„Nejde–neexistuje!“ Výstava, jejíž autoři sáhli při hledání jména po známém baťovském hesle, v sobě nese odhodlání a touhu dokázat nemožné, protože právě na tom stál úspěch podnikatele Tomáše Bati.
Výstavu zlínských fotografů lze nyní poprvé vidět v barevném provedení. Přibližuje tak údajně nepředstavitelné dobové vize, které dokázal baťovský Zlín zhmotnit, a také tehdejší svět, který bylo nemyslitelné vidět prostřednictvím barevné fotografie.
Výseč výstavy poskytli autoři Seznam Zprávám, podívejte se.
Foto: Josef Macháček / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Dílna na výrobu kopyt, 1922-1924. Jedním ze snů Tomáše Bati bylo pozvednout ševcovinu na řemeslo, jež se vyrábí ve stoje. Dříve se řemesla dělila na ta, při jejichž výkonu člověk stál, a při kterých seděl. Ta, která byla prováděna ve stoje, byla váženější. Většina procesů při výrobě obuvi ve firmě Baťa se postupně transformovala v proces prováděný ve stoje.
Foto: Josef VaňharaStátní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Rozestavěná 21. budova, 1937. Mnoho baťovských staveb čelilo nedůvěře, jejich kritici říkali, že dosavadní stavitelské zkušenosti nedokážou naplnit Baťovy vize a jsou technologicky nemožné. Postupným zkoušením jednotlivých možností proveditelnosti i materiálového složení se baťovská architektura a stavitelství stávaly udavatelem moderních trendů.
Foto: Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Komplexní tovární areál ve 20. letech. Vytvoření komplexního továrního areálu, který by byl výrobně nezávislý na subdodavatelích, bylo celoživotní snahou Tomáše Bati. Když přišel s nápadem na stavbu první tovární budovy, setkal se jen s malou podporou veřejnosti. Většinou čelil kritice, že budovy jsou stejně ošklivé jako krabice na jeho boty. Za několik let se červené tovární budovy stávají symbolem národní hrdosti, prosperity a zlínské identity.
Foto: Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Učeň koželužen, 40. léta. Sebevědomí získané prací, zažít pocit hrdosti nad vlastním výkonem, vědomí si vlastní samostatnosti – tyto i mnohé další atributy byly určujícími faktory Baťovy školy práce. Chlapci a následně i děvčata ve věku 14 až 18 let trávili osm hodin prací v továrně, po práci většinou následovaly dvě hodiny vzdělávání. Bydlet museli všichni studenti na internátech, a to bez ohledu na vzdálenost od města Zlín. Jen tak byl uzavřen koncept baťovské výchovy – internát – práce v továrně – vzdělání. To vedlo k tomu, že již čtrnáctiletí mladí lidé přebrali odpovědnost za svoji budoucnost. Na fotografii je zachycen učeň koželužen Jozef Krátký.
Foto: Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Instalace kolejnice 21. budovy, 1938-1939. Propojení funkčnosti, designu a technologie bylo využíváno ve všech činnostech firmy Baťa, včetně architektury, kterou Tomáš Baťa pojal velmi koncepčně. Jan Antonín Baťa v bratrových vizích pokračoval. Na základě doporučení architekta Vladimíra Karfíka přistoupil na smělý plán – postavit mrakodrap. Šlo o technologicky jednu z nejvýznamnějších staveb ve střední Evropě. V té době nejvyšší obytnou budovu v Československu a druhou v Evropě. Na fotografii je zachycena instalace kolejnice, po které se pohyboval závěsný koš s umývačem oken. Okna na této budově bylo možné mýt pouze zvenčí.
Foto: Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Listerova motorová kára, 1935. Co se hýbe, žije, co stojí, hnije. Jedno z baťovských hesel, které upozorňovalo na to, že Baťa je pokroková firma, jejímž cílem je být neustále v pohybu a postupovat kupředu - a to doslova. Přestože Tomáš Baťa velmi rád podporoval ve volném čase procházky na čerstvém vzduchu, v práci bylo přikázáno využívat všech prostředků k rychlé přepravě, a to jak výrobků, tak lidí. V práci se mělo pracovat, nikoliv se procházet. Firma využívala několik způsobů vnitropodnikové dopravy – posuvné pásy, nízké nástupní vlečky, které přepravovaly lidi po areálu, výtahy, povozy apod. Na fotografii je zachycena Listerova motorová kára určená k přepravě strojů.
Foto: Josef Vaňhara / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Mladé ženy, 1936. Mladá, vzdělaná a finančně nezávislá žena, která rozhoduje o svém životě. Téměř nepředstavitelná idea 30. let minulého století. O osudu svých dcer rozhodovali rodiče. Vhodnost budoucího manžela nebyla posuzována podle míry lásky a vzájemné náklonnosti, ale podle schopnosti dívku zabezpečit materiálně. Vhodnost dívky byla určena podle výše jejího věna. Všechny tyto společenské okovy dokázala rozbít Baťova škola práce, která byla schopna z mladých dívek vychovat opravdové dámy, které byly nezávislé, soběstačné a vědomé si svého postavení. Na fotografii jsou zachyceny mladé ženy na lavičce před zlínským zámkem.
Foto: Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Jedna z prvních sazáren, 1919. Tomáš Baťa velmi dobře vnímal vliv a sílu médií. Zároveň si také uvědomoval, jak velké škody mohou vzniknout, pokud je tento vliv zneužit a pokřiven například k pomluvám apod. Již v roce 1918 založil firemní noviny, jejichž hlavním cílem bylo, aby se předešlo dezinformacím. Spolupracovníci firmy dostávali oficiální zprávy přímo od šéfa. Během let se tisková činnost rozvinula v samostatné oddělení, které vydávalo desítky periodik, publikací a reklamních materiálů ročně. Fotografie zachycuje pohled do jedné z prvních sazáren firmy Baťa.
Foto: Josef Vaňhara / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Město v zahradách, 1938. Město v zahradách – funkční model města, který dokázal naplnit požadavky pro pracovní, společenskou i soukromou funkci města. Model nabízel svým obyvatelům pohodlné bydlení v dostatečném množství zeleně. Zároveň byla podpořena infrastruktura, kvalitní občanská vybavenost a dostupnost všech moderních služeb, aniž by bylo narušeno bydlení v soukromí. Fotografie zachycuje pohled na místo, kde se potkává pracovní a společenská část města – tovární areál s náměstím Práce, které zajišťovalo obyvatelům města služby každodenní potřeby.
Foto: Josef Vaňhara / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Moderní bydlení, 1933. Moderní bydlení, které bude splňovat potřeby pohodlného rodinného života, poskytne dostatek soukromí a prostoru pro odpočinek po náročné práci v továrně. Taková byla vize Tomáše Bati o bydlení pro spolupracovníky. Baťovské domky představovaly ve své době nadstandardní bydlení, které se stalo během let jedním ze symbolů baťovských měst. Fotografie zachycuje zahradní čtvrť Letná.
Foto: Josef Vaňhara / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Syn šéfa –Tomík, 1929. Syn šéfa, milionáře, jednoho z nejváženějších lidí a světoznámého podnikatele Tomáše Bati, pracuje v jeho fabrice jako obyčejný dělník. Rovný si s tisíci mladými muži z chudých rodin, kteří si přišli do firmy zabezpečit lepší budoucnost. Potřeboval si snad mladý Tomáš zajišťovat lepší budoucnost? To asi ne, potřeboval však zkušenosti, úctu a pokoru k práci – ta se nedá koupit, tu si musí odpracovat každý sám.
Foto: Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Nedatovaný snímek. Baťovská architektura byla funkční a zároveň upozorňovala na moderní využití základních stavebních materiálů – sklo, beton a železo. Lákala k návštěvě nejen svým obsahem, ale také pro svou nezvyklou realizaci. Postupně vzniklo několik baťovských tzv. Domů služeb, které měly jednotný architektonický rukopis. Firma se těmito realizacemi velmi ráda prezentovala a vzbuzovala v občanech očekávání. Na fotografii je zachyceno představení idejí o Domu služeb v Brně během prvomájových oslav.
Foto: Petrůj / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Baťova škola práce, 1939. Baťova škola práce naučila mladé lidi samostatnosti, všeobecnému rozhledu i odborné specializaci. Zároveň učila mladé lidi také aktivně trávit volný čas a uvědomovat si důležitost volného času, zálib a koníčků v životě každého člověka. Jak jednou uvedlo Osobní oddělení firmy Baťa: „Nemáme problém naučit lidi pracovat, máme problém naučit je odpočívat.“ Důležitost odpočinku byla neustále zdůrazňována. Nejen mladým lidem, ale každému spolupracovníkovi firmy Baťa, bylo kladeno na srdce, aby objevil svůj volnočasový zájem. Fotografie zachycuje pohled do volnočasové dílny na stavbu leteckých modelů.
