Chtěl bunkr, aby uctil popraveného pradědu. Věnujte si vlastní nemovitost, řekl úřad

Český prezident Petr Pavel se v minulých dnech při pracovní návštěvě Berlína zúčastnil i pietního aktu u památníku v někdejší nacistické věznici Plötzensee, kde bylo za druhé světové války popraveno přes 670 Čechoslováků. Jednoho z nich - generála Václava Ždímala - následně přímo zmínil i ve svém příspěvku na sociální síti X.

„Bylo mi ctí stát zde společně s panem Tomášem Filipem, pravnukem generála Václava Ždímala, který byl v Berlíně popraven. Na tyto oběti nesmíme nikdy zapomenout,“ zdůraznil prezident Pavel.

Je to právě zmíněný Tomáš Filip, český lékař nyní působící v Berlíně, jenž na popsaném pietním aktu po boku prezidenta promluvil a který se snaží oběť svého pradědečka uchovat v národní paměti.

Mimo další aktivity usiluje, aby popraveného generála Ždímala připomínal některý z předválečných bunkrů (takzvaných řopíků), jichž se stát už řadu let hromadně zbavuje a nezřídka zdarma. I Filip v této věci žádal Ministerstvo obrany o bezúplatný převod. V dubnu se mu ale dostalo negativní odpovědi.

Ředitel majetkové sekce ministerstva Ladislav Šimánek sdělil, že takový převod bunkru je možný jen ve veřejném zájmu, přičemž v tomto konkrétním případě resort takový záměr neshledal.

„Bohužel z veřejně dostupných zdrojů se nepodařilo dohledat, že by se generál Ždímal z pozice velitele různých dělostřeleckých těles podílel na výstavbě československých pohraničních opevnění,“ stojí ve stanovisku, které má redakce k dispozici.

Pravnuk Tomáš Filip se vůči rozhodnutí ministerstva odvolal. Připustil, že historických pramenů není mnoho. Nicméně poukázal na to, že ohledně účasti Václava Ždímala na budování pohraničního opevnění je k dispozici svědectví generálova syna o otcových inspekčních cestách, jednak také pasáž v publikaci Dům mrtvých od Jaroslava Cebe-Haberského, v níž je Ždímal označen jako „stavitel našich moravských opevnění nad Olomoucí“.

Ani to ale ministerstvo nepřesvědčilo o tom, že by bezúplatný převod některého z řopíků bylo možné schválit.

Pravnuk přitom argumentoval mimo jiné i podporou státu při nedávném vzniku „Památníku tří odbojů“ na rodném statku popraveného odbojáře Josefa Mašína v Lošanech na Kolínsku. A připomněl, že Ždímal byl kromě jiného i příslušníkem odbojové organizace Obrana národa. Jako Mašín.

Ani s tím neuspěl. Ministerský ředitel Šimánek mu v druhé reakci připomněl, že na zmíněný památník v Lošanech dcera po Josefu Mašínovi Zdena zrestituovanou nemovitost věnovala.

„Lze říci, že ani vám nic nebrání věnovat vlastní nemovitost účelu, kterého se domáháte,“ napsal Šimánek (viz kopie dokumentu). „Zásluhy předků nejsou zákonným důvodem pro převod státního vlastnictví jejich potomkům,“ uvedl také.

Kardiochirurg Tomáš Filip, který nyní působí v berlínské nemocnici Charité (na jednom z tamních pracovišť se momentálně věnuje disertační práci ohledně historie československé kardiomedicíny v éře studené války), neskrývá, že jej odpověď úřadu zklamala. „Myslím si o tom své, ale nechci to raději komentovat. Jsem trpělivý a věřím, že se nakonec k cíli dostaneme,“ reagoval smířlivě.

Jak pro Seznam Zprávy popsal, nejde mu o jeden konkrétní řopík, ale o některý v bývalém hraničním mobilizačním pásmu mezi Ostravou a Hrubým Jeseníkem, kde Ždímal při budování pohraničního opevnění působil. A přitom, aby byl pro veřejnost dobře dopravně dostupný. A netrvá prý ani na tom, že by jej nutně musel vlastnit, podle něj by mohl nadále zůstat i v majetku resortu obrany.

Jeho záměrem ani není žádný okázalý památník. Už z dřívějška má připraven návrh od architektonického ateliéru, kde by byla u objektu jen osazena plechová vlajka, přičemž na bunkru by byla cedulka ve stylu židovských „kamenů zmizelých“. Na ní by byl QR kód, přes něj by bylo možné se mobilem dostat k informacím o životě popraveného muže v „online muzeu“.

