Hlavní obsah

Co je neekologické, to se zdaní. Jak chce Česko ozelenit ekonomiku

Foto: Shutterstock.com/narong sutinkham

Míra recyklace hliníkových obalů byla v roce 2019 v České republice jen na úrovni 22 procent.

Reklama

15. 9. 7:12

Česko má svou první strategii přechodu k cirkulární ekonomice. Mluví například o podpoře sdílení, oprav nebo o zdanění primárních surovin.

Článek

Cirkulární ekonomika, kde se odpad stává zdrojem, bude také v České republice nahrazovat současný lineární model hospodaření, který se vyznačuje hromaděním odpadu.

Článek si také můžete pustit v audioverzi.

Transformaci ekonomiky popisuje dokument Ministerstva životního prostředí s názvem Strategický rámec cirkulární ekonomiky 2040, který resort chystal tři roky. Zabývat se jím bude vláda. Absenci dokumentu Česku vytýkala Evropská komise.

Materiál obsahuje řadu nápadů na změny v oblasti celého životního cyklu výrobků, od těžby surovin přes design a produkci věcí, distribuci a spotřebu až po sběr a recyklaci. Změny jsou nevyhnutelné z mnoha důvodů. Například kvůli demografickému vývoji (podle OSN bude na Zemi v roce 2050 žít deset miliard lidí), rostoucí spotřebě zdrojů, potravin, energií a vody, ale také kvůli klimatickým změnám.

Česká republika si tím zároveň otevře cestu k evropským dotacím a prostředkům z Národního plánu obnovy. Z tohoto fondu by země mohla čerpat až 172 miliard korun. Prostředky by měly pomoci zemi vyvést z krize vyvolané pandemií covidu-19.

Vyšší daně u písku i plechovek

Jednou z navrhovaných ingrediencí stratégů, jak zabránit plýtvání, jsou změny daní a poplatků. Do detailu se však nejde. Více zdanit by se mohly výrobky, které není snadné sbírat a recyklovat. „V důsledku toho by byla výroba těchto předmětů dražší a mohlo by to být podnětem k výrobě alternativ,“ píše se v dokumentu.

Daně by se mohly zvednout také u primárních surovin, konkrétně například u těžby písku a štěrku tak, aby se stimulovalo využívání recyklátů ve stavebnictví. Zdanění se jako možné opatření navrhuje také u spalování odpadů. To už má v praxi řešit nedávno schválený zákon o odpadech, podle kterého by měl poplatek za ukládání na skládky postupně růst z nynějších 500 korun na 1850 korun v roce 2029.

Řada obcí v současnosti dotuje odpadové hospodářství a nepřenáší na obyvatele plné náklady spojené s likvidací odpadu. V roce 2019 byly průměrné roční náklady obcí na jednoho obyvatele 1000 korun a polovinu přispívaly ze svého. Připouští se také možnost zdanění některých jednorázových plastů.

Naopak by se mohla snížit DPH u oprav některých výrobků, aby se prodloužil jejich život. Daň z přidané hodnoty už se snížila v květnu 2020 na opravy obuvi, textilu a servis kol.

Podporovány mohou v budoucnu být také oblasti sdílené ekonomiky a oblast výzkumu a vývoje inovací, bez nichž se transformace na oběhové hospodářství neobejde. Možností je také nasměrovat daňové pobídky do výrobků se specifickým obsahem recyklovaného materiálu. „Podobná opatření v oblasti opraveného, renovovaného a repasovaného zboží a služeb by mohla podpořit úsilí o předcházení vzniku odpadů,“ píše se ve strategii.

Každý vyhodí 80 kilogramů jídla

Celosvětově stoupá množství vyprodukovaného odpadu. Do roku 2050 by při současném tempu mohl jeho objem stoupnout ze dvou miliard tun ročně na 3,4 miliardy tun. K největšímu plýtvání dochází při výrobě, zpracování a spotřebě potravin.

Každoročně se ztratí nebo vyplýtvá 1,4 miliardy tun jídla, zhruba jedna třetina. Průměrný Čech vyhodí zhruba 80 kilogramů jídla ročně. Informace o potravinovém odpadu by měly být transparentnější.

Neustále se zvyšuje také odpad z obalů, který v roce 2018 dosáhl v Evropě nového rekordu – 174 kilogramů ročně na osobu.

Textilní průmysl představuje po potravinách, bydlení a dopravě největší zátěž pro životní prostředí z hlediska využití primárních surovin a vody. Má co dohánět v oblasti recyklace, protože globálně najde druhý život jen jedno procento všech textilií, zbytek končí v komunálním odpadu a na skládkách. Stovky tun mikrovláken končí v moři.

Cirkulární strategie mluví o nutnosti navýšení podílu recyklace a zároveň o podpoře vytváření obchodních modelů, které nebudou preferovat rychlou módu.

Od roku 2025 evropská legislativa stanovuje povinnost odděleného sběru textilu. Evropská unie je největším světovým trhem s textilem a oděvními výrobky. Evropané spotřebují ročně devět až 27 kilogramů textilu, přičemž až 11 kilogramů vyhodí. Množství zakoupeného oblečení mezi lety 1996 a 2012 vzrostlo o 40 procent.

Ministerstvo životního prostředí dále navrhuje zvážit zavedení zálohového systému, který dosud odmítalo. Komerčně se zatím systém v Česku nově objevil u skleněných lahví Mattoni a Kofola.

Zajímavým nápadem, jak předcházet vzniku odpadu, je zvýhodnění zohlednění životního cyklu výrobků ve veřejných zakázkách. V tendrech by tak mohly mít větší šanci věci, které déle vydrží.

Strategie obsahuje další desítky víceméně obecných opatření, která zahrnují například oblasti ochrany vody, digitalizace, infrastruktury a jiných oblastí. Podporovat by se také mohla výstavba bioplynových stanic ve městech, dostupnost nebalené pitné vody na veřejných místech nebo precizní zemědělství. Pro zvýšení důvěryhodnosti připadá v úvahu vytvoření systému certifikace druhotných surovin.

Podle experta na cirkulární ekonomiku Vojtěcha Voseckého strategie důležitým krokem, ale měla by jít víc do detailu.

„Z velké většiny jsou cíle deklaratorní, bez jasného data, čísla a procenta čeho, kdy a jak by se mělo reálně dosáhnout. Kolik se na to chce vynaložit financí není bohužel taky jasné. Není jasné, jestli cíle závazné a kdo bude zodpovědný za jejich plnění,“ uvedl. Podle něj by se mělo na ministerstvu vytvořit speciální oddělení, které bude kroky navenek koordinovat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované