„Jen jsem podepisovala.“ Ministryně čelí otázkám kvůli manželovým zakázkám

Kolem ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové (ANO) nepanují jen pochybnosti kvůli jejímu levnému bydlení v obecním bytě. Otázky vyvolává i její působení v čele Bíliny. Nejde přitom o jeden případ. Mrázová se opakovaně ocitala v konfliktu zájmů; její kroky coby starostky se protínaly s podnikáním jejího tehdejšího manžela Romana Schwarze.

Podepsala půlmilionovou zakázku, kterou vyhrál. Jeho podnikání otevřeně propagovala na radnici. V jeho byznysovém portfoliu skončila i historická budova, o jejíž koupi město uvažovalo. Občané se také dlouhodobě bouřili kvůli hluku, který způsobovala jím provozovaná diskotéka.

Mrázová své jednání obhajuje tím, že jednotlivé kroky schvalovala městská rada a ona jako starostka „pouze“ podepisovala. „Chtěla bych zdůraznit, že ve všech uvedených záležitostech jsem postupovala v souladu s platnými pravidly a nikdy jsem nevyužila svou veřejnou funkci k osobnímu prospěchu,“ reagovala na otázky redakce.

Konflikt se nejviditelněji – a vlastně i nejhlasitěji – projevil u diskotéky Bowling, kterou tehdejší manžel Mrázové (do loňské svatby používala příjmení Schwarz Bařtipánová) provozoval. Místní si dlouhodobě stěžovali na hluk. Večírky uprostřed sídliště se totiž protahovaly až do rána.

Situace vygradovala v červnu 2020, kdy nespokojený občan přišel na jednání zastupitelstva. „Chci se zeptat, jak konkrétně se řeší rušení nočního klidu na Bowlingu? Jsou to párty do pěti do rána a nejde to takhle. Lidi tam bydlí, chodím do práce, a abych spal hodinu, chodím do služby se zbraní,“ stěžoval si Karel Fíla a nakonec přidal i podezření z nadržování. „Opakovaně dva roky volám městskou a státní policii. A odkazují mě na vás. Že váš manžel dostává nejmenší pokuty, protože vy mu to zařizujete. To interpretuju policii, co mi říkají,“ uhodil stěžovatel přímo na Mrázovou, jež jednání zastupitelstva vedla.

Fíla si za svými slovy stojí dodnes. „Já jsem se vždycky večer obrátil na strážníky, že je tam rachot, a oni mi řekli, že s tím nic nejde udělat, protože paní starostka je jeho manželka. A takhle to bylo vždycky, že ona si ho prý pokryje,“ vzpomíná před dveřmi svého bytu.

Mrázová to odmítla už na zastupitelstvu. „Opravdu neovlivňuju městskou policii, neovlivňuju už vůbec státní policii, protože na tu nemám žádnou páku. Stejně jako nemám páku na městskou policii. A už vůbec neovlivňuju přestupkovou komisi, která řeší tyto přestupky ve městě,“ bránila se dotazům na jednání Mrázová.

Na její obranu se přidal i tehdejší šéf strážníků Milan Liška. „Jezdíme tam, že tam je nějaký bordel, hluk, otevřené dveře, řev, opilí. Že by se ale strážníci někomu vysmáli nebo to neřešili, to ne. Já po nich chci, aby to vždy řešili objektivně,“ zastával se podřízených Liška.

O tom, jestli „to vždy objektivně řešili“, nemá jasno ani současné vedení radnice. Stávající starosta Karel Matuška (rovněž ANO) na otázku, zda mohli mít strážnici obavu zasahovat proti manželovi starostky, říká: „Mohli. A častokrát to taky mohli říct proto, že se jim to nechtělo řešit, protože si jindy jdou dát k panu Schwarzovi pivo.“

Mrázová musela na zastupitelstvu vysvětlovat i to, zda manželovi nepomáhá při jednání o pokutách za rušení nočního klidu. „Řeší to přestupková komise. Dostává pokuty. Já víc s tím dělat nemůžu. Manželovi domluvím,“ slibovala ještě jako starostka. Aby svá slova podpořila, předvolala úředníka, „pod kterého přestupková komise spadá“. Ten ji ale ihned zarazil. „Já bych jenom opravil paní starostku, pode mě nespadá komise pro projednání přestupků, ta spadá pod paní starostku.“

Na návrh opozice, teprve až po dvou letech útrap, město kvůli „podjatosti“ rozhodlo, že přeloží řešení Schwarzových přestupků pod jiný úřad.

„Potom mi přestupkové komise přestěhovali,“ potvrdil Schwarz. „Mě dávali buď do Duchcova, nebo do Teplic, aby to nebyl střet zájmů tady v Bílině. Nevím, proč v tom furt někdo něco hledá,“ dodal.

Mrázová redakci tvrdila, že se rušení nočního klidu snažila řešit. „Problematiku hluku jsem řešila standardními nástroji samosprávy, včetně přijetí obecně závazné vyhlášky regulující provoz. Současně jsem se snažila situaci řešit i osobně, nicméně bez výsledku,“ připustila v písemné odpovědi současná ministryně.

Když ale zrovna neřešila hluk, tak manželovu podniku pomáhala s propagací. A to rovnou z kanceláře starostky. I to se stálo tématem pro bílinské zastupitele. „Chci se paní starostky zeptat, zda si myslí, že je vhodné, že rozesílá ze služebního e-mailu nabídku jídel, obědů, které vyrábí její manžel, a tím zvýhodňuje jeho podnikání?“ ptala se jedna ze zastupitelek.

Mrázová i tuhle drobnou výtku s klidem odmítla. „Nevidím v tom problém. Jídelní lístek rozesílám pouze zaměstnancům úřadu, nikoli příspěvkovým organizacím.“

Nebylo to nicméně naposledy, co se křížily zájmy Romana Schwarze a města zastoupeného Mrázovou. V roce 2019 se v centru pozornosti místních politiků ocitla památkově chráněná budova takzvané Husitské bašty z 15. století. Stavbu s autentickými střílnami se rozhodl její tehdejší majitel Jan Šámal městu prodat. V prostorách provozoval restauraci.

Nynější starosta města Karel Matuška, jenž do funkce nastoupil koncem loňského roku místo ministryně a stranické kolegyně Mrázové, minulý týden reportérkám tvrdil, že město o budovu nikdy žádný zájem neprojevilo. „V každém případě vím, že jsme prostě objekt bašty kupovat nechtěli. Prostě město Bílina od začátku nemělo zájem kupovat hospodu.“

To ale není podle dobových vyjádření představitelů města pravda. Radní se pro regionální média vyjadřovali ve smyslu, že kdysi se o baště spekulovalo jako o možném muzeu. „Hledání kompromisu se nezříkáme,“ pronesla například tehdejší i současná místostarostka Marcela Dvořáková (ODS).

Pak ale město pod vedením Mrázové otočilo. V koupi Husitské bašty prý politiky limitovala zástava, kterou byl objekt údajně zatížen. To ale nebyla pravda – jak potvrzují údaje z katastru. „To jsem netušil, že na mě s tímto vyrukují,“ řekl nyní Seznam Zprávám původní majitel Šámal. S politiky přitom absolvoval několik jednání i prohlídku na místě.

Když se město památky zřeklo, objevil se náhle nový zájemce – tehdejší manžel starostky Schwarz. Ale ani ten si restauraci – oficiálně – nepořídil. Smlouvu se Šámalem v polovině roku 2022 uzavřela Schwarzova předchozí manželka Michaela se svou společnicí. Šámalovi zaplatily zhruba šest a půl milionu korun.

„Chtěl jsem to koupit už před šesti lety. Úplně za jinou cenu. Město to nechtělo, nikdo to od pana Šámala nechtěl koupit,“ řekl redakci nyní exmanžel Mrázové. V baště, která se opět stala restaurací a penzionem, se ovšem dodnes angažuje.

Když se jej reportérky SZ zeptaly, zda podnik reálně provozuje, reagoval zaskočeně: „Já jsem tady teďka… no, já jsem… vařím tady v kuchyni, starám se o ubytování.“

Současný starosta Matuška osud památky a jejího aktuálního vlastníka vysvětluje následovně: „Víte, Bílina je malé město, tady má vztah každý s každým.“

Ministryně Mrázová přesto trvá na tom, že v jednáních o možném prodeji Husitské bašty se „nijak neangažovala“. Médiím přitom v minulosti vysvětlovala, že město památku nekoupí, protože pro ni „nemá využití“.

Jak potenciální střet zájmů v souvislosti s manželovými aktivitami Mrázová jako starostka vnímala, dobře ilustruje další případ – veřejný tendr na výměnu „dožitých lavic na letním kině Kyselka“.

Zakázku za více než 400 tisíc korun totiž v roce 2021 vyhrál právě podnikatel Schwarz. „Účastník Roman Schwarz podal ekonomicky nejvýhodnější nabídku, která splňuje požadavky výzvy,“ napsal do zprávy o hodnocení nabídek úředník Radek Bečvařík. A Mrázová jeho konstatování stvrdila podpisem.

Po čtyřech měsících od vyhlášení vítěze ovšem město zakázku „bez udání důvodu“ zrušilo. Proč se tak stalo, nedokázali představitelé Bíliny ani Mrázová vysvětlit. Veřejná dokumentace v systému pro správu veřejných zakázek navíc budí pochybnosti.

Navzdory standardům nejsou v listinách uvedeny ostatní firmy, které o dílo projevily zájem. Úředník to v dokumentaci vysvětlil tak, že „zpracovatel posoudil kvalifikace a splnění všech podmínek“ pouze u uchazeče s nejvýhodnější nabídkou – tedy u Schwarze.

Úředník Bečvařík, který danou zakázku administroval, v současnosti již na úřadě nepracuje, tendr si ale vybavuje. Že zakázku vyhrál manžel starostky, podle jeho slov nikdo včetně Mrázové neřešil.

Hrálo roli, že se jednalo právě o starostčina chotě? „Nemyslím si. Nemůžu to potvrdit,“ reagoval vyhýbavě. A může to vyloučit? „Omlouvám se, že reaguju tak neurčitě, ale je to moje bývalé zaměstnání a byl bych nerad spojován s takovými záležitostmi,“ uvedl.

Na to, proč zakázka byla zrušena, si údajně už nevzpomíná.

Vítěz Schwarz prohlásil, že zakázka se zrušila proto, že to „nechtěl dělat“. „Já jsem udělal jenom zkušební řadu těch laviček, jak by to mělo vypadat a jak by se to mělo udělat. A oni si automaticky asi mysleli, že to budu dělat já. Já jsem to nechtěl. Měl jsem jiné starosti kvůli restauracím a jiným věcem,“ vylíčil svou verzi příběhu podnikatel.

Když jej reportérky upozornily, že v oficiálních dokumentech města se uvádí, že se přihlásil do výběrového řízení sám, náhle si detaily přestal vybavovat: „Ne, ne. Já nevím, už si nepamatuju. Já si myslím, že ne.“

Mrázová, která se pod listiny podepisovala, okolnosti zakázky nijak nevysvětlila. Zopakovala pouze, že zakázka byla zrušena. Vedení města sdělit podrobnosti odmítlo.