Článek
Usedl na pořádně horkou židli. Předchůdci Roman West s Ondřejem Smetanou ve fotbalovém Slovácku rychle narazili, nezískali si kabinu stále ještě navyklou na úspěšného pedanta Martina Svědíka. Jan Kameník se vrátil do Uherského Hradiště, nejmenšího ligového města, po deseti letech. Razí svou cestu, jež Vyškov málem dovedla do první ligy. Začíná od defenzivy. Tým chce více otevřít odchovancům.
O tom vypráví v prvním díle rozhovoru pro Seznam Zprávy. Ve druhém, jenž vyjde později, rozebírá fungování americké společnosti Blue Crow Sports, která míří do Pardubic, proč stál o veterána Milana Petrželu a zda se neobává baráže z druhé strany.
V neděli bylo Slovácko blízko, aby obralo o body Slavii. Jenže Vlastimil Daníček v nastavení neproměnil penaltu a úřadující mistr nakonec vyhrál 1:0. Kameníkův tým nic nezískal.
Vaše paní učí v Hradišti fotbalovou třídu. Jací hráči jí prošli pod rukama?
Kluci jako David Jurásek, Michal Sadílek, nebo Michal Kohút.
Ženy trenérů mají prý za roky na stadionech zajímavé fotbalové oko. Dává vám manželka podněty k zamyšlení?
Jo, těch fotbalů už se mnou absolvovala stovky. Občas debata na fotbal přirozeně doma přijde a dá zpětnou vazbu. Někdy je zajímavá a podnětná.
Hledáte podněty i v jiných sportech?
Ano, v kolektivních i individuálních, kde máte možnost čerpat inspiraci, co se týče motivace, komunikace mezi trenérem a hráčem. Dnešní svět se točí kolem nepřeberného množství informací. Role trenéra je teď specifická v tom, že si jen vybíráte, kterou informaci potřebujete. Potkáváte se s kolegy a do toho se na vás valí spousta dat, se kterými můžete pracovat. K tomu připočtěte inspiraci z top soutěží, jako je Liga mistrů, nebo Evropská liga. Dívám se na Premier League. Každý den můžete vidět v televizi tři dobré zápasy, informace nasáváte.
Trenér Slavie Jindřich Trpišovský se inspiruje třeba tím, jak se v hokeji prolínají řady.
Nebudu konkrétní, jsem fanouškem všech sportů, rád se podívám na basketbal, házenou, volejbal. Když tam uvidím něco, co by se dalo použít, vezmu si to. Hokej přirozeně, protože jsme hokejové země. V hokeji na malém prostoru vidíte nasazení hráčů, které je v mikro situacích dost intenzivní.
Co vám paní řekla na to, když se naskytla možnost jít trénovat Slovácko?
Debata v rámci domácnosti proběhla. Od manželky je přirozeně obava, když jdete trénovat dál od rodiny. Soužití je pak složité, protože slováckým prostředím jsme dost zainteresovaní. Paní má tady práci. Takže byla radost, že můžeme být jako rodina zase pohromadě, ale zodpovědnost vůči regionu je obrovská.
To cítíte?
Ano, lidé na Slovácku se o fotbal hodně zajímají. Vnímáme podporu širšího okolí. Doufáme, že to bude nést spíš pozitivní než negativní emoce.
Váhal jste, nebo možnost trénovat ligu doma se neodmítá?
O velkém přemýšlení to nebylo. Pokud dostanete nabídku z první ligy, tak si jí jako trenér musíte vážit. Když je to nabídka, která vám umožní pracovat v regionu, kde bydlíte, dostává to přidanou hodnotu. Do klubu se vracím přesně po deseti letech. Někde vzadu bylo, že bych se chtěl jednou vrátit. Čekalo se na čas, který to umožní. Udělalo mi to velkou radost. A další radost mi udělalo, že mi vedení včetně majitelů umožnilo působit u reprezentační jednadvacítky, což není samozřejmost. Některé kluby se k tomu nemusí stavět takto otevřeně. Jsem rád, že to do sebe zapadlo.
Trenérovi jednadvacítky Michalu Bílkovi jste dělal asistenta už ve Zlíně. Stejně jako Bohumilu Páníkovi, Josefu Csaplárovi, Vlastimilu Petrželovi nebo Romanu Pivarníkovi. Dobrá škola?
Výborná škola, od každého jsem si vzal něco. Ještě jsem byl s Mirou Soukupem u reprezentační osmnáctky. Měl jsem možnost těm lidem nahlédnout pod ruce, jak pracují. Jsem rád, že znovu spolupracuji s Michalem Bílkem, je to člověk, kterého si velmi vážím nejen po sportovní, ale také lidské stránce.
Michal Bílek je známý tím, že umí udělat kabinu, že mančaft za ním jde. V souvislosti se Slováckem se to teď jeví jako klíčová věc. Po odchodu trenéra Svědíka si jeho nástupci Roman West ani Ondřej Smetana kabinu nezískali, otevřeně o tom mluvil třeba Milan Petržela. Zjišťoval jste si u kolegů jejich názor na to?
Nezjišťoval. Bez ohledu na to, jestli Michal Bílek umí kabinu udělat, vztah trenéra a hráče je velmi důležitý. Někdo to může mít postavené jinak. Je potřeba si říct věci na rovinu. Jsem přesvědčený, že když jsme k hráčům jako trenéři upřímní a také věci, co nejsou v pořádku, řekneme s respektem k hráčům, tak to lépe přijímají. Dobrou atmosféru v kolektivu vnímám jako zásadní pro to, abychom přenesli věci, které potřebujeme. Když se hráči cítí dobře, je tréninkový proces efektivnější.
Takže pro vás to nebyl zdvižený prst: Bacha, tam dva trenéři narazili?
Nepřísluší mi hodnotit práci předcházejících trenérů a jejich případné vztahy s hráči. Přicházíme jako nový realizační tým, vzájemné se poznáváme a nastavujeme si pravidla. V situacích, kdy jedna nebo druhá strana (hráči-realizační tým) vnímá nebezpečí konfliktu, snažíme se komunikovat a věci dostatečně vysvětlit. Má to ale své hranice, které by se neměly překračovat.
Kdo je Jan Kameník | Sport SZ
- Fotbalový trenér Jan Kameník podepsal smlouvu ve Slovácku do léta 2027.
- Třiačtyřicetiletý kouč byl nedávno jmenován také asistentem Michala Bílka v dalším cyklu české reprezentace do 21 let.
- Přichází na Slovácko po úspěšném angažmá ve Vyškově, který ve druhé lize dovedl na třetí místo a do baráže o postup do nejvyšší soutěže. V ní jeho tým až po penaltách vyřadila Dukla. Vyškov přenechal druhou ligu Příbrami.
- Právě ve Slovácku začal trenérskou dráhu, téměř osm let působil u mládežnických výběrů.
Je pro trenéra lehčí získat si mladší tvárné hráče než matadory, kteří si prošli už mnoha zkušenostmi?
Nepaušalizoval bych to. Někomu se lépe pracuje s mladšími hráči, jinému se zkušenějšími. Chtěl bych v tomto být variabilní, abych se neškatulkovat do trenéra, který může pracovat jen s mladými, staršími, nebo zahraničními hráči. Chci vycházet se všemi. Mělo by to být vyvážené. Se zkušenými kluky se mi v některých situacích komunikuje lépe. Už mají něco za sebou, dokáží dobře poskytnout zpětnou vazbu k taktice i tréninkovému procesu. Když se jim něco nelíbí, řeknou to. Pokud je trenér otevřený, tak z toho může tým profitovat. Když hráčům někde ulevíte a dobře s nimi komunikujete, můžete chtít aktuální a stabilní výkonnost. Dobře, ulevili jsme ti v tréninku, ale teď je tady zápas a ty bys to měl vrátit.
Často hráči, co už mají rodiny, vnímají fotbal v širším kontextu života. Na hřišti pořád jedou naplno, ale už se nezdary mnohdy netrápí jako dřív.
Míra zodpovědnosti je u nich odlišná. Zase s nimi rozebíráte starosti, co život přináší.
Zajímá vás to jako trenéra?
Samozřejmě. Fildovi Vaškovi se teď narodilo dítě, žije tím celá kabina. Je to mimořádná událost. Víme, že potřebuje pomoc. Ta zkušenost je nepřenosná.
Když přijde unavený na trénink, že kvůli plačícímu miminku celou noc nespal, přimhouříte oko?
Samozřejmě se snažíme být tolerantní a hráčům v těchto situacích být maximální oporou. Souvisí to s tím, jak je to prostředí nastavené. Často řešíte různé komplikace a čelíte celé řadě různých rozhodnutí. Ideální je problémům předcházet a vytvořit atmosféru důvěry. Filda Vaško situaci zvládá velmi dobře. V den narození dítěte byl večer individuálně trénovat.
Jste z něčeho v klubu po deseti letech od návratu překvapen, mile, nebo nemile?
Od té doby klub ušel kus v cesty. Umístění v lize, výhra poháru, zahrál si Konferenční ligu. Nafoukl se aparát lidí, kteří tady pracují. Krok za krokem se to více profesionalizuje. Snažíme se zachytit směr, kam se fotbal ubírá. Přichází specialisté na jednotlivé činnosti. Myslím, že veřejnost už vnímá Slovácko jako plnohodnotnou část fotbalového dění a tým, který je nepříjemný, ligu hraje důstojně. Budeme doufat, že ji důstojně bude hrát i v této sezoně.
Pod trenérem Svědíkem se Slovácko zabydlelo na pět let v elitní šestce. Na to se těžko navazuje. Jak zastavit propad?
Nebudu zacházet do detailů. Slovácko je klub z nejmenšího ligového města. Asi těžko může někdo říct, že budeme dlouhodobě konkurovat Plzni, Spartě, Slavii, kde jsou velké rozpočty, vybudovaná infrastruktura. V současné době prochází kádr obměnou, na které systematicky pracujeme každý den. Je tedy velmi těžké držet dlouhodobě pozici v první šestce a rvát s týmy, jako je dnes i Baník Ostrava, které mají jiné možnosti. Musíme dát šanci odchovancům. A zároveň je potřeba, abychom hráli důstojnou roli v tomto ročníku. Úkol to není jednoduchý.
Chcete jako bývalý mládežnický trenér propojit áčko s mládeží, aby v prvním týmu bylo více odchovanců než v minulosti?
Propojení probíhá přirozeně. Jsme navázaní na béčko, devatenáctku. Ty lidi znám. Nepřerušil jsem s nimi kontakt, když jsem byl mimo klub. Můžeme si všechno říct. Spolupráce s juniorkou i devatenáctkou je dobře nastavená. Chceme mít maximální přehled o hráčích. Dan Barát k nám přišel si to zkusit na čtrnáct dní a natolik nás přesvědčil, že se stal plnohodnotným členem kádru. Těchto příběhů bychom chtěli víc. Ukazují klukům v mládeži, že tato cesta je možná. Ty dveře jsou otevřené a šance by měla přijít. Myslím si, že i silná fanouškovská obec, která tady je, má vztah k regionu a chce vidět odchovance.
Teď byste potřeboval, aby vám vyrostl hrotový útočník. V kádru máte jen Krmenčíka a Kvasinu, to vás musí velmi limitovat.
Oba jsou kvalitními hráči, typologicky hodně podobní. Minimálně jednoho útočníka s jinou typologií ještě chceme přivést, i když máme kluky, kteří tam mohou alternovat.
Jak jste se prezentoval ve druhé lize s Vyškovem, který hrál třikrát baráž o ligu, se snažíte naroubovat i na Slovácko, tedy zjednodušeně důkladná defenziva, anebo to takhle úplně nejde?
Nejde přenést všechno, kádry jsou jiné. Nicméně rukopis trenéra by se po měsíci a půl už měl projevit. Nebudeme týmem, který by vyhrával 5:4. Chceme se prezentovat jinak. Když dobře zvládneme defenzivu, otevře se nám větší prostor pracovat na ofenzivě. Pořád je to ještě syrové. Potřebujeme ještě chvilku, ale času není moc, zápasy jdou rychle za sebou. Musíme být v defenzivě lepší.
