily, týmy přivádí dobré hráče. Budu doufat, že my v baráži nebudeme.

Co říkáte na prognózy, že Slovácko čeká boj o záchranu? Je motivace ukázat, že dolů nepatříte?

Je to motivace nejen pro nás, ale i pro hráče, kteří o sobě čtou, že jsou pasování do role barážových týmů. Chceme udělat takovou práci, abychom se tomu vyhnuli.

Ve Vyškově jste pracoval pod americkým majitelem, společností Blue Crow Sports, která má koupit Pardubice. Zvedne je?

Společenství lidí z Blue Crow pracuje ve fotbale delší dobu. Fotbal dělají na nejvyšší evropské úrovni. S Leganés si vyzkoušeli La Ligu. Zvládali zápasy s Atlétikem Madrid a tak dále. Dokáží přivést portfolio znalostí, které u nás ještě nejsou běžné, třeba co se týče šířky realizačního týmu, datové analýzy. A zároveň je z jejich strany maximálně efektivní práce.

Jak například?

I můj nadřízený byl zodpovědný za Vyškov, Dubaj, za litevský tým i za Leganés. Byl tam obrovský tlak na efektivitu vykonávaných pozic a zároveň klid na práci i v době, kdy se nám ne úplně dařilo. V jednání s vedením byl naprostý klid a podpora. Ve fotbalovém prostředí vás někdy lidí dostávají pod tlak rozhodnutí, debaty nejsou občas příjemné. To mluvím obecně. Teď jsem měl jsem možnost zažít hledání konstruktivních řešení než tlaku na trenéra z pozice rozestavení, stavění hráčů a strategie. Na Slovensku mě zahraniční majitel dostával v některých momentech pod velký tlak. Zachraňovali jsme se. Ve Vyškově to byl úplný opak.

Pomohl by českému fotbalu zahraniční investor?

Do té role to nechci stavět, lidi v českém fotbale to dělají velmi dobře, nejen na Slovácku. Může to ale přinést jiný pohled, jiný styl práce. Nechtěl bych, aby to vyznělo, že přijde Blue Crow Sports a všichni budou dělat fotbal jako oni. Tak to není. Každý má svůj příběh a způsob práce.

Nechtěl jste šéfa Blue Crow Sports Jeffa Luhnowa přesvědčit, aby vstoupil do Slovácka?

To není má kompetence, byť máme nějaké spojení. Teď to utichlo. Kupovali francouzský Le Havre a jsou blízko k Pardubicím. Pokud se dostanou na český trh, můžeme být znovu v kontaktu, ale soustředím se na práci ve Slovácku.

Překvapuje mě, že taková společnost si nepodchytí zázemí ve Vyškově, že takhle fatálně narazí.

Těch důvodů může být víc. Možná i ten, že v Česku pořád nejsme zvyklí na zahraniční majitele. Vyškov předtím vlastnila agentura Rainbow, byla ve spolupráci s Blue Crow. Když Rainbow skončila, byla Blue Crow postavena před rozhodnutí, jestli tomu pomůže a bude pokračovat. Rozhodli se, že ano s tím, že se pokusí infrastrukturu dobudovat. Ale okolnosti tomu nenahrály.

Řešení se nenašlo žádné.

Po roce a půl se to dostalo do absolutní fáze bezmoci, situace neměla žádné řešení. Obec Drnovice, město Vyškov se k tomu postavily tak, jak se postavily. Nebyla možnost infrastrukturu vybudovat, byť Blue Crow chtěly stadion do dlouhodobějšího pronájmu a vybudovat tam zázemí. Jenže ne jen na dva roky, to by jim ta investice pak byla na nic. Říkali: Pronajměte nám stadion na dvacet, třicet let a fotbal tady potom zůstane.

Do první ligy vstupují další miliardáři, nůžky mezi některými kluby se rozevírají. Bude pro Slovácko stále těžší s nimi držet?

Může být, do toho tolik nevidím. I z těchto důvodů přišel na Slovácko nový spolumajitel. Budeme chtít být konkurenceschopní. Pro nás je to stejně těžké s tím, že do konkurence přibyly brněnské kluby. Ale pořád budete o hráče soupeřit s Olomoucí, Brnem, Ostravou, s týmy ze Slovenska. Velké portfolio hráčů se pohybuje v Praze. Mají obavu sem přijít, že je to pro ně vzdálený region. Když už ale tady jsou, tak se jim těžko odchází, protože region dokáže nabídnout přidanou hodnotu atmosféry. Rádi se sem pak vracejí, viz Michal Kadlec, Michal Trávník, Tomáš Břečka. Do budoucna to mohou být kluci Sadílkovi, brankář Kovář, Michal Kohút.

Lukáše Sadílka jste trénoval ještě v mládeži.

Lukáše jsem měl v devatenáctce, Michala v mladším dorostu. To jsou hráči, se kterými chcete pracovat. Zval jsem je na nějakou akci, oba kluci se chovají velmi slušně, rádi se vidíme, to je dobrá vizitka toho, že vztahy jsou v pořádku. Vzpomínám rád nejen na ně. V dorostu jsem měl i Trávníka, Kováře. Cítil jsem se tady jako trenér mládeže dobře, bavilo mě to.

Proč jste stál o Milana Petrželu i v jeho 42 letech?

Viděl jsem ho hrát na Žižkově. Jsem přesvědčený, že nám fotbalově může pomoct. Stejně tak charakter toho hráče v kabině. A za třetí - myslím si, že Milan sem prostě patří. Vyrůstal tady. Vracel se po velké kariéře. Je to neuvěřitelný příběh, že i v těchto letech má dobrou výkonnost, rychlost.

To je unikát.

Je. Pořád má dobrá běžecká čísla. Pomáhá i zkušenost, rychlost rozhodování. Jestli má kluk osmnáct, nebo dvaačtyřicet, vždycky budu dávat hráče, který týmu pomůže. Když bude takhle hrát i ve čtyřiačtyřiceti, tak ať hraje, je to v pořádku. Milan je i duše týmu, klubu. Do budoucna si myslím, že by měl v klubu působit v nějaké roli.

Legendární útočník Tomáš Skuhravý se stal členem představenstva Slovácka, kde zastupuje nového menšinového majitele Pavla Buráně. Může Skuhravý pomoct i s prací s útočníky třeba v mládeži? A stojí za příchodem argentinského záložníka Marinelliho?

Jeho role je spíš ve vedení klubu. Může do toho vnést další úhel pohledu. Sleduje ofenzivní hráče. Má vhled. Kluk z Argentiny byl jeho tip. Ve fotbale si Tomáš Skuhravý něčím prošel, jak ho poznáváme, tak je nastavený na naší vlně. Vnímá fotbal podobně jako my. Jsou to další oči, které nám mohou pomoct.

Smlouvu máte do roku 2027. Kde byste chtěl, aby v té době Slovácko bylo?

Chtěl bych, abychom se v prvním ročníku pohybovali v klidném středu tabulky a zároveň tým okysličili o střední generaci hráčů. Abychom postupně zařadili více hráčů z akademie a v roce 2027 aby tým nakoukl o patro výš s hráči, kteří tady mohou další čtyři roky působit a posouvat se. Aby Slovácko byla dobrá adresa, kam hráči rádi chodí i z mládežnických kategorií.