Článek
Coca-Cola se na české – tehdy československé – území poprvé dostala už v roce 1945. Přivezla ji sem spojenecká vojska americké armády. A nápoj tady zabodoval.
V roce 1968 proto konzervárny a lihovary Praha projevily zájem černou limonádu také vyrábět a začala korespondence se zástupci Coca-Cola Company. „Do New Yorku pak v dalších letech poslali návrh smlouvy a výrobu slibovaly naplánovat v samém středu Československa – v Modřicích,“ říká Dan Timotin šéf české Coca-Cola HBC s tím, že právě srdce země bylo ve smlouvách výslovně zmiňováno.
Obě země si mezi sebou vyměnily několik dopisů a smluv. Nejprve závod přísným výrobním podmínkám nevyhovoval, ale nakonec 1. července roku 1971 mateřská firma licenci do země pustila. A na podzim téhož roku se v socialistickém Československu začal imperialistický nápoj skutečně vyrábět.
„Tehdy bylo možné získat Coca-Colu jen na mezinárodních letech, mezinárodních vlacích, Tuzexu nebo ve speciálních restauracích. Byla to vzácnost a najednou se začala v Modřicích vyrábět,“ dodává Timotin. Mimochodem ČSSR se tehdy stalo 4. socialistickou zemí, kde se nápoj vyráběl. Už byl v Bulharsku, Maďarsku i Jugoslávii.
Recept se za celou dobu nezměnil. Je stejný pro celý svět. „Jenom se musí upravit pro jednotlivé lokální zdroje vody a podobně,“ dodává Timotin s tím, že tajemství receptu on sám nezná. „Je to nejpřísněji střežené tajemství a znají ho dva lidé na světě,“ dodává Timotin.
Výrazně se ale změnila výroba. Zatímco před padesáti lety stálo u linky poměrně dost dělníků, dnes je ve výrobě minimum lidí. „Dnes máme na stejné lince mnohem méně lidí, ale víc IT specialistů,“ dodává Timotin s tím, že výrazně jiná je i produkce.
Padesát let zpátky sjížděly z linky jen ikonické lahve ve skle o objemu 250 ml a ročně se jich tu vyrobilo přes 18 milionů litrů. Dnes je balení i příchutí daleko víc a roční produkce se počítá přes 200 milionů litrů.
A změnila se i cena. Zatímco tehdy byla Coca-Cola na pultech za 2,50 Kčs, dnes se stejná lahev prodává téměř za desetkrát více.
