Hlavní obsah

Brek hráčů bojících se koronaviru mi přijde nesmyslný, říká Pavel Hoftych

Foto: Profimedia.cz

Rozhovor s trenérem Slovanu Liberec Pavlem Hoftychem.

Reklama

23. 7. 2020 12:25

Změní přípravu na příští ročník ligy změna formátu? Posílí Liberec před předkoly evropských pohárů? Kdo měl zmlátit manželku, aby byl agresivnější? To vše se dozvíte v rozhovoru s Pavlem Hoftychem, trenérem Slovanu Liberec.

Článek

Začněme tím, co říkáte poslednímu rozhodnutí Ligové fotbalové asociace (LFA), že se nebude hrát baráž?

Tak já jsem hlavně rád, a už jsem to deklaroval několikrát, že LFA byla operativní při spuštění soutěže, byť to bolelo při nějakých záležitostech, ale rozhodli se, že ligu budeme dohrávat, a my jsme za to všichni rádi, chtěli jsme být na place. Neuměli jsme si představit, že třeba po vzoru Holandska bychom ligu nehráli. Samozřejmě teď už je každé další rozhodnutí těžké udělat, protože Karviná je v regionu, kde se virus nějakým způsobem stále šíří.

Na druhou stranu já koronu nevnímám tak jako spousta jiných lidí. Myslím, že se to dotýká hlavně lidí mimo fotbal nebo starších mimo sport, takže se mi zdají zbytečné některé breky hráčů, že nebudou ohrožovat své rodiny a do Karviné nepojedou. To mi přijde trošku nesmyslné, protože ta bezpečnostní opatření dodržujeme vlastně všichni už od března. Rozhodnutí prostě je takové, jaké udělala LFA, shodlo se na tom vlastně grémium a liga se dokončí tak, jak to oni určili, tedy pokud do toho nezasáhne vyšší moc.

To znamená, že příští rok by liga měla mít 18 účastníků, pokud to zůstane podle současné situace. Je to nějaká změna pro Vás jako pro trenéra ve smyslu plánování příštího ročníku, když se tedy nepočítá s tou nadstavbou?

Úplně stejné, vlastně ten počet zápasů bude prakticky stejný. Samozřejmě je to teď trošku nepříjemné pro kluby, co skončí ligu později. Právě pro ty, které hrají skupinu o sestup, tedy Karviná, Opava, Teplice, Příbram, Olomouc a Zlín. Pro ně to je něco nového, pro nás to nic není. My se prostě nachytáme po 14denní dovolené a budeme se připravovat normálně. Bude nás čekat 34 zápasů. Jediný rozdíl je, že vlastně za normálního režimu nadstavby a dál jsou trenéři v takovém permanentním tlaku už od začátku, protože se přiblížíte spodní šestce, vlastně se tam už vidíte, do toho vám může utíkat vrchní šestka… Teď se liga vrátí k systému, na který jsme byli zvyklí, a řekl bych, že nebudeme pod tak enormním tlakem. Na druhou stranu trenér je pod tlakem pořád, takže na tohle si zvyknete.

O tom byste mohl povídat, protože také byl čas, kdy se na podzim mluvilo o tom, že budete končit, protože týmu se nedařilo. Zajímalo by mě z toho psychologického hlediska, jestli i ve Vás neharašily myšlenky typu: „Máme vůbec na to, nepřetáhl jsem ty kluky, jdu na to dobře?“

Tak já tady v tom jsem neměl problém, mám samozřejmě takovou tu sebeodpovědnost nebo zpětnou vazbu. Umím si vyhodnotit některé věci, co děláme špatně, včetně kolegů. Ale tady jsem cítil, že my jsme měli strašně těžký los. Z prvních šesti zápasů jsme hráli čtyři venku, z toho doma jsme měli Plzeň a Olomouc. S Olomoucí jsme bohužel prohráli, to byl takový zápas, který jsme měli jako záchytný, a nebál jsem se, že mužstvo jde špatnou cestou, spíš byl problém ten, že třeba rozhodnutí rozhodčích v prvních kolech se pak vždycky ukázala, že shodou okolností byla proti nám, což nám také nepřidalo. Mohli jsme ty zápasy zlomit, ale bral jsem to tak, že jsem neměl pochybnosti o tom, že bychom to nedokázali, že bychom se nenastartovali. Ale samozřejmě bylo mi jasné, že pokud prohrajeme v Karviné, tak že to bude pravděpodobně startovat někdo jiný.

Já se vrátím ještě k tomu, jak náročný byl program pro Liberec, protože vy jste měli opravdu velkou porci zápasů. Sám jste aktivně hrával tu nejvyšší českou soutěž, tak by mě zajímalo, jak jste vlastně dokázal odhadnout, na co hráči v tu dobu mají? Jestli je možné výkonnostně ještě vydržet, kdyby se hrálo o 14 dní déle?

Tak máme GPS lokátory, používáme je běžně, hráči se je naučili nosit i na zápas. Máme i výborné kondiční trenéry, takže dostáváme zpětnou vazbu a víme, kdy je hráč přetížený. Ale já bych řekl, že u nás je to spíše o tréninkovém cyklu. My jsme vlastně přišli s něčím trošku jiným, než bylo třeba v loňské sezóně. Hráči si na to trošku zvykali, nebylo to tak, že by byli úplně zatavení, ale trošku je to přibrzdilo. Na téma korona a vynucená pauza jsme říkali, že nás určitě přibrzdily, nejvíce to bylo vidět na Alexovi Balutovi, ale vzhledem k tomu, že každý z toho vycházel ze stejných podmínek, tak my jsme se určitě nebáli, že bychom neměli stíhat. Režim anglického týdne jedeme vlastně i v běžném tréninkovým mikrocyklu, kdy ty tréninky ve středu jsou třeba i těžší než samotný zápas v sobotu. Jediný problém byl, že nám vypadli tři důležití hráči, Chaluš, Hybš i mladý Fukala, kteří se zranili, a v tu chvíli jsme na dohrání soutěže měli připravených jen 14 hráčů namísto 17. Když k tomu započítáte žluté karty, tak vám najednou vyšlo, že do zápasu jsme měli třeba 12 hráčů se zkušenostmi a 5 mladíků, takže tam byl pro nás problém. To je ten zápas, co nás dohonil s Plzní, kde jsme se vlastně rozhodli hrát v sestavě s mladíky a pošetřit síly.

Já tomu na jednu stranu rozumím i z toho pohledu, kdy jsem tak koukal na vaši soupisku, s kým pracujete v současné době. Liberec samozřejmě nikdy nebude klub, který koupí hráče za 60 milionů korun, to je nereálná věc. Možná že je tak právě čas pracovat s mladými a nespoléhat na hostování z velkých klubů. Teď mladí hráči ukazovali, že by na to mohli za nějakou dobu mít, ať to byl Michal Beran, o tom se mluví už hodně nahlas, ale i Michal Kristian, nastoupili další borci, Fukalu už jste zmiňoval a máte jich tam ještě pěkných pár v záloze. Je to tedy ta cesta, na kterou teď budete dávat větší důraz?

Tak bylo to v zadání, když jsem přicházel. Ono to je tak v Liberci dlouhodobě. Až na Pokorného a Koláře tam žádný fotbalista vlastně nevyrostl, což je také trošku s podivem. Ale teď tam dva tři roky zvýšili investici do akademie, jsou tam vyladěné tréninkové plochy, řekl bych, že na vysoké úrovni. Máme dostatek kvalifikovaných trenérů, máme béčko ve třetí lize, hrajeme sice jen druhou dorosteneckou ligu, ale já v tom nevidím problém, pokud máte třetiligové béčko. Ti talentovanější můžete lifrovat do třetí ligy, což je vždycky lepší než hrát jen dorosteneckou ligu. Tady v tom je jedno ze zadání, když jsem přišel, jak říkáte, že nedostanu hotové hráče za 30 milionů, ale musíme je umět vychovávat a ti šikovní kluci tam jsou. My děláme všechno pro to, abychom jim zabezpečili tréninkové podmínky a abychom je díky kondičním trenérům připravili tak, že když přijdou do áčka, tak aby vydrželi ten náš tréninkový proces. Protože to každý asi zná, když mladý hráč přišel a nemohl nabídnout ani zkušenosti, ani nadstandard a ke všemu ani kondici, tak ho starší vyhnali během týdne…

Ani sílu.

