Pravda vítězí: Penzijní past. Na tři nové důchodce jen dva noví pracující

Žijeme déle, na důchody platíme pořád stejně a do penze míří silné populační ročníky. Jaký recept nabízejí strany na stárnutí populace? Co by znamenalo zrušení důchodové reformy Fialovy vlády? Téma nového podcastu Pravda vítězí.

Dožíváme se vyššího věku, takže zároveň trávíme delší dobu v důchodu. Doba, po kterou Češi pobírají penzi, od konce socialismu výrazně narostla. Zatímco v roce 1980 to bylo v průměru 13 let a v roce 1990 necelých 17 let, nyní je to přibližně 25 let. Muži, kteří odcházejí do penze později a v průměru dříve umírají, stráví v penzi asi 19 let, u žen je to 28 let.

„To samo o sobě znamená dramatický nárůst vyplácených penzí,“ říká šéfredaktor magazínu Reportér Michal Musil v podcastu Pravda vítězí, který natáčí s Robertem Čásenským, šéfredaktorem serveru Seznam Zprávy. V dohledné budoucnosti navíc náklady penzijního systému dramaticky vzrostou s tím, jak budou do důchodového věku vstupovat silné ročníky ze 70. let.

V roce 1974, což byl nejsilnější ročník, kterého se bude odchod do důchodu týkat, se narodilo 194 000 dětí. Po roce 1989 už to nebylo nikdy přes 130 000 dětí za rok a v některých letech to bylo méně než sto tisíc dětí. Loni to bylo vůbec nejméně, necelých 85 tisíc nově narozených. To podle tvůrců podcastu Pravda vítězí ukazuje na dramatický nepoměr mezi počty těch, kdo budou za 20 nebo 30 let potřebovat důchody a zdravotní péči, a těch, kdo budou vstupovat na pracovní trh a platit do systémů zdravotního a sociálního pojištění.

Plíživá reforma

Kombinace těchto faktorů by podle odborníků vedla kolem let 2050 až 2060 k obrovským deficitům důchodového systému, až na úrovni pěti nebo šesti procent HDP. Pro představu, dnes je pět procent HDP skoro 400 miliard korun.

V této situaci Fialova vláda přikročila ke změně penzí, kterou podcast Pravda vítězí označuje jako „plíživou důchodovou reformu“. Jejím výsledkem by mělo být snížení schodku penzijního systému k úrovni jednoho procenta HDP.

Reforma stojí na dvou pilířích – prodlužování věku odchodu do důchodu a snížení nově přiznávaných důchodů.

„Odchod do důchodu se má prodlužovat o měsíc každý kalendářní rok. Začít to má u lidí narozených v roce 1966, kteří by šli do penze ve věku 65 let a jeden měsíc, ročník 1967 ve věku 65 let a dvou měsíců a tak dál. Až lidé narození v roce 1989 by šli do penze v 67 letech, tam se to prodlužování má zastavit a hranice 67 let platit i pro další ročníky,“ popisuje Robert Čásenský.

Rovněž snižování nově přiznávaných důchodů bude postupné, projeví se ale dříve, právě u silných ročníků sedmdesátých let neboli Husákových dětí. Dostanou tak při nástupu do penze o několik stovek nižší důchod, než by tomu bylo v dosud platném systému. U těch nejlépe placených s nejvyššími odvody – a tedy i důchody – bude rozdíl činit jednotky tisíc měsíčně.

Matematika velkých čísel

Kouzlo je v principu, který tvůrci podcastu označují jako matematika velkých čísel. „Když se zvýší penze dvěma milionům důchodců o stovku na měsíc po dobu 25 let, dělá to 60 miliard korun. A to jsme nezapočítali žádnou valorizaci,“ uvádějí autoři. Velikost úspory při snížení nově přiznávaných důchodů se bude násobit proto, že právě ta vstupní penze je základem pro všechny budoucí valorizace. Obdobně funguje „matematika velkých čísel“ i pro odklad odchodu do penze, byť by to bylo jen o pár měsíců.

„Důchodovou reformu Fialovy vlády chce zrušit ANO a také SPD a Motoristé. Stačilo! a SOCDEM chtějí v memorandu zastropovat věk odchodu do důchodu na 63 letech,“ vypočítává Michal Musil. Matematika velkých čísel samozřejmě funguje i opačným směrem. „Návrat k dosavadnímu systému by byl hodně drahý a snížení odchodu do důchodu o další dva roky je úplně mimo realitu. Mohli bychom to klidně prohlásit za ekonomický atentát proti České republice,“ říká Robert Čásenský.

Okamurova SPD se sice problémům se stárnutím populace věnuje, její řešení je ale postaveno na nárůstu porodnosti. Ten by ale musel být prakticky okamžitý a velmi výrazný, což je zcela nereálné. „Kdybych chtěl být lehce sarkastický, tak bych připomněl, že v první třicítce zemí s nejvyšší porodností na jednu ženu jsou samé africké státy a Afghánistán,“ říká šéfredaktor Seznam Zpráv a dodává: „Takže chirurgové z dovozu nás podle billboardů SPD nespasí, ale rodit máme alespoň jako v Keni. Když ne rovnou v Nigeru.“

Michal Musil poukazuje na další aspekt programu SPD a tím je plán na rychlé vyhošťování ukrajinských uprchlíků. „To pak půjde do nemocnic a léčeben místo ukrajinských dívek a žen sloužit třeba Tomio Okamura, Jindřich Rajchl nebo Zuzana Majerová?“ ptá se šéfredaktor magazínu Reportér. Podle volebního programu by se k nim klidně mohlo připojit i trio Konečná, Sterzik, Zaorálek, zazní také v podcastu.

Jeho tvůrci si také všímají programové shody mezi ANO a Spolu. Oba jinak nesmiřitelní soupeři chtějí podpořit porodnost zvýšením rodičovského příspěvku na 400 000 korun. „Takové zvýšení je ale malé a jakžtakž odpovídá inflaci,“ uvádí Robert Čásenský a připomíná, že v roce 2020 byl „rodičák“ 300 tisíc a od té doby stouply ceny minimálně o třetinu.

Co si naspoříte, to máte

V podcastu dojde i na diskuzi o programech STAN a Pirátů, kteří chtějí zdravotnictví léčit svým tradičním lektvarem: potíráním korupce a digitalizací. Autoři podcastu se zabývají i tím, zda Motoristé neumějí počítat, nebo si v otázce důchodů jen cynicky jdou pro hlasy nespokojených.

Demografie a matematika jsou podle autorů podcastu neúprosné. Nabízejí se jen tři možnosti: menší penze, kratší doba vyplácení a vyšší odvody. Záleží na tom, které se vyberou, nebo ještě spíš, jak se zkombinují.

Jednou věcí se ale rozhodně nic zkazit nedá. A to jsou vlastní úspory na stáří. „Pokud můžete, spořte si na důchod. A i zde funguje matematika velkých čísel. Čím dříve začnete, tím lepší bude výsledek,“ uzavírají Robert Čásenský a Michal Musil.

Celý díl podcastu Pravda vítězí, který se zabývá daněmi, státním dluhem a postoji politických stran k hospodaření státu, si můžete pustit v úvodním videu nebo ve všech hlavních podcastových aplikacích.