Hlavní obsah

Divadla hrají on-line a plánují hrát venku, krátí se jim rozpočty

Foto: Getty Images

Ilustrační snímek.

Reklama

7. 2. 22:09

Divadla v Česku jsou 11 měsíců zavřená. Sčítají ztráty, které jim způsobila opatření proti koronaviru, a hledají možnosti, jak se do budoucna dostat k divákům alternativními cestami.

Článek

Řeší, jak uživit své zaměstnance, a v případě soukromých divadel jak nezkrachovat. Není totiž zatím zřejmé, kdy by se publikum do divadel mohlo vrátit. I když se divadlo vysílá na internetu a na léto plánují další a další scény hrát pod širým nebem, paralyzovaná je už téměř rok důležitá mezinárodní spolupráce.

Divadla se kvůli šířící se pandemii zavřela loni před polovinou března. Když se první vlna pandemie zdála být překonána, na konec sezony se mohla otevřít - mnohá tak ale neučinila, neboť to shledala jako ekonomicky nevýhodné. Po divadelních prázdninách pak s další vlnou už neotevřela.

Velká divadla zřizovaná státem, městy či kraji mají ztráty nejméně v desítkách milionů korun. Protože ale musejí jako příspěvkové organizace končit s vyrovnaným rozpočtem, zřizovatel většinou ztráty dorovná. Důsledkem jsou ale krácené rozpočty na letošní rok. Ten se krátí jak třeba Národnímu divadlu, tak v Praze třeba Švandovu divadlu. ND dostalo od státu v návrhu rozpočtu o 20 milionů korun méně než letos, kdy byla dotace přes 900 milionů. Švandovo divadlo má příspěvek Prahy, která ho zřizuje, na letošek o pět milionů korun nižší, je to desetiprocentní pokles.

Pražská statutární divadla, k nímž Švandovo patří, zatím nedosáhnou na podpůrné vládní programy. Ředitel divadla Daniel Hrbek ČTK sdělil, že zřizovatel byl loni vstřícný a pomohl ztráty krýt, budoucnosti se ale bojí. „Za rok 2020 jsme přišli o tržby zhruba 13 milionů korun. I když se nám povedlo ušetřit díky úsporám a nižším nákladům na provoz, celkový propad činil víc než sedm milionů korun. Za první dva letošní měsíce nám budou chybět další tři miliony korun, což prozatím řešíme zrušením divadelních prázdnin, takže v létě budeme hrát,“ uvedl. Program divadla je závislý na tržbách, příspěvek Prahy pokrývá hlavně mandatorní výdaje.

Loni divadlo zrušilo 247 představení a 23 zájezdů v ČR. Omezilo plánování rozvojových projektů, nebude ani akce k říjnovému 140. výročí založení smíchovské scény. Divadlo je jako mnohá další aktivní v on-line prostoru, loni uspořádalo třeba silvestrovský program, v lednu uvedlo on-line premiéru komedie Zabíjejte popírače klimatických změn věnované střetu politiky a ekoterorismu. A 26. února chystá další on-line premiéru - inscenace AI: Když robot píše hru je prý první divadelní hra na světě napsaná umělou inteligencí.

Množství scén je ale soukromých či neziskových. Patří k nim třeba Ponec, první divadlo v Česku věnované tanci. „Ponec zažil nejsložitější rok ve své dvacetileté historii. Hrát pro veřejnost nemohl 169 dní, to je 46 procent roku. Na jaře jsme rušili více než 80 akcí a na podzim přes 60,“ sdělila ČTK zakladatelka divadla Yvona Kreuzmannová.

Festival Tanec Praha, který Kreuzmannová založila, se loni zaměřil na domácí umělce a open-air představení. „Museli jsme zrušit celý mezinárodní program, ale podpořili zásadní koprodukci v Řecku. Práce v Aténách pokračovaly i za lockdownu úspěšně, ale premiéra je stále nejistá, posouvá se měsíc za měsícem. V Praze má být v půli června, ale ještě vyčkáváme se zahájením prodeje,“ popisuje nejistou budoucnost.

Na festival se měl loni po 20 letech vrátit slavný choreograf William Forsyth, pandemie tomu zabránila a pořadatelé ho plánovali uvést v Praze letos. Zahraniční partner ale přestává počítat i s letošním červnovým termínem. „Takže to vypadá, že plán B bude opět na etapy - hlavní program, věřím, že i mezinárodní pro limitované publikum v červnu, pak Tanec Praha - Druhý dech v září, a kdyby ani to nestačilo, tak je šance těsně před vánočními svátky,“ věří stále manažerka festivalu.

Ne každé divadlo ale lze uvádět venku, jak uvádí třeba ředitel Divadla Viola Robert Tamchyna. „Naše večery jsou připraveny pro genia loci bývalé poetické vinárny. Navíc kapacita hlediště je 80 diváků, takže hraní pro 30 nebo 50 procent sálu znamená jen 24, respektive 40 lidí. A to už je zase ekonomicky složité,“ připomíná, že zvažovaná částečná uvolnění opatření nemusí nutně znamenat pro divadla kompenzaci doby uzavření.

„Rád bych věřil, že divákům chybí divadlo natolik, že za svými herci přijdou s respirátorem nebo i dražší vstupenkou a ještě chvíli třeba bez možnosti občerstvení. Ale kolik takových nadšenců bude?“ ptá se Tamchyna, který přemýšlí i o tom, zda budoucnost poznamenaná koronavirem ještě umožní setkání, kdy si herci a diváci byli fyzicky tak blízko, jako právě v komorním prostředí Violy.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované