Článek
Velká očekávání, a pak hluboký zážitek prezentovaný v béčkové reality show. I takhle rozporuplně by šlo popsat otevírání tajemné obálky s předsmrtným vzkazem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Rozhodně nezklamal zveřejněný obsah. Byl to Masaryk jako živý – kritický, racionální, předvídavý. A že zápis jeho myšlenek nejspíš nepochází z posledních dní jeho života v září 1937, ale možná už z léta 1934, není nijak podstatné. Už tehdy se T. G. M. ocitl kvůli ataku mrtvice před branami smrti, takže jeho většinou anglicky formulované věty lze brát doslova smrtelně vážně.
I dnešní Češi se v nich mohou snadno poznat. „Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat,“ znělo z prezentace textu v lánském zámku do celé republiky, a slyšel to i přítomný prezident Petr Pavel. „Lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednoduché. Hádejte se a hádejte se s nimi,“ doporučuje Masaryk. Dva týdny před sněmovními volbami působí taková rada obzvlášť aktuálně – jako kdyby měl Antonín Sum, který obálku s poselstvím T. G. M. roku 2005 po dohodě s prezidentovými potomky ponechal k otevření až po dvaceti letech, s takovým načasováním prorocké schopnosti.
Mimoděk to evokuje otázku, jak by asi otevírání Masarykova poselství vypadalo, kdyby hostitelem na lánském zámku nebyl Pavel, nýbrž jeho prezidentský soupeř Andrej Babiš? Anebo předchůdce Miloš Zeman, se skandály ověšeným kancléřem Vratislavem Mynářem? Obálka mohla navíc skrývat cokoli, riskli by asistovat při publikaci?
Důvodem, proč se Sum i dcery T. G. M. Anna a Herberta kdysi rozhodli zveřejnění oddálit, totiž nejspíš byla příkrá Masarykova slova na adresu Slováků a Němců. Tou dobou bylo krátce po rozpadu federace a Česko usilovalo o vstup do NATO a Evropské unie. Nebylo tedy zrovna žádoucí, aby z Prahy znělo - byť po mnoha desetiletích - Masarykovo vyznání, že slovenský nacionalista Andrej Hlinka byl hlupák, chybující s Maďary. Nebo že Němci mají jistou poctivost, „ale ukradnou ještě víc“ než Češi. Nechtělo se asi ani jitřit české postoje k odsunu Němců doporučením T. G. M. „měli by s námi zůstat. Dejte jim, co zaslouží, ale ne více“.
Rozhovor s historičkou najdete zde:
Nad všechnu Masarykovu upřímnou kritiku však z jeho slov ční důvěra v pokračování jeho demokratické vize. Ta dnes může posilovat především. „Je to konec, ale neobávám se. Budete pokračovat v práci, víte jak, ale musíte být opatrní. Pozor. Ale víte, jak se chovat, a nemusím vám říkat více,“ vzkazuje T. G. M. přes propast času vlastně i nám. A při ceremoniálu v Lánech se skoro chtělo věřit, že jsme svědky historického happyendu. Ukázněně byl dodržen termín otevření obálky, akt se uskutečnil zcela transparentně, dokonce při něm nechyběla hlava státu. Co víc chtít?
A přesto by ze sledování akce asi i tolerantní Masaryk vyletěl z kůže. Nad tím, jak vážnou, v podstatě pietně slavnostní chvíli (de facto tváří v tvář majestátu smrti) organizátoři zbytečně proměnili v komedii. Respektive v poloamatérskou show pro kamery a mikrofony. Jistě, historici a archiváři nejsou zvyklí zkoumat archiválie před zraky veřejnosti. Ale aby si klíčová archivářka (odborně určitě skvělá) zapomněla při tak mimořádné příležitosti brýle a mikrofony pak zachytily i sprostá slova? Skutečně nešlo dát expertům víc času, aby kolem čtení a překládání nalezeného textu nevznikal nesrozumitelný chaos? Sice pohotovému, ale popularizačně pojatému moderování chyběly už jen hudební vložky. A dokonce i prezident Pavel překvapivě dorazil ve světlém saku, bez kravaty. „Lidé se bojí smrti. Ale to není nic, čeho byste se měli bát. Jen byste si měli koupit nové šaty. A hlavně funus,“ nabádal sám Masaryk k důstojné reprezentaci před očima národa už před devíti dekádami.
Škoda. „Hodina historie pro školy“, jak dlouho a napjatě očekávanou akci trefně nazval moderátor Jan Pokorný, se nebude jen tak opakovat. Naštěstí se ale účinek autentických, moudrých slov prvního československého prezidenta i v dnešní době obejde bez pentlení. I to činí zážitek z Masarykova předsmrtného poselství jedinečným.