Foto: Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Letectví firmy Baťa, 1933. Letectví bylo jediným dotovaným oborem firmy Baťa. Pro Tomáše Baťu bylo létání fascinující – zkracovalo čas strávený cestováním i čas pro přepravu zboží. Jeho idea byla využívat jej jako hlavní dopravní prostředek. Firma nejprve založila vlastní letiště přímo ve Zlíně, to bylo později přesunuto do Otrokovic. Následně byla také zahájena výroba vlastních letadel. Na fotografii jsou zachyceni mechanici otrokovického letiště u letounu Dragon.
Foto: Josef Vaňhara / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Moderní metropole, 1929. Zlín se stal během let moderní metropolí, která svým jedinečným a dynamickým růstem lákala k návštěvě každého, kdo se o ní dozvěděl. Obyčejní lidé, vysoce postavení státníci, továrníci, umělci – téměř každý se chtěl přesvědčit, zda je pravdou, že Zlín je „Amerika v Čechách“. Stalo se tak, že nejen tovární areál, ale převážně také vila Tomáše Bati hostila mnohé významné zlínské návštěvy. Na fotografii je zachycen Tomáš Baťa s čínským velvyslancem a zplnomocněným ministrem Tsiang Tsoa Pingem s četnou delegací.
Foto: Josef Vaňhara / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek 1934. Mladí muži – studenti Baťovy školy práce (založeno 1925). Vizí Tomáše Bati bylo vzdorovat chudobě. Nejlepší cestu viděl v přípravě mladých lidí na život. A to skrze odborné vzdělání, vytvoření vztahu k práci a získání finanční nezávislosti. Baťova škola práce se stala během let vyhledávanou vzdělávací institucí a její absolvování prestižním. Na fotografii jsou zachyceni studenti z tehdejší Jugoslávie.
Foto: František Evják / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek 1928. Tomáš Baťa byl velkým obdivovatelem vědy, moderní techniky a inovací všeobecně. Jakýkoliv objev, který dokázal přispět k lepší životní úrovni lidstva, jej přímo fascinoval. Velmi si vážil lidí, kteří svou činností posouvali hranice techniky. Byl schopen s nimi debatovat hodiny. Na fotografii je zachycen s Františkem Křižíkem.
Foto: František Evják / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek 1927. Řídit město stejně jako firmu? Zdá se vám to nemožné? Tomáš Baťa se poprvé v roce 1923 ucházel o post starosty města Zlín. Zlé jazyky tvrdily, že tak činí pouze ze zištných důvodů – ovládat veřejnou správu ku prospěchu práce. Nakonec se ukázalo, že úmysl Tomáše Bati byl upřímný – podporovat rozvoj města v synergii s rozvojem potřeb firmy a zvyšovat životní úroveň obyvatel. V následujících letech byl zvolen ještě dvakrát. Fotografie dokumentuje politickou agitaci baťovců v roce 1927 poté, co komunistický kandidát Josef Keprda bodnul do zad zlínského občana Josefa Pažouta.
Foto: Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek 1938. Volný čas, sport, zkoušení nových trendů – toto vše patřilo k životu mladých mužů ve Zlíně. Baťova škola práce nebyla pouze o tvrdé práci a přísném režimu, byla také cestou a způsobem, jak začít objevovat různé druhy sportů, aktivit a možností trávení volného času moderním způsobem. Na fotografii je zachycen chlapec při testování kolečkových bruslí.
Foto: Josef Vaňhara / Státní okresní archiv Zlín / Kolorizace fotografií: Vladimír Parízek Továrna v zahradách, 1939. Tomáš Baťa zastával názor, že základem úspěšné práce je prostředí, ve kterém se člověk cítí příjemně a je na něj hrdý. Cílem bylo vytvořit tovární areál, který by svým vzhledem připomínal nejen průmyslovou fabriku, ale místo, které je tvůrčí, čisté a příjemné. Základem byla dokonalá péče o zeleň a čistotu. Například okna na továrních budovách se myla jednou za měsíc.
Výstavu připravila Nadace Tomáše Bati ve spolupráci se Státním okresním archivem Zlín. Z důvodu opatření kvůli covidu-19 je výstava k vidění alespoň on-line.
Za její koncepcí stojí Gabriela Končitíková a Vladimír Parízek, který vdechl starým černobílým snímkům nový život. „Pro mnoho lidí bylo nepředstavitelné zhmotnit vize, které Tomáš Baťa měl, ale on to dokázal,“ píší autoři výstavy.