Hlavní obsah

Co přinesou Trump či Biden světu. V sázce může být i budoucnost NATO

Foto: Profimedia.cz

Americké volby rozhodnou o dalším fungování NATO.

Reklama

2. 11. 2020 18:34

Americké prezidentské volby by měli pozorně sledovat i obyvatelé Číny, Ruska nebo Blízkého východu. Obhajoba mandátu Donalda Trumpa nebo předání vlády demokratovi Joe Bidenovi ovlivní i situaci v jejich zemích.

Článek

Když před čtyřmi lety zvítězil Donald Trump v boji o Bílý dům, bylo jedním z jeho hesel America First (Amerika na prvním místě). Trump se ho také během svého prvního mandátu skutečně držel, což ale v mezinárodní politice přineslo více izolacionismu, ústup od volného obchodu i oslabení vztahů s dlouholetými spojenci.

Demokrat Joe Biden slibuje, že bude jiný. Půjde ale o radikální změnu politiky? Vždyť například těžiště pozornosti americké zahraniční politiky se už za časů Baracka Obamy přesunulo do Asie a Trump tento trend obchodní válkou s Čínou jen potvrdil.

Ať už ve volbách vyhraje kdokoliv, čeká ho celá řada výbušných témat. Ať už jde o pokračování mocenského soupeření s Čínou, války na Blízkém východě, či odstrašování Íránu a Severní Koreje od jejich jaderných ambicí. Zajímavé bude sledovat i americkou politiku vůči Rusku – právě to se podle zdrojů z tajných služeb opět snaží ovlivnit hlasování ve prospěch Trumpa.

Pojďme se podívat na geopolitické výzvy, které nového prezidenta v příštích čtyřech letech čekají.

Čína: spíše změna stylu než politiky

Obchodní válka s Čínou a zhoršování vzájemných vztahů dvou nejsilnějších ekonomik světa se stalo jedním z nejsilnějších momentů Trumpova prezidentství. Bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost H.R. McMaster minulý týden prohlásil, že Čínu považuje za největší bezpečnostní hrozbu, které nyní Spojené státy čelí: „Myslím, že kdokoli složí 20. ledna přísahu, musí posílit mezinárodní spolupráci,“ řekl v rozhovoru pro televizi CNBC. Dodal přitom, že Čína zvýšila od 90. let své vojenské výdaje o 800 procent, a to v dobách míru.

McMaster také zdůraznil, že konflikt s Čínou nemají jen USA, ale celý svobodný svět. Čína nejen ohrožuje své sousedy, ale také se snaží vyvážet svůj autoritářský model vládnutí.

Generálova slova o mezinárodní spolupráci více než Trump splňuje Biden – právě on slibuje, že bude při jednáních s Čínou více sázet na spolupráci se spojenci, zvláště s těmi z Evropy.

Jak píše analytička Marianne Schneiderová-Petsingerová z think tanku Chatham House, zůstává pro USA prioritou „vytyčení hřiště s Čínou a soustředění se na domácí ekonomiku“, nehledě na to, kdo bude v Bílém domě.

Úplný obrat ve vztazích s Čínou tedy rozhodně nenastane – spíše změna rétoriky a taktiky. Není například pravděpodobné, že by Biden rušil Trumpem uvalené sankce na čínský telekomunikační gigant Huawei. S pomocí spojenců ale může vyvinout větší tlak prostřednictvím Světové obchodní organizace.

„I pokud vyhraje Biden, vnímání současného světa perspektivou nové studené války s Čínou bude silné a bude ovlivňovat americkou strategii jako celek,“ řekl pro Seznam Zprávy Ondřej Ditrych, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů.

Biden v Bílém domě by podle něj znamenal další kroky k dělení světa po ideologické (spojenectví demokracií) nebo technologicko-ekonomické linii, obnovu multilaterální architektury, víc odstrašování, ale méně kontroly zbrojení a odzbrojení. Bidenovo vítězství by také přineslo větší pozornost USA ke globálním tématům, jako je změna klimatu (na toto téma připravujeme článek na úterní dopoledne).

V případě Trumpova vítězství se pak podle analytiků dá očekávat pokračování současného tlaku na Čínu, který se děje prostřednictvím uvalování cla na čínské zboží. Ta však škodí i americké ekonomice a prodražuje zboží pro americké spotřebitele.

Odchod z NATO? Nepravděpodobný

Evropany bude nejvíce zajímat, co přinesou americké volby transatlantickým vztahům a co budou znamenat pro budoucnost Severoatlantické aliance. O té se přitom dosavadní americký prezident nevyjadřoval právě diplomaticky – označil ji za zastaralou a opakovaně kritizoval spojence za příliš malé finanční prostředky investované do vlastní obrany. Dvě procenta HDP, na nichž se členové NATO dříve shodli, bude po pandemii koronaviru dodržet těžší než kdy dříve. Splní pak Trump své výhrůžky?

První čtyři roky Trumpova prezidentství provázely jeho spory s Evropany, výsledek listopadových voleb tak mnozí chápou jako bod zlomu, který může vést k úplnému zhroucení dosavadního partnerství (v případě vítězství Trumpa), nebo naopak k návratu ke starým časům (Biden). Pravda ale bude zřejmě někde uprostřed – malé příspěvky na obranu vyčítal spojencům i Trumpův předchůdce Obama, Trump na druhou stranu nejednal zdaleka tak radikálně, jak by naznačovala jeho občas chaotická rétorika.

Jisté riziko amerického odchodu z Aliance nicméně existuje: „Pokud obhájí Trump, nelze vyloučit ani bouchnutí dveřmi, kdy Spojené státy z NATO odejdou. NATO by se v takovém krajním případě mohlo stát rukojmím neshod mezi Washingtonem a Berlínem, které nemají zdaleka jenom bezpečnostní dimenzi. Ale nepovažuji to za moc pravděpodobný scénář,“ myslí si politolog Ditrych. Připomíná přitom, že spor ohledně nerovnoměrného sdílení břemene – jak ho vnímají Američané – vznikl skoro bezprostředně po vzniku NATO.

Zatímco v jedné části Evropy (představované zejména Francií) vyvolávají Trumpovy hrozby snahu po větší samostatnosti v bezpečnostní oblasti – tedy budování společné evropské obrany –, v dalších státech, jako je Polsko, zůstává obrana nerozlučně spjata s USA a angažmá v NATO.

Blízký východ: Palestinci doufají v Bidena

Trump po svém nástupu sliboval, že ukončí „směšné a nekonečné války“ na Středním východě. To se mu ale zatím nepodařilo, v Afghánistánu bojují američtí vojáci už dlouhých 19 let. USA sice uzavřely dohodu s Tálibánem a část svých sil stáhly, bezpečnostní situace v zemi ale neumožňuje, aby odešli všichni. Navzdory tomu, že by USA chtěly stáhnout všechny vojáky do května příštího roku.

„Biden je zkušený politik a jeho politika se bude pravděpodobně pohybovat směrem ke snižování, ne-li k úplnému ukončení válečných snah USA,“ tvrdí bezpečnostní analytik Benjamin H. Friedman. V tom se s ním shoduje i Ondřej Ditrych: „Biden není žádný intervencionista,“ říká.

Biden nicméně mluví i o tom, že v některých zemích, jako je právě Afghánistán, Sýrie či Irák, bude i nadále potřeba ponechat protiteroristické jednotky.

Větší spor mezi oběma kandidáty panuje v otázce Íránu. V době, kdy administrativa Baracka Obamy uzavírala mezinárodní dohodu o kontrole íránského jaderného programu (známou pod zkratkou JCPOA), byl Biden Obamovým viceprezidentem. Trumpův jednostranný odchod od dohody, která podle jaderných inspektorů fungovala, proto podle očekávání kritizuje a k dohodě se chce vrátit.

„Myslím, že v případě jeho zvolení návrat k JCPOA v úvahu přichází, nemůže ale jít prostě o návrat o pár kroků zpět k původní dohodě ignorující dynamiku posledních let a pozice spojenců (Izrael, Saúdská Arábie). Dá se očekávat, že budou zahájena nová jednání, ” domnívá se Ditrych s tím, že bude záležet na tom, kam bude Írán ochoten zajít třeba stran svého raketového programu. „Výsledek bude nejistý,“ dodává.

Pokud by ve volbách vyhrál Trump, bude zřejmě konfrontace s teokratickým režimem pokračovat a dá se očekávat více pokusů o destabilizaci regionu ze strany Teheránu. Írán se ostatně podle amerických tajných služeb pokouší – podobně jako Rusko – útočit na americké volby pomocí hackerských útoků. I ajatolláhové by zřejmě v Bílém domě viděli raději Trumpa než Bidena, který by jim nedopřál argumenty k jejich tradiční rétorice o zlém satanovi představovaném Spojenými státy.

Velké očekávání panuje kolem voleb i mezi Izraelci a Palestinci. Zatímco druzí jmenovaní doufají v Bidenovo vítězství, které by změnilo Trumpovu jednostranně proizraelskou politiku, většina Izraelců by si podle průzkumu přála Trumpovo setrvání v Bílém domě.

Biden by nepochybně více tlačil židovský stát k uzavření dohody s Palestinci, Trump se svou „dohodou století“ naopak takřka stoprocentně vyhověl zájmům svého spojence Benjamina Netanjahua. Pro vývoj konfliktu ale bude zřejmě důležitější nalezení nových vůdců na obou stranách – nahrazení stárnoucího Mahmúda Abbáse v čele palestinské samosprávy i korupcí oslabeného Netanjahua v čele izraelské vlády.

Rusy Trump zklamal, Biden může být horší

Téma Rusko a jeho ovlivňování amerických prezidentských voleb se vracelo Trumpovi celé čtyři roky. V současných americko-ruských vztazích lze nalézt zajímavý paradox: zatímco Trumpova administrativa Rusku nijak nevycházela vstříc, opakovaně na něj uvalovala sankce a bránila dokončení plynovodu Nord Stream II, samotný prezident se naopak svého ruského protějška Vladimira Putina zastával a vyvolával pocit, že mu Kreml do Bílého domu skutečně pomohl.

Pokud ale vyhraje demokrat Biden, mohou nastat pro Rusko ještě těžší časy - Kreml je navíc po otrávení Navalného a ekonomických problémech nyní ve slabší pozici než před čtyřmi lety.

Foto: Profimedia.cz

Ruský prezident Vladimir Putin

„Pokud bude zvolený Biden, budeme čelit konsolidaci Západu s antiruským programem,“ řekl agentuře Bloomberg Andrej Kortunov z Kremlem placeného think tanku Rada pro mezinárodní vztahy.

Politolog a odborník na Rusko Mark Galeotti si ale nemyslí, že by Rusové od Bidena očekávali o moc tvrdší přístup. Navzdory tomu ale také nečekají další „reset“ ve vzájemných vztazích. „V Trumpovi se velice zklamali a chybí jim staré dobré předvídatelné Spojené státy. Otázky jako kontrola zbraní budou brány opět vážně. myslím, že tedy očekávají ostřejší rétoriku, ale už přizpůsobili své uvažování na prezidentství Bidena,“ napsal Galeotti Seznam Zprávám.

Severní Korea: průlom se nečeká

Severokorejský diktátor Kim Čong-un dokáže tlaku ze Spojených států účinně vzdorovat jako málokdo. Jím vedený stát jako jediný prováděl v novém tisíciletí testy jaderných zbraní, odpálil svoji vůbec první mezikontinentální balistickou raketu a hrozil dopadem raket do vod poblíž amerického území na ostrově Guam.

Donald Trump střídal vůči Kimovi různé tváře – jednou o něm mluvil jako o „rakeťákovi“ a sliboval mu „oheň a zuřivost“, podruhé ho označil za skvělého vůdce a přítele. Oba vůdci se poprvé setkali v roce 2018 na summitu v Singapuru. Poté v únoru 2019 následovalo druhé kolo rozhovorů ve Vietnamu, ale tento summit skončil předčasně po zjevné roztržce.

„Nedomnívám se, že je v dohledu nějaký průlom. Zdá se mi, že Američané v posledních desetiletích vyzkoušeli, v některých případech opakovaně, širokou paletu přístupů. A ničeho, co by se dalo považovat za větší úspěch, nedosáhli. Pro to se patrně budou muset změnit podmínky on the ground,“ řekl Seznam Zprávám politolog Ditrych.

K jednáním s Kimem se tak může vrátit i Joe Biden, předvídání vývoje v této otázce je ale takřka nemožné.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované