Hlavní obsah

Kocáb: Rusové jsou uhranuti obrovskou krajtou jménem Putin, bojí se ceknout

Hostem Ptám se já byl hudební skladatel a bývalý politik Michael Kocáb.Video: Seznam Zprávy

 

Reklama

18. 8. 13:18
aktualizováno • 18. 8. 14:45
Článek

Hudebník a bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb zvažuje kandidaturu na prezidenta. Rozhodne se prý na poslední chvíli a záležet bude na tom, jací budou kandidáti. Proč se mu nelíbí stávající zájemci o Hrad?

Hostem Ptám se já byl hudební skladatel a bývalý politik Michael Kocáb.

„Jsou věci, na které se v tomhle státě prostě nemůžu dívat, a představa, že nám po 30 letech bude vládnout zase komunista a bývalý příslušník tajných služeb, rozuměj vojenská rozvědka nebo StB, mě děsí,“ prohlásil ke své případné kandidatuře Kocáb na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde před premiérou dokumentu Olgy Sommerové s názvem Michael Kocáb – rocker versus politik.

Osmašedesátiletý Kocáb působil v letech 2009 až 2010 jako ministr pro lidská práva ve vládách Mirka Topolánka a Jana Fischera. Od 80. let patří k nepřehlédnutelným postavám hudební scény, proslavil se jako lídr kapely Pražský výběr. V listopadu 1989 byl spolu s Michalem Horáčkem u jednání mezi zástupci komunistické moci a Občanského fóra. Začátkem 90. let se ve funkci federálního poslance zapsal do dějin jako muž, který organizoval odsun sovětské armády z Československa. Ten symbolicky završilo velké turné Pražského výběru a zejména koncert v pražské Sportovní hale. K politice měl blízko i později, patřil do okruhu spolupracovníků Václava Havla.

Proč o kandidatuře na prezidenta uvažuje? Proč ho znovu a znovu přitahuje politika? A jak česká veřejnost dnes, po útoku na Ukrajinu, vnímá Rusko a Rusy? Odpovídá hudebník a bývalý politik Michael Kocáb.

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

00:45 – Do prezidentských voleb se mi vážně nechce. Jsem etablovaný muzikant, mám nějaký věk, pozici a dělám, co považuji za důležité. V politice jsem ale také byl. Prezidenta nechápu jako prebendu, ale jako službu národu, a to tak, že nevyhnutelnou. Musí to být situace a důvody, kdy bych si řekl, je nevyhnutelné, abych do toho musel jít.

03:17 – Když jsme dělali revoluci v roce 1989, měli jsme čtyři pilíře. Osvobodit se od vazby na Sovětský svaz, odstavit komunisty od moci a postavit některé před soud, pak to byl vstup do NATO a EU. Jeden z těch pilířů je nyní totálně zkorodovaný, to jsou právě ti komunisté u moci, a já nechápu, že to lidem nevadí. Sám sebe se ptám každých deset minut. Takovou zjednodušenou odpovědí, co si dávám, je, že tady chybí vědomí souvislostí. Uvědomit si, co tato strana znamenala. U některých lidí jsou pak resentimenty po minulém režimu. Byla jistota práce. Pro někoho to byl pohodlný život, pokud se smířil s tím, že je loutkou v moci pánů.

06:05 – Já jsem zastánce předběžné důvěry, ne opatrnosti. Já jsem si pro sebe řekl, že chci do lidí investovat důvěru a riskovat zklamání. Proto nemohu říct jediné křivé slovo proti Danuši Nerudové, třeba bude senzační. Problém je, že neznám její názory. Měl by to být člověk, který se orientuje, který dosahuje úrovně tak výsostného postu, jako je velitel ozbrojených sil.

08:11 – Nejzákladnější poselství je láska a důvěra k našemu státu a lidem. To si myslím, že nesplňoval Miloš Zeman. Aby řeči o spojování lidí nebyly jen planým sloganem. Ve jmenovateli by to měl být člověk laskavý a dobrotivý. V tom čitateli to je péče o udržení demokratických poměrů v této složité době a životní prostředí. Tyto dvě věci jsou nejdůležitější.

09:55 – O pražské kavárně. To byla ta špinavá slina z úst prezidenta republiky Miloše Zemana, který se tím snažil – a částečně se mu to povedlo – rozdělit společnost. Pojem pražská kavárna je vymyšlenina, a protože to dobře zní, tak se to ujalo, přitom nic takového neexistuje. Tak hoďme tedy hradní lihovar. Ze strany Miloše Zemana byly obrovské dehonestace vůči novinářům. To si nemůže dovolit. Prezident musí mít schopnost pochopit problémy všech složek společnosti.

12:22 – O šancích v prezidentské volbě. To si nedovolím odhadovat. Já ani zatím neřekl, že budu kandidovat. Když neucítím, že by mě někdo potřeboval, tak se nebudu tlačit někam, kde mě nechtějí. Já posuzuju ty průzkumy a zatím jsem se nerozhodl.

14:17 – K okupaci sovětskou armádou a srovnání s Ukrajinou. Ukrajina neměla žádný ústřední výbor KSČ, nebyla to totalitně vedená země a nebyli tam mocipáni, kteří by přihrávali Rusům. Kdyby Vysočanský sjezd, který konstatoval, že ruská invaze byla narušením všech mezinárodních práv a dohod, tehdy to stanovisko udržel jako oficiální, tak bychom možná začali silou vzdorovat okupaci. To se nestalo a v tom byl ten základní rozdíl, že jsme byli zrazeni vlastním vedením. A to se v Ukrajině nestalo, tam bojují všichni jako jeden.

18:50 – Ta sovětská armáda nebyla tak brutální jako ta současná Ruská. Každý národ může být sveden na scestí. Němce Hitler tak zblbnul, že se začali chovat příšerně. Chování SS komand je obdobné chování ruské armády. Ti dělají politiku spálené země. Je to naprostá katastrofa. Nedá se z toho vyvodit kolektivní vina. Dnes jsou Němci jiní, stydí se… Tenhle proces nastane i u Rusů. Ty dlouhodobé šrouby do hlavy vykonaly své dílo. Teď jsou momentálně uhranuti obrovskou krajtou, což je Putin, a bojí se ceknout. Samozřejmě se bojím. Bojím se té nukleární hrozby. Věřím ale, že to Ukrajinci dají, protože ta jejich chrabrost je neuvěřitelná.

Ptám se já

Podcast Marie Bastlové a Veroniky Sedláčkové. Rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované