Trpasličí planeta Ceres skrývá pod povrchem slaný oceán, tvrdí vědci

Začalo to v roce 2015, kdy se k největšímu tělesu mezi Marsem a Jupiterem v rámci mise amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) přiblížila sonda Dawn. Do té doby, než se po třech letech odmlčela, poslala na Zem řadu dat a snímků. K planetce se zvládla přiblížit na vzdálenost asi 35 kilometrů.

Sonda pořídila výjimečné snímky zářivých skvrn v kráteru Occator. Vědci si velmi jasné skvrny, od kterých se odráží světlo, vysvětlili tak, že jde o plochy pokryté uhličitanem sodným. Jde o druh soli, který se na Zemi vyskytuje například v okolí hydrotermálních průduch na dně oceánů. Do kurzu se tak dostala otázka, odkud se látka v kráteru vzala a zda to mohlo mít co do činění s vodou.

Část vědců se domnívala, že jde o pozůstatek dopadu asteroidu, který vyhloubil kráter, pod nímž se skrýval led a ten pak kvůli vzniklému teplu roztál. Ještě odvážnější teorií bylo, že je v útrobách planety dost velké teplo na to, aby tam mohl existovat tekutý oceán.

Série sedmi studií publikovaných tento týden se pokusila teorie ověřit a výsledky jsou jasně pro. Jeden detail dokonce přímo mluví ve prospěch teorie podzemního slaného oceánu.

Vědci analyzovali data, které sonda Dawn nasbírala z blízkosti několika desítek kilometrů, díky vysokému rozlišení pozorovali celou řadu dílčích indicií, které svědčí o geologických procesech, pravděpodobně i včetně vulkanické činnosti, které na planetě probíhaly ještě minimálně před dvěma miliony lety. Jde o desetkrát bližší minulost, než do které se datuje dopad asteroidu. Podporuje to teorii, že planeta byla teplá i po dopadu vesmírného tělesa a voda pod jejím povrchem nemusela být zmrzlá.

Zřejmě nejpřekvapivějším objevem bylo zjištění přítomnosti minerálu hydrohalitu. Pomocí spektrometrie ho vědci identifikovali přímo v nejjasnějším místě skrvny.

Vědce to šokovalo, protože hydrohalit na Zemi vzniká z mořské vody nebo solných pramenů a bez vlhosti podle nich nevydrží déle než pár desítek, maximálně stovek let. Je tak jisté, že na povrch planetky musel „vybublat“ na poměry vesmírného času velmi nedávno. Podle Guardianu se dosud hydrohalit nenašel nikde jinde než na Zemi.

Jde o jasný znak, že Ceres měl nebo má mořskou vodu, myslí si Maria Cristina De Sanctis z národního institutu atrofyziky v Římě. „Nyní můžeme říct, že Ceres je svým způsobem oceánský svět, stejně jako některé měsíce Saturnu nebo Jupiteru, řekla AFP. „Nalezený materiál je extrémně důležitý pro astrobiologii. Víme, že všechny tyto materiály jsou základní pro vznik života,“ dodala.

Voda nicméně nutně neznamená život. Méně či více jistě její existenci vědci předpokládají i na měsících Europa, Ganymede, Callisto, Enceladus, Titan a Mimas a trpasličí planetě Pluto.

Neznámou zůstává, jak si Ceres může uchovat dost tepla na to, aby všechna zmiňovaná zjištění mohla být pravdivá. Zodpovědět by to mohly poznatky z nové mise, která počítá s vysláním robotického vozítka přímo na povrch planetky. NASA ji zmiňuje ve svých plánech na rok 2023.