Článek
Ze života nám zmizel jeden zásadní problém. A to, jak se obléknout pro danou příležitost, protože v zásadě žádná příležitost není. Pořád ale na sebe „něco hodit musíme“. Zhruba takové je poselství sloupkařky deníku The New York Times Reyhan Harmanciové.
Ta také přišla s novým termínem pro to, co na sobě v době pandemie nosíme. A jakmile má módní svět nový výraz, má i nový trend. To je léty prověřená strategie blýskavého fashion průmyslu. I když zrovna s tímhle mottem asi mnoho kolekcí nevznikne.
Jde totiž o „oděv nenávisti“ (lingvisté a ti, co si hrají rádi se slovíčky, asi přijdou na lepší český termín pro „hate-wear“). Má několik doprovodných vysvětlení.
Za prvé jde o oblečení, které nemáme rádi. Nemusí to přitom nutně znamenat, že nám nesluší, ale jednoduše jsme k danému kousku nepřilnuli. Ale právě v pandemií diktovaném uzavření doma se na něj dostane. Protože „se dá unosit“, ostatní oblíbené domácí oblečení je zrovna v pračce, nebo po něm saháme, protože odráží naši náladu.
Neboli nenaladění z toho, že koronavirová opatření nám vzala to hezké v životě, podtrhnete tím, že si vezmete na sebe to, co nesnášíte. Třeba tepláky, které jste si omylem koupili ve větší nebo menší velikosti, svetr, který vám nesedí, ale bůhví proč je ještě stále ve skříni. A dostáváte se do spirály, kdy špatná nálada znamená výběr nepříjemného oblečení a to zase vyvolává špatnou náladu.
Za druhé je tu oblečení, které se do této kategorie postupně propracovalo. Třeba oblíbená mikina, kterou jste natáhli v první vlně lockdownů a je s vámi i téměř po roce. Neustálým nošením se stala tak trochu symbolem a vypadá unaveně, použitě a mírně vystresovaně. Stejně jako její týdny nestříhaný nositel na ten den už třetí videokonferenci.
A pak je tu třetí typ oděvu nenávisti. Konkrétní model, který si berete na sebe, když víte, že budete řešit mírně řečeno nepříjemnosti. A máte ho s těmito pocity propojené. Deník The Guardian uvádí příklad demokratické šéfky Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové. Na obě jednání o impeachmentu Donalda Trumpa, která dělí třináct měsíců, si vzala ten samý přísně černý model.
V tomto se odvolává prezident. Stejný model jako při letošním jednání o impeachmentu Donalda Trumpa vynesla demokratka Nancy Pelosiová i před 13 měsíci při stejné příležitosti. Jen místo náhrdelníku tehdy měla brož.
Naštěstí, na chmury spojené s „nenávistným oblečením“, je tu lék. Ten přinesl magazín Esquire.
Jeho termín na první pohled sice zní opět trochu neutěšeně, „oblečení na smutek“ (jazykoví hračičkové jistě znovu najdou něco lepšího). Naštěstí nemá nic společného se smutečním oblečením. Ale naopak, tyto modely mají zcela opačný úkol. Pozvednout náladu.
Jde o kusy, které si na sebe cíleně vezmete, když máte splín. A ony vás „nakopnou“. Může jít o veselou čepici, která vám zbytečně nesluší a vypadáte v ní trochu komicky, ale o to jde… Donutí vás pousmát se. Nebo nepadnoucí mikinu s veselými obrázky. Samozřejmě k tomu jde přistoupit i seriózněji a může to být luxusní saténová souprava na doma, kterou se hýčkáte.
Zkrátka programové pozvedávání nálady nějakým kouskem oblečení. Do extrému to dovedla porotkyně talentové soutěže Británie má talent Amanda Holdenová. Ta v první vlně lockdownu vyrazila k popelnicím v „plné polní“ neboli třpytivě růžové večerní róbě. A protože se podělila s fanoušky na Instagramu, ti (nebo spíš ty) se odvděčili sérií fotek s nápodobou.
Dámy od popelnic aneb Jak si zlepšit náladu v době pandemie.
Bezpochyby takové „vyvenčení“ lepších kousků oblečení, a nemusí jít nutně o vyvážení popelnic, může mít terapeutické účinky. A to je třetí termín, který se v oděvním průmyslu zjevil. O „terapeutické módě“ pohovořila po virtuální přehlídce své značky na milánském fashion weeku Silvia Fendiová.
Módní dům Fendi se v kolekci pro muže zaměřil totiž tentokrát hodně na „vnitřek“ oděvů. Velkou pozornost ve videoprezentaci nahrazující klasickou přehlídku dostala například luxusní hedvábná olivově zelená podšívka kabátu ukazovaná dokonce bez svrchního materiálu. Druhým hitem se staly boty na ven, jejichž vnitřní „vystýlka“ se po vyjmutí mění v domácí papuče.
Myšlenka je jednoduchá, zvykli jsme si doma na tolik pohodlí, že si ho budeme potřebovat dopřát i poté, co zase vyběhneme do trochu normálního života. Proto také v kolekci mají menší zastoupení klasické obleky (kdo je dnes potřebuje?), spíš jsou tam pohodlné soupravy připomínající pyžamo, určené ovšem na nošení ve městě.
Ostatně v obměně to zkusila i nově spojená návrhářská esa Miuccia Prada a Raf Simons, kteří ve své kolekci všechny manekýny oblékli (nedá se to říct jinak) do „jégrovek“. Neboli kalhot připomínajících dlouhé pánské spodní prádlo. Ovšem s rockerským nádechem, když byly třeba ve vzhledu kožených legín.
Druhý prvek, který dokazuje, jak moc je móda ovlivněná pandemií, a který měl na sobě každý z modelů, byly rukavice. S kapsičkou, aby se do nich dala ukrýt rouška.
Přesto minimálně Raf Simons doufá, že brzy přijde změna. „Když si vzpomenete na dvacátá léta minulého století, tehdy byl boom společenského života a volnějšího přístupu k sexu,“ uvedl s poukazem na to, že to bylo období následující po válečném strádání doplněném pandemií španělské chřipky. A také to bylo období extrémního rozkvětu módy. Tak snad brzy nenáviděná nebo náladu pozvedávající (záleží na vašem přístupu) pyžama vyměníme za něco jiného.
