Z pivovaru luxusní hotel. Češi objevují kouzlo i úskalí investic do firem

Tradiční česká značka Kara stála před krachem. Dnes je nejen v zisku, ale i učebnicovým příkladem zdařilé transformace nefunkční firmy. Ale ani investice do bezproblémové společnosti nemusí zákonitě končit úspěchem.

Kus firmy, která se neobchoduje na burze, si přitom může pořídit relativně široký okruh lidí. Jen za poslední dva roky vzniklo v Česku nejméně deset fondů, které investice do takových firem lidem zprostředkovávají. Slibují sice vysoké výnosy, rizika jsou ale značná.

Největší z těchto takzvaných private equity fondů, J&T Arch Investments, spravuje už přes 105 miliard korun. Rychle roste i nový fond Penta Equity Fund, který od prosince celkem od 5500 investorů posbíral už 10 miliard.

Ostřílení investoři Tomáš Raška a Matěj Turek ale sledují boom private equity investic - ať už do firem napřímo nebo skrze speciální fondy - s obavami. Ne vždy se podle nich dostanou do rukou zkušeným investorům. „Dneska jsou investice do private equity otevřené v podstatě  běžnému retailu, což s sebou samozřejmě nese rizika,“ říká Raška, zakladatel skupiny Natland, která stojí za záchranou Kary Trutnov.

Zatímco na burze může nakupovat akcie, dluhopisy či ETF fondy kdokoli, koupit si třeba lokální firmu se třiceti zaměstnanci nebo kus zavedené společnosti, které se neobchodují na veřejném trhu, smí podle zákona jen ti movitější. Minimální hranice pro takovou investici je u nás jeden milion korun.

A tak by to také mělo zůstat, myslí si další hráč z oboru Matěj Turek, nový majitel Dukly Praha, spoluzakladatel Vinohradského pivovaru a také fondu 10X. „Já bych byl s bořením bariér opatrný, míra edukace široké veřejnosti je fakt slabá,“ řekl investor v debatě podcastu Ve vatě v Trojském pivovaru.

„Myslím, že by mělo investovat mnohem míň lidí. Často se v České republice tlačí do investování lidí, který by normálně měli spíše spořit,“ domnívá se investor Turek.

Dobrou cestou, jak tento typ investic „demokratizovat“, jsou naopak penzijní fondy. Zatím jim zákon nákup podílů neveřejně obchodovaných firem nedovoluje, ale ekonom z Metropolitní univerzity Praha Dominik Stroukal by se za to rozhodně přimlouval.

„Jsou tu nápady, jak uvolnit ruce profi správcům penzijních fondů. Lidé, kteří si posílají pětikilo na penzijní připojištění, by se tak mohli účastnit private equity, jako je to v Americe. To je systémová cesta.“

Fondům kvalifikovaných investorů sice nadále dominují nemovitostní fondy, ale minimálně v posledním roce táhne i private equity. Ty investory lákají zejména potenciálem „vydělat víc“.

Zatímco akciové trhy nesou historicky průměrně 7 % ročně, u přímých investic do firem začínáme většinou na dvojciferném výnosu. Dva ze tří nejúspěšnějších tuzemských private equity fondů byly loni od Avantu, SkyLimit Industry s 35% výnosem a Maeg Investment (+26 %). Top trojku doplňuje Adax Fond firemního nástupnictví, který loni přidal 28 %.

Tomáš Raška, který investuje do firem po vlastní ose, dlouhodobě cílí na průměrný výnos 15 %. „Potřebujeme generovat stabilní výnosnost na nemovitostních projektech, abychom mohli riskovat a hrát si u věcí, které můžou dopadnout, ale nemusejí,“ říká muž, který zachránil výrobce kožešin Kara, tahal z potíží online prodejce oblečení Zoot a teď vlastní například výrobce fotovoltaiky Sunset Terrace a celou řadu realitních projektů.

Ve firmách, kam vstupuje, „úřaduje“ většinou tři až sedm let. Prodat je hned za cenu, kterou si investor vysnil, může být totiž problém - na rozdíl od burzy, kde lze cokoli prodat ve vteřině. „Úrodu sklidíte jen, když ten příběh dojedete do konce. Když se v půlce rozhodnete, že už by to stačilo, tak vám můžou zbýt oči pro pláč,“ upozorňuje.

Nejvyšší zisky má ale Raška paradoxně z projektu, ve kterém zůstal jen pár týdnů. „Nejlepší ziskovost máme s pražskou Slavií. To jsem nepředpokládal. My jsme tam přicházeli, když ztratili licenci pro první ligu. Byli jsme tam 83 dnů, když přišel kupec, který očividně neměl hluboko do kapsy a očividně kupoval více emocemi než fundamentem. Jinak bych tam byl zamčený doteď.“

Novopečený majitel Dukly Praha Matěj Turek je ve fotbale déle. Loni na podzim si koupil 34 % klubu, na jaře pak odkoupil od uhlobarona Petra Pauknera majoritu. Od okolí sice slyší, že je blázen, on ale věří v byznysový potenciál značky, ve které jeho předchůdce utopil 500 milionů.

„Český profesionální fotbal je v podstatě oligopol, který roste sám od sebe rychleji než české HDP, včetně inflace. Výnos je dneska někde kolem 10 %, míříme k 15 %.“ Nesou příjmy z televizních práv, zdroje z mezinárodního fotbalového svazu UEFA, samozřejmě vstupné a prodej merche a občerstvení na utkáních, ale i prodej hráčů, vypočítává Turek.

Ani Trojský pivovar, jedna z posledních akvizic Matěje Turka, na první pohled nesrší potenciálem. Zchátralá budova z 18. století v záplavové zóně nedaleko pražské ZOO byla posledních pár let bez života. Turek na ni měl zálusk už v roce 2013, kdy hledal prostory pro nový pivovar, jenž s partnery zakládali.

Objekt mu vyfoukl jiný investor a pivovar zakotvil na Vinohradech. Dnes je Vinohradský pivovar jedním z největších nezávislých pivovarů v Praze a středních Čechách a výrobu piva nedávno rozšířil do Káraného. Před dvěma lety přišla nabídka na koupi Trojského pivovaru znovu.

Třetí pivovar značka zatím nepotřebuje, ale Turek se na místo podíval trochu jinak. A věděl, že u piva to nezůstane. „Záměr je pivovar oživit, to bude investice za pár korun, řekněme za 20 milionů, k tomu bude navázané gastro, zhruba dvě restaurace, což by pořád investiční smysl nedávalo. A tak tu chceme vybudovat pětihvězdičkový hotel,“ řekl v podcastu Ve vatě.

V plánu jsou zhruba čtyři desítky pokojů, aktuálně se řeší povolení. „Jsme úplně na začátku, bude tam nějaký výhled na zvířata, z druhé strany bude wellness,“ popisuje záměr svého prvního realitního projektu. Na přestavbu hodlá vypsat architektonickou soutěž.

Taky Tomáš Raška si se svým dalším projektem počkal, až předešlí dva majitelé neuspějí. Jeho Natland je majitelem resortu Prague City Golf. „Někde jsem četl nějaké moudro, že na golfu vydělá až třetí majitel,“ říká investor, který sám golfu neholduje. Na 230 hektarech v Praze chce vybudovat volnočasové areály pro byznysovou komunitu, eventy, soustředění i veřejnost.

„Private equity přináší možnost zvýšit hodnotu vlastní prací. Vlastníci, kteří s firmou prožili tři dekády, někdy hledají ženicha nebo nevěstu pro svou firmu jinak než hodnocením, kolik za ni dostanou peněz. Ale třeba podle toho, jak osobnostně ‚fitují‘, tedy osobnostně sednou,“ přibližuje majitel Natlandu, co je pro něj při výběru „té“ firmy důležité.

Čím kromě potenciálu vysokých výnosů ještě investice do firem mimo burzu lákají? Jsou levné. Například akcie firem na burze z indexu S&P 500 kupují investoři aktuálně v průměru za třicetinásobek jejich ročních zisků. 

„My nakupujeme na úrovni maxima šestinásobku. Ale většina firem, do kterých vstupuju, nemá zisk. Ne z toho důvodu, že by byly rozbité, ale jsou malé, investují do budoucího růstu,“ popsal Raška.

Určit hodnotu té které firmy je složité. Zatímco ceny akcií může člověk sledovat každou vteřinu v mobilní aplikaci, u private equity netuší, jak se cena vyvíjí. „Když se něco stane, jde cena akcie nahoru nebo dolů. Tady jsou ceny ve vzduchoprázdnu. Je tam cena na začátku a cena na konci investice a nic mezi tím neexistuje. To někoho může znervózňovat,“ varuje ekonom Dominik Stroukal.