Ani sílu, naprosto logicky. My teď pracujeme spíš na tom, abychom změnili trošku práci u „B-týmu, abychom to více provázali s U19 a abychom začali produkovat hráče z kategorií Liberce jako ty, kteří se ukázali, například Králíček, Černický či Gembický, jenž se teď zranil.

Je fakt, že Slovan je vnímám jako tranzitní klub, kam přicházejí hráči, kteří se třeba nedostanou do kádru někde jinde nebo jsou mladí, nadějní a vykopou se za rok či za dva a pak jdou dál. Liberci to přináší nějaký finanční efekt. Já bych se ale zastavil u hráče, který jde příkladem, ale není to Čech. Já si myslím, že veliký vzestup udělal Taras Kačaraba v poslední sezoně. Já si ho pamatuji, když začal hrát českou ligu, a myslím, že jsem to i říkal někde v přenosu, že byl hrozný. Když to řeknu na rovinu, prostě dělal chyby, byl na tom i takticky špatně. Za poslední rok z něho vyrostl jeden z nejlepších stoperů v lize.

Tak Tarasovi pomohla adaptace, přede mnou byl v Liberci už rok. Stal se hráčem Liberce, minulý rok jsme ho vykoupili. Když jsme spolu probírali fotbalové návyky, tak on je hráč, který je vychovaný nějakou cestou (Šachtar Doněck), rozehrávané míče po zemi by řešil nejlépe průnikovými přihrávkami a sám jde do rizika, protože Šachtar byl vždycky hodně dominantní. Myslím si, že Taras si musel zvyknout na to, aby našel větší variabilitu, aby v podstatě nebyl tak rizikový. Má za sebou nadstandardní rychlost, soubojovost, počet vyhraných hlav. Není tedy moc dobrý hlavičkář-útočník, tak stále čekáme, kdy dá gól ze standardky, a to dřevo se snad hlavou netrefí. Ale každopádně do obranné fáze je výborný, pro nás důležitý článek. Postupně se k němu přidal Ondra Karafiát, který změnil trošku věci v osobním životě včetně stravování, a ta dvojice nakonec působila velmi dobře. Když už bych to chtěl doplnit, tak důležitým článkem byly i velmi dobré výkony Koscelníka a jednoznačně Honzy Mikuly, který je takový opomíjený hráč vzhledem k tomu, že on není takový elastický krasavec. Ale je to pro mě osobně správný kapitán a na hřišti má absolutní zodpovědnost. Nikdy nevypustí žádný souboj, špičkový hráč pro nás.

Já bych právě na Jana Mikulu narazil, protože bych řekl, že to je tak trošku hráč kategorie Pavla Hoftycha. Jan Mikula určitě není fotbalista, od kterého čekáte úžasné technické kousky, že dá 12 gólů za sezonu a že bude nesmírně elegantní, jak tady padlo. Ale je to takový ten typ, já bych řekl, přesně na sever Čech. Tvrdý, důrazný, ale hlavně velmi zodpovědný, obětavý pro tým.

Tak já souhlasím, asi jsme na tom byli hodně podobně. Já si myslím, že jsem byl rychlejší než Miki, ale Miki je zase možná lepší v obraně. Honza je kluk, který běží desetkrát zpátky, i když ta situace vypadá, že je prostě rozhodnutá. On ještě běží a věří tomu, že dokáže tu střelu zablokovat, i když útočící hráč obejde gólmana. On je prostě ten, který se snaží vždycky, aby tam byl. Já si tyhle hráče hodně cením, protože jsem zažil i fotbalisty, kteří nebyli skoro ani vidět v gólových akcích, ale pak když ses na ně podíval, tak oni se na to vlastně vykašlali už tři vteřiny předtím právě proto, aby tam nebyli. Miki tam jde i s tím vědomím, že tam třeba bude vidět a někdo si řekne, že to byla chyba, ale on takhle neuvažuje a dělá všechno pro tým.

Stará pravda je, že bez těchto fotbalistů by ty největší hvězdy nevznikly.

Tak my jsme zrovna včera řešili, nebudu jmenovat konkurenta, o kterém jsme se bavili, ale my jsme takovou shodou náhod došli k tomu, že Mikiho dáme nalevo. Matěj Hybš se zranil. Měli jsme i variantu, že tam dáme mladého Fukalu, ale ten se po Budějovicích zranil taky, a když jsme pak do hry vrátili Marťu Koscelníka, kterého jsem také dlouho opomíjel a za to jsem se mu omluvil do telefonu, aby mohl na Slovensku ukázat, že se mu doslovně omlouvám, tak Marťu Koscelníka jsme vrátili na pozici pravého beka, odehrál to velmi dobře, celý ten zbytek jara. Mikulu jsme tak dali nalevo, kde to vlastně odehrál velmi dobře. Dokáže si poradit, když by tam byl Limberský, Kovařík sypal centry, ale dokázal si s tím poradit, a když jsme včera řešili s panem Karlem a představenstvem hráče typologicky na jeho post nebo na tu jeho levou stranu, tak já jsem říkal, že určitě jednoznačně u mě bude hrát Mikula, protože ten nejmenovaný kluk je možná lepší do ofenzivy, ale defenzivu Mikuly nám nenahradí.

A už máte v hlavě složení kádru pro příští rok, nebo to je ještě ve hvězdách?

Ne, tak včera jsme na tom seděli. Máme tam nějaké neznámé, máme tam nějaké známé. Díky tomu, že jsme se dostali do předkola Evropské ligy, tak víme, že chceme, aby si kádr udržel velkou kvalitu, hledáme náhrady za hráče, kteří mohou odejít, něco se rýsuje velmi slibně, něco bude třeba složitější. Některé posty budeme muset doplnit až vlastně v průběhu přípravy, ale nechceme, aby to byli hráči na hostování. Chceme hráče, kteří v budoucnu zabezpečí chod klubu svým prodejem. Momentálně to, co nás nejvíce trápí, je střed hřiště, kde nám odešel Hromada a Baluta, může třeba čistě teoreticky být zájem o Kamsa Maru, který měl velmi dobré jaro. V tu chvíli nám tam zbývají místní odchovanci, samozřejmě ti mají ještě svůj čas, takže víme, že do středu hřiště musíme přivést nové hráče.

Vy jako trenér byste byl příznivcem toho, jak to bývalo dříve, že do Liberce by dojížděli hráči z Prahy a nebydleli by pod Ještědem?

Nelíbilo by se mi to. Já sám mám vlastně pronajatý byt v Liberci, není problém pro mě udělat otočku dvakrát v týdnu do Prahy a ráno třeba v šest hodin vstát a jet zpátky, není to problém, protože je to pohodová cesta hodinu a čtvrt a já jsem zvyklý třeba z Trnavy, kde to bylo vlastně čtyři až šest hodin. Teď, než se rozkoukám, jsem v Liberci. Ale pro ty hráče bych to určitě nedoporučoval.

Možná že spousta lidí má trošičku zkreslené představy o tom, jak funguje ligový trenér. Vy samozřejmě už neučíte fotbalisty zpracovávat míč, takové ty základní dovednosti. Spíše je důležité být dobrý psycholog a myslím, že se to ukazuje v mnoha případech. Případ Kuchta mnohokrát probrán, případ Malínský. Ale tady už i padlo, jak jste vedl diskuse s Kačarabou. Víte, jak na každého kluka z kádru svého týmu?

Já bych řekl, že to je taková moje největší devíza, že mám zkušenosti z mnoha funkcí i jako třeba mládežnický trenér nároďáku, do toho v podstatě trenér na Slovensku, musel jsem se prokousat vojnou, když jsem byl mladý, přechod do Prahy ze Zlína atd. Hodně jednání s majiteli, ať to byl pan Červenka, nebo například Darek Jakubowicz. Nazval bych to manager trenér, to znamená, že dneska mám svoji skupinu, která je realizačním týmem, pod ním jsou vlastně hráči. Já vedu realizační tým a s ním řídíme trénink. U nich už to máme tak postavené, abych měl čas i na tu komunikaci a na to sledování těch hráčů, tak řeknu to na rovinu, že už v nácviku dávám víceméně skoro veškerý prostor Pavlovi Medynskému a Mirku Holeňákovi. Mám tak dostatek času, abych si hráče vytahoval z tréninku, a když se mi třeba něco nelíbí, ono kolikrát s tím hráčem není potřeba ani mluvit půl hodiny, stačí na něj jedna věta a on ví, o co jde.

Tam je hlavně důležité poznat, co na koho platí, už to také proběhlo médii, na Jana Kuchtu pomalu platí výhrůžka. A někdo potřebuje tak trošku pohladit, protože třeba je nejistý, bojí se.

Ano, je to o tom. Samozřejmě že člověk v tomhle udělá chyby, může se mýlit, ale většinou to je o tom, že toho hráče si prostě přečte za chvíli, dá se to vysledovat, jak se chová. Samozřejmě jsou i hráči, kteří tě dokážou dokonale oklamat, vypadají, že jsou prostě jiní, a časem zjistíš, že ta spolupráce nebude optimální. Díky zkušenosti a že jsem ve většině týmů působil jako kapitán, tak je to asi o tom, že musíš tu hlavu na ten špalek položit a udělat třeba i nepříjemné rozhodnutí.

Někdy se samozřejmě spleteš. Vzpomínám, jak jsem Pepu Jindřiška seřval, to se ale nebude čtenářkám líbit, v poločase ještě za Bohemku, to je deset let. Po zápase, kdy druhý poločas zahrál vlastně výborně, tak já jdu z tiskovky a Pepa tam stojí s manželkou, já jeho rodinu mám strašně rád a Pepa je strašně hodný, a já mu říkám: „Pepo, vidíš to, druhý poločas to šlo super, byla tam i ta agresivita.“ On mi řekl, že takový ale není, jak to má opakovat. Tak jsem mu řekl: „No tak já nevím, třeba zmlať svoji manželku,“ ta byla samozřejmě nadšená… Ale to bylo s nadsázkou, to byl takový fór.

Oni hráči vědí, kdy si dělám legraci a kdy ne. Mám důležité parťáky. Pavel Medynský umí s kluky mluvit, je to dobrý praktik. Míra Holeňák je takový uhlazovač, ten je hodný. Ani lhát neumí. Takže vlastně my máme vyrovnanou trojici, kde na ty hráče dokážeme působit i jinak. Já třeba můžu někoho sestřelit, ten se pak přijde vybrečet k Mirečkovi, on ho pohladí a jedeme dál.

Úplně na závěr se hodí otázka, jestli nemá člověk někdy pocit – teď to trošku přeženu – zmaru? Když ví, že má za sebou velmi dobrou sezonu na liberecké poměry, a říká si: „No jo, ale teď ten manšaft zase rozmetají a já abych začal zase znovu a ono se po mně zase bude chtít, abych to zopakoval. Ale co já vím, jestli to půjde?“

No jasně, ušili jsme si trošku na sebe bič, protože ta sezona dopadla nadstandardně, po tom začátku byla výborná. Nakonec jsme se dočkali, ona by skončila s takovou velkou pachutí, kdybychom nedokázali tu Boleslav v zápase o Evropu porazit. Všichni by věděli, že jsme udělali kus cesty, ale chyběla by tomu ta cílová páska. Na druhou stranu my trénujeme pořád stejně. Já si myslím, že Liberec vždycky dokáže doplnit hráče, ať to budou přestupy, ať to budou hostování, hráči tam rádi chodí. Zrovna včera jsem mluvil s dvěma potenciálními hráči a oba dva se shodli, že Liberec je super město, super lidé, super značka.

Já dělám fotbal a pro mě je fotbal a život spojená nádoba. Jak to říkal nedávno Jindra Trpišovský, ty stejně ten fotbal máš až na spánek, kde se nebudíš jen po prohrách, máš ho celý den v hlavě, a i když jsem šel sem do studia, tak stejně nad fotbalem přemýšlím a řeším telefony. Já jsem za sebe nyní strašně rád, že jsme vlastně mohli být součástí Liberce a že jsme vytvořili nějaké finance, které pomohou lidem v klubu. Že nám to vytvoří podmínky, aby k nám mohli přijít další hráči a zároveň i těm hráčům, kteří odcházejí pryč, aby to doneslo lepší podmínky a možnost lepší realizace. Takže já to beru. Jsem rád, že jsme pomohli i těm klukům, aby šli dál.

Já poděkuji Pavlu Hoftychovi za dnešní návštěvu ve studiu Seznam Zpráv, popřeji mu hodně hezkých dnů na dovolené, byť tedy krátké, a hlavně ať se daří jak v Evropě, tak potom zase v lize.

Díky moc, děkuji za pozvání.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované