Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Žijeme v období, kdy na populaci dopadají nejrůznější globální krize – od migrace, přes důsledky globálního oteplování a covid, po válku na Ukrajině,“ říká Jiří Horáček, vedoucí výzkumného centra Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).
V důsledku těchto krizí přibývá lidí, kteří zažívají pocit nejistoty. Ta se projevuje například tím, že nejsme schopní odhadnout, co se bude dít v nejbližších dnech.
„Za covidu jsme nevěděli, jestli půjdeme do práce, bude lock down, umřeme my nebo naši blízcí. Teď nevíme, jaká bude cena plynu, jak vyjdeme s penězi. A nejistota se velmi podepisuje na psychickém zdraví, protože je těžko unesitelná. Člověk potřebuje, aby byl schopný odhadnout, co bude dál,“ zdůrazňuje Horáček.
Nejistota je z fyziologického hlediska pro organismus totéž co stres. Je spojená se zvýšenou hladinou stresových hormonů, především kortizolu. A to se promítá do zhoršení duševního zdraví v oblasti některých diagnóz – přibývá například lidí s depresivní poruchou, úzkostnými a neurotickými potížemi. Za loňský rok se jejich počet zvýšil dvojnásobně až trojnásobně.
„To je opravdu výrazný nárůst, který byl dokumentován nejen v České republice, ale ve všech státech světa. Další věc, která byla pozorovaná, je větší počet sebevražedných myšlenek – tam ten nárůst je přibližně dvojnásobný,“ upozorňuje Horáček.
„Finanční problémy a otázka toho, jestli třeba budeme schopní zaplatit energie, patří do skupiny faktorů, které se podílejí na nejistotě. Naše zkušenosti jsou takové, že pacienti o ní nyní opravdu hodně hovoří,“ dodává.
Panické ataky i sociální fobie
Zvyšující se poptávku po konzultacích kvůli obavám z budoucnosti potvrzuje i Barbora Pšenicová z neziskové organizace Nevypusť duši. „Když se nezvedá adekvátně váš plat, ale zvedá se vám nájemné a cena za energie, může to mít vliv na vaši duševní pohodu. Zvlášť když máte třeba dvě malé děti,“ podotýká.
Přibylo podle ní především lidí, kteří přicházejí s úzkostnými obtížemi – od různých forem panických atak až po sociální fobii. „Ta je často spojována s dopady covidu. Lidé se více straní kolektivu, výrazně to pozorujeme i u mladších lidí.“
Pšenicová si všímá častějších návštěv lidí, kteří dříve na terapeutická sezení nedocházeli a psychologa vyhledávají poprvé v životě. Od pandemie covidu-19 také zaznamenala příliv mladistvých, kteří přicházejí s úzkostmi, depresemi nebo jinými psychickými potížemi.
Svou roli může sehrát i větší zaneprázdněnost rodičů. „Soudím, že mnoho lidí se teď kvůli probíhajícím konfliktům a krizím často soustředí na existenční otázky, a proto mohou nevědomě některé příznaky obtíží přehlížet,“ vysvětluje Pšenicová.
„Protože když mají starosti, kde budou bydlet a co budou jíst, je pro ně náročnější se věnovat nějakým jemnějším věcem. Tím může být třeba to, že jejich šestnáctiletý puberťák ztratil zájem o svoje kamarády,“ uvádí příklad.
Podle vedoucího psychologa NÚDZ Marka Preisse je zvyšující se zájem o terapie nebo psychologické konzultace vázaný na krizové momenty.
„Jde to ve vlnách – když se něco děje, jako je třeba válka na Ukrajině, lidé zúzkostní a mají tendenci navštěvovat odborníky více,“ objasňuje. Dalším efektem podle něj je, že psychoterapie je v posledních letech lépe přijímaná a mizí stigma psychických problémů.
Téma financí se na jeho sezeních objevuje pravidelně. „Jsou lidé, kteří mají s penězi problém dlouhodobě a občas to zmiňují. Téma to rozhodně je. Ale častěji nastává situace, kdy se lidé s takovými problémy potýkají dlouhodobě a ta současná situace to akcentuje,“ říká Preiss.
