Hlavní obsah

Je normální, aby se pacienti podíleli na úhradách, říká autor poplatků

Hostem Ptám se já byl lékař a člen NERV Pavel Hroboň.Video: Seznam Zprávy

 

Reklama

Článek

Menší nemocnice se v posledních týdnech hlasitě ozývají proti plánům ministerstva a pojišťoven na reorganizaci. Bojí se hlavně o dostupnost péče. Dotáhne resort zdravotnictví změny v nemocniční síti? A jak zvýšit její efektivitu?

Hostem Ptám se já byl lékař a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Pavel Hroboň.

V Česku se hlasitěji hovoří o centralizaci nebo o redukci sítě nemocnic. Nezaznívá to jen od Ministerstva zdravotnictví, ale i od pojišťoven. Například podle dřívějších vyjádření ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeňka Kabátka by se některé nemocnice mohly místo akutní péče více zaměřit na jednodenní, následnou a dlouhodobou péči, kterou potřebují zejména senioři.

Menší nemocnice se obávají, že změna tvrdě dopadne zejména na ně. A že zdravotní pojišťovny budou chtít promítnout tento tlak už do rámcových smluv, které budou letos s nemocnicemi uzavírat na roky 2025 až 2029. Už proto přišly s vlastními návrhy, které na začátku března představila Asociace českých a moravských nemocnic.

Podle člena NERV Pavla Hroboně transformaci sítě nemocnic skutečně co nejdříve potřebujeme: „(Okresní) nemocnice musí dělat něco jiného, než měly ve zvyku. Infarkty myokardu, mrtvice, onkologická léčba, významné úrazy, tohle všechno se centralizovalo. Protože máme k dispozici moderní technologie, které jsou strašně drahé, nemohou být všude a personál musí mít erudici. Takže ty (okresní) nemocnice hledají novou roli a tam ještě nejsme. Tohle je něco, s čím se bude muset pohnout.“

Jak by se měl systém nemocniční péče zefektivnit? Jak motivovat Čechy ke zlepšení prevence? A co se ne/povedlo ministrovi z jeho plánů, se kterými nastupoval do funkce?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak byste popsal současný stav českého zdravotnictví? – V průměru skvělá dostupnost a velmi dobrá kvalita, a to rozhodně ve srovnání s ostatními zeměmi visegrádské čtyřky. Ale i ve srovnání s některými zeměmi západní Evropy. Na druhou stranu zdravotní stav obyvatelstva – to hlavní, co chceme od zdravotnického systému – není tam, kde by mohl být. Za to tedy nemůže jenom zdravotnický systém, za to si můžeme i my sami.

2:00 Dobrá dostupnost a v průměru slušná kvalita nám ale do budoucna nevydrží, pokud s tím systémem něco neuděláme. A ten důvod je velmi jednoduchý a jmenuje se stárnutí obyvatelstva.

4:00 Na začátku tohoto století jsme měli zhruba tři pracující lidi na jednoho seniora. Tak potom to není tak velký problém, aby se ti pracující skládali nejen na svoji zdravotní péči, ale i na zdravotní péči pro seniory a na jejich důchody. Ale tenhle poměr se nám někdy v polovině tohoto století zmenší velmi zásadním způsobem, bude to pod dva ku jedné. A tohle je něco, co musíme začít řešit už dneska.

6:00 Když ministr Vlastimil Válek nastupoval do funkce, tak vy jste společně s kolegy tehdy napsal do novin komentář, který nesl titulek „Pět úkolů pro nového ministra“. Bylo mezi nimi i téma redukce nemocnic. Jak se to daří? – Já bych tady velmi protestoval proti slovům, jako je seškrtání a zavírání. A teď ne z nějakých politických důvodů, ale já jsem opravdu hluboce vnitřně přesvědčen, že to, co potřebujeme, je transformace nemocnic. Ty nemocnice musí dělat něco jiného, než měly ve zvyku.

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Pavel Hroboň.

7:00 Když se vezme okresní nemocnice – a my máme v Čechách i nemocnice, které mají na starosti menší jednotky území, než jsou okresy –, tak ještě před 30 lety tahle nemocnice řešila přes 90 procent všech akutních případů, které se odehrály v tom daném okrese.

7:30 Dneska se to zásadním způsobem změnilo. Infarkty myokardu, mrtvice, onkologická léčba, významné úrazy, tohle všechno se centralizovalo. A z dobrého důvodu, protože máme k dispozici moderní technologie, které jsou strašně drahé, nemohou být všude a personál musí mít erudici. Takže ty (okresní) nemocnice hledají novou roli a tam ještě nejsme. Tohle je něco, s čím se bude muset pohnout.

9:00 Pokud si někdo zaslouží nějakou podporu v platech, tak jsou to právě mladí lékaři, kteří ještě nejsou plně kvalifikovaní.

10:00 Dneska máme v České republice opravdu velké množství nemocnic, jednoznačně přes sto, které si udržují schopnost postarat se 24 hodin, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce o pacienta, který potřebuje akutní hospitalizaci. Jako třeba o pacienta, který má zánět slepého střeva. A tohle je věc, která je dlouhodobě zbytečná, která je neudržitelná, a kdyby se nějakým způsobem změnila, tak to samozřejmě povede i k poklesu toho enormního objemu přesčasových hodin.

12:00 Část nemocnic by prostě dneska neměla být nucena k tomu, aby si uchválila tu schopnost 24/7 se postarat o akutního pacienta. Ale to neznamená, že v těch nemocnicích se nemá poskytovat akutní péče. To mohou dělat komunitní nemocnice, které se mohou starat o určité skupiny akutních pacientů.

13:00 Souhlasím, že páteřní nemocniční síť by mělo definovat Ministerstvo zdravotnictví, ale tam by jeho role měla skončit. Nemocnice, které v té síti zůstanou, potřebujeme. Ty ostatní mohou klidně ještě po určitou dobu nebo i po delší dobu poskytovat akutní služby v nějakém rozsahu. Ale to už by se mělo řešit lokálně – zřizovatel těchto nemocnic, což je často kraj, zdravotní pojišťovny.

14:00 Bylo by ideální, aby definici nebo návrh nemocnic, které by měly zůstat v té páteřní síti, udělal pro ministerstvo někdo mimo něj. Protože ministerstvo je samozřejmě pod významným politickým tlakem. Já bych doporučoval Ministerstvu zdravotnictví, aby si na tohle najalo nějakou opravdu renomovanou poradenskou firmu.

15:30 My bychom byli opravdu moc rádi, kdyby se v České republice začala věnovat větší pozornost prevenci. A to jak uvnitř zdravotnického systému, tak mimo něj, hlavně na školách a u zaměstnavatelů. A myslím, že ta doba dneska je na to zralá. Už jsou na tohle téma připraveny i zdravotní pojišťovny.

17:00 My bychom potřebovali, aby zdravotní pojišťovny v České republice byly podrobeny větší konkurenci. Aby bylo mnohem transparentnější, jakým způsobem se chovají. A my je musíme trošičku rozpohybovat, a když to řeknu úplně lidově, dostat je do stadia, ve kterém se budou muset více snažit. My jsme je zatím nechali celkem v klidu spát a díváme se hlavně na Ministerstvo zdravotnictví.

20:00 Je finanční motivace něco, co se osvědčuje, když chcete zvýšit zájem lidí o jejich vlastní zdraví? – Pokud chceme změnit chování, tak musíme lidem dát informaci. Je samozřejmě fajn podpořit změnu chování nějakou motivací. Takže bonusy jsou určitě namístě. Zavádění nějakých malusů ve smyslu finančních penalizací, to je něco, k čemu bychom teď sahat neměli.

22:00 Ono až zas tak strašně moc nejde o spravedlnost. My nepotřebujeme podporovat ty lidi, kteří se starají o vlastní zdraví, protože oni už to dělají. Tohle zní teď nehezky, ale když chceme něco změnit, tak k tomu musíme přistoupit pragmaticky a musíme se zaměřit na lidi, kteří se ještě o své zdraví nestarají. A lépe funguje odměna než trest.

26:00 Ředitelé nemocnic upozorňují, že by se mělo bavit o navýšení poplatků, které by vedlo k menšímu zneužívání péče. Co si o tom myslíte? – Je normální, aby se lidé aspoň částečně podíleli na úhradě zdravotních služeb právě pomocí nějakých marginálních poplatků. Relativně malých poplatků, které samozřejmě neuhradí tu zdravotní službu, ale vedou přesně k určitému zamyšlení nad tím, zda tu službu potřebuji.

28:00 Dostali jste třeba nějakou politickou poptávku od Ministerstva zdravotnictví, od ministra, abyste zpracovali nějakou analýzu na tohle téma? – Ne, tohle jsme nedostali. Já se trošku obávám, že ještě pořád současná politická reprezentace, a tím nemyslím jenom vládu, tím myslím celé politické spektrum, je významně ovlivněna tím, co se tady odehrálo před 15 lety. – Takže je to pořád stigma. – Zavedení regulačních poplatků vedlo k totální prohře v krajských volbách a velmi pravděpodobně přispělo i k pádu Topolánkovy vlády.

33:00 My se jako obyvatelé tohoto státu budeme muset smířit s tím, že zdravotní péče nebude dostupná v takové blízkosti k našim bydlištím, jak jsme byli zvyklí. Tohle se samozřejmě týká zejména oblastí, které jsou méně osídleny, netýká se to velkých měst. Ale když srovnáme dostupnost s jinými evropskými zeměmi, tak jsme si opravdu žili ve velmi příjemném prostředí.

Ptám se já, Marie Bastlová

Podcast Marie Bastlové. Hard talk rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Reklama

Doporučované