„Já jsem to výbušné zařízení našel,“ spolužáci popisují okolnosti vraždy

Střední průmyslová škola chemická v Pardubicích. Po páteční evakuaci a následné likvidaci výbušného zařízení už tu není ani památky.

„Samozřejmě, že jsme o tom slyšeli,“ odpovídají studenti spěchající na takzvanou nultou hodinu začínající v sedm ráno. „Evakuovali nás. Museli jsme odejít vedlejším vchodem. Zasahoval tu policejní pyrotechnik. Všichni to zvládli bezvadně,“ přidávají detaily.

Až jeden student mimoděk utrousí. „Já jsem to výbušné zařízení našel.“

Je mu sedmnáct let, jméno zveřejnit nechce (Seznam Zprávy ho ale znají) a vypráví, jak se to celé seběhlo.

Byl pátek, půl druhé odpoledne, měl po vyučování a do popelnice před školou vyhodil plechovku od energy drinku.

„Všiml jsem si, že na dně popelnice leží černá sportovní taška. Myslel jsem si, že ji někdo někomu vzal ze šatny a hodil ji tam, jakože sranda…“ popisuje student. „Vytáhl jsem ji, že ji odnesu na vrátnici, ale přišla mi nějaká těžká a divně chrastila. Otevřel jsem ji a překvapilo mě, co bylo uvnitř. V papírové krabici byl papiňák s nějakým elektrickým obvodem a kolem něj hromada hřebíků. Vypadalo to, jako když kuře obložíte zeleninou,“ přibližuje student svůj nález.

Ihned ho prý napadlo, že by to mohlo být nebezpečné. „Už jsem viděl podobné nástražné zařízení ve filmech, tak jsem to raději odnesl ven,“ ukazuje do zeleného prostranství před budovou školy.

„Tašku jsem položil sem mezi stromy, protože kdyby to mělo bouchnout, tak část energie ty kmeny vezmou, maximálně to vysklí ‚káčko‘ (budova školy, pozn. red.) a pár aut. Pak jsme se spolužáky zavolali učitele, bývalého pyrotechnika, on to ohledal a zavolal policajty.“ Pod stromem mladík ukazuje drobné rýhy od pásu, které tam zanechal policejní pyrotechnický robot.

O hodinu později se do školy trousí další studenti, kterým vyučování začíná v osm. Většinou starší ročníky. Namátkou je oslovujeme. „Já jsem s ním chodil do třídy,“ odpoví jeden z nich.

Jaký byl devatenáctiletý student, který se podle policie pokusil vyhodit pardubickou školu do pověří a o den později brutálním způsobem zavraždil náhodného člověka ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Vysokém Mýtě?

„Byl takovej tichej, asociální, trochu divnej. Znal jsem ho víceméně jen od září, protože k nám do třídy propadl, když neudělal čtvrťák. Chvíli se mnou seděl v lavici, s nikým se moc nebavil, nesnažil se zapadnout, přišlo mi, že už mu je všechno jedno,“ popisuje osmnáctiletý Martin. Učitelé se ho prý snažili do kolektivu začlenit, ale nešlo to.

„Já jsem s ním několikrát mluvil, dávali jsme cigáro a vypadal normálně. Toto bychom do něj nikdo neřekli. Ani nebyl moc extra na sociálních sítích. Měl Facebook, ale účet už tam není. Že by chtěl někomu ublížit? To by nás ani nenapadlo. Ani nevím, proč si pak vybral zrovna Vysoké Mýto, když bydlel na intru v Chrudimi,“ krčí rameny a odchází do třídy, kam za nimi mají na první dvě hodiny dorazit policisté a psycholog.

Na trávníku u křižovatky na okraji Vysokého Mýta je improvizovaný pomníček. Leží tu svazek růží, kopretiny a asi tucet svíček. Některé stále hoří. Mnozí lidé z okolních domů a paneláku tragickou událost viděli na vlastní oči. Vyprávějí o pachatelově křiku, popisují detaily útoku i tělo oběti.

Dle policie zasadil devatenáctiletý student náhodnému chodci čtrnáct ran sekerou. Motiv? Ten zatím jasný není. „Útočník uváděl, že se chce pomstít svému okolí. V batohu měl ještě kladivo. V Mýtě se objevil náhodně, neměl k němu vztah,“ uvedl na pondělní tiskové konferenci vedoucí odboru obecné kriminality Milan Šimek.

„Doteď mám husí kůži, když si na to vzpomenu,“ říká žena venčící nedaleko pomníčku psa. „Detaily netřeba popisovat. Nikdo nechápeme, proč to udělal. Snad to policie vypátrá,“ pokřižuje se a kondoluje upřímnou soustrast pozůstalým.