Hlavní obsah

Deník z nemocnice: Covid kosí i saniťáky. Nakazili se v práci

Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

Saniťák Michal vozí lidi s covidem. Už ho měl. Vysoké horečky, bolesti zad, dodnes se mu úplně nevrátila chuť.

Reklama

23. 10. 14:45

Reportér Seznam Zpráv popisuje zblízka práci lékařů a sester v jedné z nejvytíženějších nemocnic v republice.

Článek

Uherskohradišťsko, region s největšími nárůsty lidí nakažených covidem-19 posledních týdnů.

Zdravotní personál v místní nemocnici pracuje na hraně svých možností. Vedení už zveřejnilo výzvu, v níž žádá dobrovolníky na výpomoc.

Přihlásil jsem se. Jmenuji se Jan Novák a toto je další zápis v mém deníku.

Tentokrát jsem pomáhal saniťákům.

Kolego, drž se

„Bude to Pavel s Michalem. Jeďte přímo do koronárky. Pacient covid pozitivní,“ zaslechnu z místnosti dispečinku. Je čtvrt na osm ráno, jsem oblečený do saniťáckých kalhot a červené flísové mikiny, kterou mi půjčil osmatřicetiletý vedoucí útvaru dopravy Vlastislav Blizňák.

Zrovna někomu volá: „Kolego, jak je?“ „Ajajaj.“ „S tím se netrap. Prostě se to bude muset zvládnout.“ „Drž se.“

Ukončí hovor a uvádí mě do obrazu. „To byl náš garážmistr. Je pozitivní a dost se zhoršil. Má vysoké teploty a bolesti zad. Nemohl vůbec vstát z postele.“

Dispečerka podává vedoucímu lísteček a sedáme do sanitky. Na neurologické ambulanci vyzvedáváme staršího pána, kterého vezeme po vyšetření domů. „Vezměte si roušku, pane,“ upozorňuje ho Vlastislav a vyrážíme do třináct kilometrů vzdálených Březolup.

Po cestě mi šéfsaniťák představuje své oddělení. Mají devatenáct sanitek. Šest je interních, které vozí pacienty po areálu nemocnice, jedna je upravená na převoz zesnulých do pitevny, zbytek pro externí výjezdy.

Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

Chcete pomáhat? Půjdete k interním, řekl mi šéf saniťáků, když jsme se vrátili z Březolup.

Půjdete k interním

Největší krize je prý právě teď. „Do začátku září jsme ještě tak tak odolávali. Teď mám tolik lidí na neschopence, že vůbec nevím, jak poskládám další týden. Chlapi jedou na krev,“ konstatuje Vlastislav Blizňák.

Na neschopence má dvanáct lidí, deset z nich včetně zmiňovaného garážmistra, je pozitivních. Podle všeho se nakazili v práci. „Není se čemu divit. Interní saniťáci převážejí denně spoustu pacientů s covidem,“ krčí rameny, a když pacienta vysadíme, řekne mi cestou zpátky: „Chtěl jste pomáhat? Tak půjdete k interním.“

Dostanu dva parťáky. Emil je také dobrovolník. Avšak na rozdíl od mě je to skutečný sanitní záchranář, který jezdil v Mladé Boleslavi a teď vypomáhá zde. Petr pracuje na oddělení už léta.

Oblékáme se do ochranných obleků. Pacienta s kyslíkovou bombou převážíme na jednotku intenzivní péče. Blouzní a nevnímá. Doprovází nás sestřička Hanka z infekčního, a když se vracíme zpět, Hanka si v prázdné sanitce povzdechne, že těžkých případů mají v poslední době příliš. „Nejhorší je ten pocit, že těm lidem neumíme pomoci.“

Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

Právě jsme se vrátili z výjezdu.

Na to nesahej

O několik minut později překládáme z nemocničního na ambulantní lůžko pacientku ve středním věku. Je milá a komunikativní, jenže ji vezeme na ARO. „Zařiďte, ať se do dvou týdnů vrátím zpět, syn slaví osmnácté narozeniny,“ říká mi před výtahem.

Odpovědět nedokážu, tak mlčím.

Pak přesedám do sanitky ke třicetiletému saniťákovi Michalovi. Převážně covid pozitivní pacienty máme dovézt z oddělení ošetřovatelské péče na rentgen, který je v budově naproti.

Během cest mi Michal vypráví, že už covid prodělal. Několik dní si protrpěl vysoké horečky, měl prý šílené bolesti zad a dodnes se mu úplně nevrátila chuť. Do práce nastoupil teprve toto úterý a během práce je mimořádně opatrný. „Koukej si vydezinfikovat i tu tvoji propisku a sešit,“ nabádá mě. „A na telefon v těch kontaminovaných rukavicích vůbec nesahej.“

Třináct kilometrů v chůzi

Procházíme oddělením, Michal nakoukne do jednoho pokoje a houkne dovnitř: „Nazdar, jak to jde…?“ Chvíli klábosí a pak mi řekne, že to je kolega saniťák, který se také asi nakazil v práci, jenže měl těžší průběh. „Přidal se k tomu zápal plic,“ říká Michal. „Ale už je dobrý, jde domů.“

Další pacient, kterého vedeme na rentgen, se nakazil v baru, kde pracoval. Včera prý volal manželce, ať mu připomene, aby - až se vrátí zase domů - napsal do novin a poděkoval lékařům, sestřičkám a všem v nemocnici. Prošel už třemi odděleními a všude prý byli skvělí.

Na konci směny jsem rozlámaný. Saniťák Martin mi říkal, že nachodí za dvanáctihodinovku 13 kilometrů. A když mi vyjedou záznam včerejší směny mých dnešních kolegů, je na něm 138 převozů pacientů, z toho 49 covidových.

„A to zvládlo čtyři a půl člověka. Ta půlka, to byl dobrovolník na půl směny,“ připomíná vedoucí dispečinku Lenka Bílková, co to je za výkon.

V předchozích dílech deníku jsme napsali:

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené