Hlavní obsah

Český člověk versus hospodský. Proč jim vůbec pomáháte?

Foto: Profimedia.cz

Majitel hospody Žíznivá Gumovka v centru Českých Budějovic během nouzového stavu v říjnu podával zájemcům čepované pivo v PET lahvích i přes speciální kladku.

Reklama

17. 12. 2020 20:12

Na jedné straně soucit s hospodskými a hoteliéry, kteří v období jindy vrcholící sezony musí zavřít. Na druhé straně rozhořčení nad tím, že se podnikatelům v pohostinství vůbec dostává pozornost a speciální vládní kompenzace.

Článek

V rámci protipandemických opatření se od pátku opět zavírají hotely a restaurace. Vláda zároveň představila nový systém kompenzací, které mají dopady pandemie na pohostinství tlumit – majitelé restaurací a hotelů mohou čerpat až 10 miliard korun.

Reakce na oba kroky se pohybují mezi lítostí nad utlumeným oborem a rozhořčením nad tím, že restauratéři mají vůbec čerpat nějaké speciální kompenzace.

„Koho to zajímá, že hospodští chtějí peníze. Kdo se postará o mě, až je mít nebudu? Mohou jít do lesa sázet stromky, práce je tam habaděj,“ píše čtenář Aleš Kolečko v diskuzi Seznam Zpráv.

„Co dělají hoteliéři na celém světě? Také takto pořád brečí? Tak ať jdou pracovat tam, kde je potřeba. Stejní jako umělci, to jsou také takoví chudáci a potom nám posílají fotky z Dubaje nebo Miami,“ rozčiluje se diskutující Václav Syrový.

„Tyhle reakce jsou pro mě osobně velmi zajímavé. Zaprvé si myslím, že jsou dané velkou pozorností, která se na tahanice kolem gastronomie soustředí dlouhodobě. V posledních letech to byly spory o zákaz kouření nebo zavedení EET. Lidé pak mohou být z mediální pozornosti upřené na hospody unavení a následně reagovat, že přece existují i jiné obory, které potřebují pomoci,“ myslí si restauratér Matouš Petráň, spolumajitel podniku Dish na pražských Vinohradech.

„Lidé si neumí představit, že restaurace je vlastně taková továrnička, která zahrnuje nákup, výrobu, odbyt a všechny navázané procesy. Běžný zákazník vidí jen hospodského, nemá povědomí, jak celý podnik vlastně funguje a že jen náklady na mzdy šplhají do statisíců. Do toho slyší vyjádření odboráře Dufka, podle kterého nemáme mít 40 tisíc hospod a oběd má stát stovku. Pak se upevňuje názor, že jen okrádáme lidi,“ dodává Petráň.

V diskuzích se objevují i opačné názory, které označují kroky vlády vůči gastronomii jako oboru za likvidační a vyjadřují restauratérům podporu.

„Lidi, pojďme a podpořme naše oblíbené restaurace a hospody třeba zakoupením a nevyužitím voucherů. Chlapci na vsi, udělejte sbírky, beztak tam ty peníze necháváme a prostě mu je zaneste i bez piva. Mnozí to mají fakt těžké,“ burcuje čtenář Michal Bud.

Podle sociologa Jiřího Vinopala, který se zabývá rolí piva a pohostinských zařízení v české společnosti, si řada Čechů uvědomuje, že jim s mizejícími hospodami mizí i důležité společenské instituce. „Existují skupiny, pro které jsou otevřené hospody zásadní pro zachování sociálních vazeb. Ne všichni dokážou jednoduše přenést svůj život do online prostředí a nestačí jim vidět kamarády přes video nebo venku na zahradě. Udržení hospod není jen záležitost osobní, ale společenská.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené