Návrat do roku 1997 je pro nás nepřijatelný, říká český velvyslanec v Moskvě

Do Ruska se po několikaleté přestávce vrátí český velvyslanec. Už o víkendu by se měl své role ujmout diplomat, bývalý náměstek a expert na vyzbrojování Daniel Koštoval. Co bude v Moskvě jeho hlavním úkolem?

Hostem Ptám se já byl nový velvyslanec v Moskvě Daniel Koštoval.

Česká republika bude mít poprvé od ruského vpádu na Ukrajinu v roce 2022 svého velvyslance přímo v Rusku. Daniel Koštoval má do Moskvy odjet tento víkend. Jeho předchůdce Vítězslav Pivoňka skončil ve funkci ke konci května 2024, už od roku 2022 ale pobýval v Praze a Česko zastupovali diplomaté na nižší úrovni.

Jak už nový velvyslanec Koštoval naznačil minulý týden novinářům, očekává s ruskou stranou dialog. Jako hlavní cíl si stanovil pochopit, jaké jsou ruské zájmy a záměry vůči Česku, a přenést informace tak, aby se česká vláda rozhodovala na základě faktů. V Rusku chce především hájit české zájmy.

„Rusko má vůči Česku své mocenské zájmy,“ řekl v Ptám se já Koštoval. A připomněl ruský návrh pro NATO z prosince 2021: „Tam se říká, že by měl být vrácen stav poměru v Evropě před květen 1997 a že by jsme neměli být plnohodnotným členem NATO. (…) A to je pro nás nepřijatelné.“

Ruský velvyslanec v Praze Alexandr Zmejevskij už vyjádřil očekávání, že Koštovalův nástup kladně ovlivní rusko-české kontakty v Moskvě a snad i vylepší komunikaci mezi ruskou ambasádou v Praze a českým ministerstvem zahraničí. Tu Zmejevskij označil za „sporadickou“ a odrážející „téměř nulovou“ úroveň nynějších vztahů mezi zeměmi.

Daniel Koštoval nastupuje na post velvyslance v Moskvě s dlouholetými zkušenostmi diplomata. Působil také na Ministerstvu obrany například jako náměstek pro vyzbrojování a poslední roky v soukromém sektoru jako bezpečnostní analytik.

V jakém stavu jsou česko-ruské vztahy? Proč v Moskvě potřebujeme velvyslance? A jaký očekává vývoj ohledně jednání o ukončení války na Ukrajině?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 S jakým pocitem budete o víkendu odjíždět na diplomatickou misi do Moskvy? – Je to výzva. To znamená, já tam jedu jednak s pokorou a jednak s tím, že je třeba důrazně hájit české zájmy. A zároveň i naslouchat, co říká ruská strana. Protože to, s čím my se nejčastěji setkáváme, a to vidíme v českých médiích, to je taková propagandistická verze ruských zájmů. To znamená, že tam se vždycky říkají maximalistické věci, tam se to vždycky říká exaltovaně, emotivně. A pod tím příkrovem je vždy nějaká větší barevnost a skutečná realita a to skutečné, oč Rusku jde dneska, zítra a příští týden. Ne to, oč mu jde za sto let. A tohle je třeba umět rozklíčovat.

3:00 Co se změnilo, že dozrála doba, kdy se česká diplomacie rozhodla, že je načase mít opět v Moskvě svého velvyslance? – Má to dvě dimenze. Ve formálně diplomatické dimenzi jsme nikdy nerezignovali a nikdy nesnížili diplomatické vztahy na nižší úroveň, než je nejvyšší velvyslanecká. Ruská federace tady měla vždy svého velvyslance. My jsme povolali svého velvyslance na konzultace v návaznosti na to jako určitý symbol nesouhlasu s tím, jak se Rusko chová vůči Ukrajině a potažmo vůči nám jako součásti Západu. Takže to byl jednostranný krok a pak na to navázala nějaká vnitrostátní diskuze, zda má, nebo nemá být.

5:00 A myslím, že drtivá většina odborníků a nakonec i politiků byla přesvědčena, že mít velvyslance v Rusku je smysluplné. Protože když jste velvyslanec, máte přístup i v rámci třeba unijního diplomatického sboru ke svým partnerům, velvyslancům, daleko lepší, než když jste pouze vedoucí úřadu v hodnosti chargé d’affaires.

6:00 Ty dvě dimenze se navzájem trošku ovlivňovaly, ale myslím, že tady nikdy politicky nevznikl jednoznačný názor, silný názor, že bychom měli ponižovat vztahy na nižší úroveň, než je velvyslanecká. A byli bychom vlastně ze zemí Evropské unie, když nepočítám baltské státy, jediní. – Vnímáte to tak, že bychom si škodili sami sobě? – Z mého pohledu jednoznačně.

7:00 Pane velvyslanče, máte už představu o tom, jak bude probíhat vaše přijetí v Moskvě? Už vám dal ruský protokol vědět, co vás čeká? – Ono to probíhá standardně, v tomto ruská strana drží, řekl bych, standardní přístup. – Budete si potřásat rukou s Vladimirem Putinem? – (…) Předání pověřovacích listin hlavě státu v Rusku probíhá dvakrát ročně, zhruba v květnu, zhruba v říjnu. Je tam vždycky skupina velvyslanců a v tom ruském pojetí to je vlastně nepříliš osobní. Je to spíš velmi formální. Prezident Putin tam přijde, pozdraví se s velvyslanci a tím to vlastně tak nějak končí. Na osobní kontakt úplně nedochází.

9:00 Vy už jste v Rusku působil, nebude to pro vás úplná novinka, co očekáváte? Před půl rokem u nás byl váš předchůdce pan Pivoňka a popisoval, jak k němu Rusové přistupovali. – Já se nebojím, osobně. Odjíždím s nějakým otevřeným hledím, řekl bych, bez žádných utkvělých představ dopředu. Řekněme, že klasická zpravodajská hra tam určitě vůči zastupitelským úřadům je. To není jenom v Rusku, to je v řadě zemí světa. Takže české ambasády z principu metodicky mají svůj kontrašpionážní manuál, jak se chovat, jak to má být zabezpečeno na úřadě. To je nikdy nekončící práce.

10:30 Kromě toho standardního, o čem se tady bavíme, odposlechy, sledování a tak podobně, čekáte, že se k vám ruská strana bude chovat standardně? Neočekáváte, že bude zkoušet nějaké triky, co vydržíte, nevydržíte…? – Zkoušet to možná budou, já vím, jak k tomu přistoupit.

12:00 Jak byste popsal česko-ruské vztahy v tuhle chvíli? Jsou na bodu nula? – Určitě jsou na bodu nula ve smyslu té nekomunikace. – A vaše ambice je posunout je někam, anebo je klidně nechat na bodu nula a vyzvídat a zjišťovat? – Moje ambice je hájit české zájmy, a to v tom průřezu tak, jak to je dneska.

12:30 Té relaci dominují bezpečnostní otázky. A nejen bezpečnostní otázky typu porušení mezinárodního práva, pokud jde o Ukrajinu a invazi na Ukrajinu, z ruské strany. Ale i to, že se ruská strana vztahuje přímo k České republice a má vůči České republice nějaké své zájmy, řeknu mocenské, které jsou vyjádřené v tom ruském návrhu pro NATO z prosince 2021, kde se říká, že by měl být vrácen stav poměru v Evropě před květen 1997. A že bychom neměli být plnohodnotným členem NATO, když to zjednodušeně řeknu. A to je samozřejmě velká agenda, o které bych chtěl s ruskými partnery určitě vést rozhovor.

15:00 Jsou ruské zájmy vůči Česku v tuhle chvíli z vašeho pohledu myšleny agresivně? – Tak pokud chtějí, abychom neměli úplnou svobodu rozhodování a konání, respektive měli jakýmsi způsobem omezenou českou suverenitu tím, že by tady nebylo možné v rámci NATO být plnohodnotným členem, tak je to nějaké imperiální mocenské vztahování se k nám. A to je nějakým způsobem třeba řešit. A jeden ze způsobů je, pokud možno, vést diplomatický dialog.

18:00 Je a bude pro nás Rusko bezpečnostním rizikem? – Určitě je to pro nás v tuhle chvíli, neříkal bych riziko, je to hrozba, bavíme se o míře rizika realizace té hrozby. Je to prostě hrozba, která je reálná.

18:30 Máme dneska největší válku v Evropě od konce druhé světové války, to znamená, Rusko demonstruje, že má nejen ambici, ale i schopnost začít konat vojensky. To je samozřejmě pro zemi naší velikosti velmi nepříjemná zpráva. My si skutečně nepřejeme, aby takto fungovaly mezinárodní vztahy. To znamená, my musíme dělat všechno pro to, aby se tak nedělo a abychom se vrátili do toho rámce mezinárodních vztahů.

19:00 Co můžeme udělat a měli bychom dělat a už to děláme, je, že vedle mezinárodního práva a diplomatických jednání musíme mít také bojeschopnou a dostatečně velkou českou armádu, která je spolu se spojenci schopna se bránit.

27:00 S vaší novou rolí teď nepochybně souvisí vztah nové americké administrativy vůči Rusku nebo vůbec vstup nové americké administrativy do dění okolo války na Ukrajině. Hodně často v té souvislosti zaznívalo, že nová americká administrativa je k Rusku vstřícná. Jak tohle vnímáte? – Určitě nová americká administrativa zvolila nový přístup k řešení té situace kolem Ukrajiny. Oni to říkali v předvolební kampani, takže v tomhle smyslu to někoho překvapovat nemohlo. Když pak došlo na věc a na konkrétní provedení, tak to samozřejmě vždy trošku emočně vyvolá rozpaky, protože je to nová situace. Řada lidí má pocit, že je to ústup z nějakých pozic. Já myslím, že je důležité říct, že my u těch jednání nejsme, takže nevíme, co všechno tam padá, a nevíme, co má americká administrativa v hlavě a jak to má rozfázováno do jednání.

29:00 Tady se nám zdá, že nemají úplně dobrou analýzu nebo že možná malinko naivně sázejí na něco, co tam není. Já bych to asi charakterizoval tak, že každá americká administrativa, pokud jde o Rusko, ať to byl Bush junior, nebo to byl Obama, vždycky přijde na začátku s otevřeným hledím a maličko s idealismem. A pak postupně střízliví. A poté záleží, kam v tom střízlivění až dojdou.