Už nyní se tématu Tomáš Filip věnuje i v rámci Nadačního fondu FF, jehož je zakladatelem.

„Myslím, že stejným stylem by na řopících na různých místech mohly být připomenuty osudy i dalších popravených generálů, nejde jen o Václava Ždímala,“ říká Tomáš Filip. Podotýká, že na stejném místě v Berlíně bylo popraveno hned šest československých generálů. A to v letech 1942 a 1943.

Vhodný řopík se společně se svým strýcem snažil opakovaně zakoupit i ve výběrovém řízení, které Ministerstvo obrany pravidelně vypisuje (jedno z nich v minulých dnech). Ovšem ani tato úplatná varianta nakonec dle jeho slov nevyšla, jelikož kupní cena se při poměrně vysokém zájmu obvykle vyšplhá vysoko nad vyvolávací, která bývá kolem 30 až 40 tisíc korun.

Ministerstvo obrany v minulosti převádělo předválečné bunkry zdarma na privátní osoby po desítkách. Jak Seznam Zprávy popsaly na konkrétních případech, nezřídka se k těmto objektům dostali dokonce lidé, kteří je následně se ziskem zpeněžili.

Redakce popsala mimo jiné osud řopíku u obce Kubšice na Znojemsku. Nabyvatel bunkr prodal za 149 tisíc korun. „Potřeboval jsem peníze na byt. To je všechno,“ reagoval letos zjara do telefonu, proč tak učinil. Jeden z příhraničních řopíků získala od státu zdarma dokonce anonymní firma se sídlem na Kypru.

Seznam Zprávy popsaly i osud dělostřelecké pozorovatelny „Utržený“ nedaleko města Králíky. Resort obrany tento třípatrový objekt, u něhož byla uvedena účetní hodnota 14,5 milionu korun, převedl v roce 2018 bezúplatně na místní farmáře, kteří vlastnili pozemek pod bunkrem.

Po necelých dvou letech privátní nabyvatelé pozorovatelnu a zhruba čtvrt hektaru souvisejících pozemků vyměnili s radnicí v Králíkách za šest hektarů polí a k tomu dostali ještě doplatek 110 tisíc korun.

Redakce chtěla vědět, proč se k žádosti lékaře Tomáše Filipa staví resort zamítavě, když v jiných případech žadatelům o řopíky vyhověl a šlo komerční záležitosti.

Mluvčí Ministerstva obrany Simona Cigánková jen zopakovala dřívější reakci, že jejich úřad k podobným převodům na fyzické osoby přistupuje „pouze ve výjimečných případech“ a to za předem stanovených podmínek.

Jde třeba o situaci, kdy se část opevnění nepodařilo prodat ve výběrovém řízení, přičemž pozemek pod stavbou je v majetku soukromé osoby. Nebo je bunkr znehodnocen.

U žádosti Tomáše Filipa podle mluvčí ministerstvo „opodstatněné důvody neshledalo“. A navíc je prý generál už zmiňován mezi oběťmi nacismu i na jiných místech republiky.

„Rešerší vojenských hrobů a pietních míst byly zjištěny čtyři památníky či pamětní desky, které generála Václava Ždímala připomínají. MUDr. Filipovi bylo předloženo k úvaze, zda by nebylo lepší umístit pamětní desku, již pátou, na nějaký vhodnější objekt například v Jincích, Olomouci, nebo na jeho posledním armádním působišti, Vojenském zeměpisném ústavu v Praze - tedy na objekty, které souvisí s vojenskou činností pana generála,“ uvedla mluvčí ministerstva Cigánková.

Tomáš Filip takovou argumentaci vidí jako „poněkud účelovou“. Podotýká, že i jiné osobnosti českých dějin jsou připomínány na vícero místech, mnohdy mají celou síť pamětních míst.

„V tomto konkrétním případě jde nejen o připomínku osoby generála Ždímala, ale i o vytvoření veřejného prostoru s širším symbolickým přesahem – místa, které by sloužilo komunitě, vzdělávání i mezigeneračnímu dialogu. Pouhá pátá pamětní deska ve ‚vhodnější lokalitě‘ takový potenciál nenahradí,“ uvedl pro Seznam Zprávy pravnuk prvorepublikového generála popraveného v berlínské věznici Plötzensee.