Jarmila Kubáňková pracuje jako statutární zástupkyně organizace Cesta z krize, která provozuje Linku první psychické pomoci (na čísle 116 123, pozn. red.). I ona se s problémy spojenými s finanční nejistotou setkává běžně.
„Málokdo volá na krizovou linku primárně s tím, že se propadá do chudoby. Nicméně v průběhu hovoru se k těmto tématům pravidelně dostáváme, a to v řádech jednotek procent,“ podotýká.
„Jelikož každý rok narůstá počet hovorů, roste i počet hovorů s tímto tématem, ovšem procentuálně je tato problematika zastoupena stejně jako minulé roky,“ doplňuje.
I na Lince první psychické pomoci zaznamenali nárůst u dospělých v oblasti problémů s úzkostí nebo apatií, a to o asi 15 procent. Na Lince pro rodinu a školu 116 000 rostou počty hovorů s tématem sebepoškozování a sebevražedných tendencí u nezletilých, a to o zhruba 10 procent.
„Volající referují o dlouhotrvajícím stresu, který nemají pod kontrolou. Například při celém pracovním úvazku a péči o rodinu už nemají kapacitu na přivýdělek, ani na to plánovat – nemohou si vybrat, kdy jim přijdou vyšší zálohy za energie ani kdy zdraží potraviny. A právě fakt, že nejsou ani trochu pány situace, je pro mnoho z nich to nejtěžší,“ vysvětluje Kubáňková.
Jak (si) můžeme pomoci
Oslovení odborníci přikládají také rady, jak se stresu z nejistoty nebo duševním obtížím můžeme alespoň trošku bránit.
„Je dobré o nejistotě vědět – že s ní lidská psychika těžko nakládá, že to je opravdu stresující moment. A samo o sobě vědomí, že je doba objektivně plná nejistoty, může lidem ulevit,“ říká Horáček.
Efektivní jsou podle něj také relaxační techniky, jako je například technika všímavosti čili mindfulness. „Vřele pacientům doporučuju, aby se postupně učili jednoduché techniky, kterými mohou snížit stres, který z nejistoty vyplývá a dopadá na ně,“ podotýká.
Doporučuje také krátké pohybové aktivity. „Stačí deset, dvacet minut denně. A může to být úplně cokoliv. Je důležité cvičení držet ve struktuře dne - jakmile máme jakoukoliv základní strukturu, náš pocit nejistoty se zásadně změní.“
Upozorňuje také na nadbytečné pití alkoholu nebo jiných návykových látek. „Stres z nejistoty samozřejmě svádí člověka k tomu, aby sáhl po nějakém takovém nástroji. Čekáme také nárůst lidí se závislostmi,“ varuje Horáček.
„Když si někdo neví rady, může zavolat na linku důvěry nebo zajít do krizového centra. Myslím, že hodně často se stačí ,jen‘ s někým poradit – lidé třeba zjistí, že ve skutečnosti mají nějaké finanční rezervy a že věci jsou řešitelné,“ doplňuje Preiss.
Jarmila Kubáňková zase připomíná, že některým lidem pomáhá si uvědomit, že pokud budou psychicky strádat, nikomu a ničemu to nepomůže.
„Pomoci ostatním i sobě mohu daleko lépe, když se budu udržovat v co nejlepší fyzické i psychické kondici. Takže my volajícím doporučujeme, aby se nestyděli myslet i na sebe a věnovali se činnostem, které je těší,“ popisuje.
Pokud člověk nedochází v současné době k terapeutovi, Barbora Pšenicová doporučuje kontaktovat krizovou linku – třeba už zmiňovanou Linku pro rodiče a školu nebo Linku první psychické pomoci.
„Jsou schopní vás navést do systému pomoci, kde můžete začít. Navíc s vámi hovor vedou krizoví interventi nebo interventky, kteří s obtížemi umí dobře pracovat a mohou být první pomocí, když vám není dobře, než se rozhodnete pro další péči,“ myslí si.
Důležité je podle ní také na problémy nebýt sám a svěřit se někomu blízkému. „Hodně lidí se za problémy stydí, může pro ně být náročné o nich mluvit. Část z nich také nechce zatěžovat svou rodinu. Je ale mnohem lepší začít s duševní nepohodou pracovat včas, než to nechat zajít příliš daleko,“ uzavírá Pšenicová.
