Český miliardář chce být americkou jedničkou. Vsadil na „podezřelé“ uhlí

Miliardář Tykač se vydal skupovat americké firmy těžící uhlí. Loni v červnu koupila Tykačova skupina Sev.en Energy minoritní podíl v důlní firmě Corsa Coal v americké Pensylvánii, krátce nato plně ovládla společnost Blackhawk Mining, která těží uhlí v Kentucky a Západní Virginii. Na přelomu roku pak vstoupila do další americké firmy vlastnící těžební práva. Ani to ale nemá být konec.

„Díváme se dál na americké metalurgické uhlí, protože tyto společnosti jsou stále hodně fragmentované. Celé odvětví v USA si říká o konsolidaci,“ vysvětluje Alan Svoboda, výkonný šéf Tykačovy skupiny pro zahraniční expanzi a obchod.

Tykačova expanze v USA se má v budoucnu týkat hlavně koksovatelného uhlí určeného pro metalurgii. „Zajímá nás uhlí, které se používá pro výrobu železa. Tedy ne energetické, ale spíš chemické uhlí. Je to nenahraditelná surovina pro výrobu oceli a ještě mnoho let bude. Navíc při jeho zpracování nedochází k takovým emisím jako při spalování uhlí pro energetické účely,“ říká manažer.

Uhelná expanze v USA je odlišná od dosavadního Tykačova uhelného podnikání v Česku či Austrálii, kde se věnuje především energetice.

„V USA jsme loňskými akvizicemi vyrazili do oboru, který jsme neznali, ale který, jak se ukazuje, má velký potenciál,“ říká Svoboda. „Koneckonců to dokládá i fakt, že ceny metalurgického uhlí stouply za těch 12 měsíců, co jsme v Blackhawk Mining akcionáři, o více než 100 procent.“

Orientace na metalurgii je podle Svobody také jedním z důvodů, proč společnosti Blackhawk loni až o 40 procent klesla těžba v jejích dolech.

Za propadem těžby i výnosů stála jednak covidová krize a všeobecný pokles poptávky po oceli, zároveň ale také – jak říká Svoboda – odklon od energetického uhlí. „Blackhawk měl na těžbě termálního uhlí pro energetiku historicky ještě nějaký podíl, my ho ale postupně utlumujeme a budeme se soustředit na těžbu uhlí koksovatelného,“ uvedl.

Podle Svobody došlo ve Spojených státech ke konsolidaci na straně odběratelů koksovatelného uhlí, tedy u amerických oceláren, které se spojovaly do větších celků. „Teď je načase, aby také oblast těžby amerického metalurgického uhlí šla stejnou cestou. My k těmto plánům chceme přispět,“ dodává.

Díky loňským akvizicím je Tykač dnes v USA druhým největším těžařem koksovatelného uhlí. V americkém uhelném tažení chce pokračovat, jedná o dalších akvizicích, a dokonce – jak tvrdí Svoboda – aspiruje na prvenství v oboru: „Kdyby se nám povedla jen jedna z dalších příležitostí, o kterých jednáme, tak bychom se nejspíš stali v americkém metalurgickém uhlí jedničkou a byli tahounem uhelné konsolidace v USA,“ říká manažer.

Ve specifické uhelné branži, která je předmětem Tykačova zájmu, panují zvláštní poměry. Uhlí obecně má dnes na kapitálovém trhu nálepku „špinavého fosilního paliva“, takže se z něj stahuje část investorů a odklání se od něj finanční trh: stále víc bank a pojišťoven odmítá uhelné projekty financovat. Podle Svobody finančníci ne vždy dokážou rozdíl mezi různými typy uhlí rozpoznat.

„Zavládla v tom určitá iracionalita. Někteří compliance officeři, kteří mají na starosti pravidla, podle kterých finanční instituce mají fungovat, nerozlišují mezi energetickým a koksovatelným uhlím. I my jsme na to narazili. Jsou instituce, které to rozlišení nevnímají nebo nemohou, protože vnitřní předpisy jsou příliš restriktivní. Ale řada institucí pořád rozumí tomu, že metalurgické uhlí je surovina pro výrobu železa, nikoliv zdroj energie,“ říká Svoboda.

Fosilní nálepka podle něj zatím trh těžby metalurgického uhlí zásadním způsobem nesvazuje.

Uhelná aktiva vycházejí z módy, ale na druhou stranu jsou snáz ke koupi, protože se z nich stahují někteří investoři. Trh navíc rozkolísala covidová krize. Což je pro akvizice dobré prostředí.

„Během covidového roku jsme jako investoři byli velmi aktivní, protože ta situace přinesla řadu příležitostí,“ říká Svoboda. „Dívali jsme se na možnosti, jak investovat do energetického uhlí jak v Americe, tak v Austrálii, což je druhý obrovský trh, kde se produkuje uhlí pro globální poptávku,“ popisuje.

Americká investice z přelomu loňského a letošního roku do portfolia těžebních práv je další nová oblast, která se před Sev.en Energy otevřela. „Další obdobné investice jsou v běhu, uvidíme, jak se je podaří dokončit,“ říká Alan Svoboda. A dodává, že záběr jeho skupiny se neomezuje jen na USA, Austrálii a Evropu, ale ani výhradně na uhlí.

„Zajímá nás obecně těžba nerostných surovin, mohou to být i drahé kovy a podobně. A třeba u vzácných kovů přicházejí v úvahu lokality i v Africe a Jižní Americe, takže se začínáme trochu dívat i tímhle směrem.“ Na další nákupy má podle něj Sev.en Energy k dispozici řádově „vyšší stovky milionů dolarů“.